ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.5375.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 5375/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Pražské provincie kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (Redemptoristů), se sídlem v Příbrami, Svatá Hora 591, PSČ 261 80, IČO 47067039, zastoupené JUDr. Tomášem Capouškem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, PSČ 128 00, proti žalované Northtech s.r.o., se sídlem v Praze 8, Primátorská 296/38, PSČ 180 00, IČO 26760461, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 73/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2014, č. j. 4 Cmo 9/2014-284, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. dubna 2009, č. j. 32 Cm 73/2008-109, zamítl žalobu na zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 3. listopadu 2006, sp. zn. Rsp 561/05 (výrok pod bodem I), zamítl návrh na odložení vykonatelnosti tohoto rozhodčího nálezu (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (po zrušení jeho předchozích dvou rozsudků Nejvyšším soudem České republiky) v pořadí třetím rozsudkem ze dne 2. července 2014, č. j. 4 Cmo 9/2014-284, rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku pod bodem I co do částky 1 500 000 Kč s tam vymezeným příslušenstvím a tam vymezenou smluvní pokutou a ve výroku pod bodem III, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Ohledně přípustnosti dovolání odkázala na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není dán ani jeden z důvodů pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu podle §31 písm. f) a g) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném v době vydání rozhodčího nálezu (dále jen „ZRŘ“). Dovolatelka považuje plnění, k němuž byla předmětným rozhodčím nálezem zavázána, za plnění nemožné. Odvolací soud měl podle jejího názoru vzít v úvahu skutečnost, že jak rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 6 C 145/2006-77, tak potvrzující rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2007, č. j. 22 Co 436/2007-124, byly vydány až po vydání rozhodčího nálezu, a proto je nemohla použít v rozhodčím řízení. Byly tak podle jejího názoru naplněny oba citované důvody pro zrušení rozhodčího nálezu. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Ustanovení §238a o. s. ř. pak určuje, že dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Tomuto požadavku dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála. V dovolání pouze uvedla, že nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu