ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.1200.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1200/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobce F. F., zastoupeného advokátem, proti žalované F. n. K. V., zastoupené advokátem, o 30.675,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 314/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2004, č. j. 22 Co 94/2004-178, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2004, č. j. 22 Co 94/2004-178, pokud směřuje proti výroku o věci samé co do částky 25.500,- Kč, se zamítá, jinak se dovolání odmítá.
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 30. 9. 2003, č. j. 18 C 314/99-156, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na bolestném a za ztížení společenského uplatnění celkem částku 30.675,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě provedených důkazů, včetně ústavního znaleckého posudku a revizního posudku ústavu z oboru zdravotnictví zjistil, že žalobce se dne 3. 9. 1998 ve zdravotnickém zařízení žalované podrobil operativnímu výkonu – polypektomii, a ačkoli byl tento zákrok proveden lege artis, došlo u něj k pooperační komplikaci, spočívající v krvácení do tlustého střeva. Z toho důvodu se žalobce musel podrobit dalším chirurgickým zákrokům a za tyto následky požaduje odškodnění. Soud zjistil, že endoskopická polypektomie se provádí k odstranění polypů pomocí speciálních přístrojů, které mají pracovní kanál, jímž se zavádí tzv. polypektomická klička, kterou prochází elektrický proud, jenž způsobí zastavení krvácení. Přesto může ke krvácení dojít, a to i za situace, že zákrok byl proveden bez pochybení; při správném odstranění polypu se vytvoří krevní sraženina, která se však v důsledku pohybu střeva a střevního obsahu může během několika hodin odloučit, a u žalobce se jednalo právě o tento případ. Ze strany lékařů nedošlo při polypektomii k žádnému pochybení, proto soud vyloučil odpovědnost podle §420 obč. zák. Nebyla zjištěna vada ani nedostatek použitého přístroje, avšak vzhledem k ust. §421a obč. zák., které zakotvuje objektivní odpovědnost bez možnosti zproštění, dospěl soud k závěru, že žalovaná za škodu, spočívající v následných zdravotních obtížích žalobce odpovídá, neboť příčina jejího vzniku spočívá v samotné povaze použitého přístroje, a i když tento přístroj vznik škody obvykle nevyvolává a jedná se jen o 1 % pravděpodobnost, v daném případě jej vyvolal.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2004, č. j. 22 Co 94/2004-178, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak předpoklady odpovědnosti žalované za škodu na zdraví žalobce neshledal. V řízení bylo zjištěno, že žalobce po provedení polypektomie nekrvácel, ze zdravotnického zařízení žalované byl propuštěn a převezen sanitkou zpět do nemocnice v Č. L., kde začal krvácet, a proto bylo nutno provést další chirurgické zákroky. Tyto zjištěné skutečnosti podle závěrů znaleckých posudků nasvědčují tomu, že po odstranění polypu se vytvořila krevní sraženina tak, jak měla, avšak časem se odloučila, a to nikoli v důsledku zdravotní techniky použité při zákroku, nýbrž vlivem jiných okolností, nemajících původ v povaze použité zdravotní techniky. K odloučení krevní sraženiny totiž s největší pravděpodobností došlo v důsledku pohybu střeva a střevního obsahu. Soud tedy dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi vznikem škody na zdraví žalobce, za níž požaduje náhradu, a okolností mající původ v povaze přístroje, jehož bylo použito při chirurgickém zákroku ve zdravotnickém zařízení žalované, nebyla prokázána.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Uvádí, že z výslechu znalce MUDr. V. je zřejmé, že pooperační krvácení, k němuž u žalobce došlo, bylo způsobeno právě v souvislosti s elektrickým odstraňováním polypu, a ačkoli pravděpodobnost je podle znalce malá, zvyšuje se při špatné (až téměř neexistující) srážlivosti krve. V případě žalobce byla téměř neexistující srážlivost krve prokázána protokolem sepsaným MUDr. K. Poukazuje na to, že i z doplnění znaleckého posudku U. K. (prof. MUDr. T. DrSc.) vyplývá souvislost mezi krvácením z tlustého střeva a endoskopickým výkonem, a právě pro toto krvácení byl pak žalobce operován v českolipské nemocnici. K výpovědi MUDr. P., která byla přítomna převozu žalobce ze zařízení žalované do českolipské nemocnice a která vypověděla, že žalobce si během převozu nestěžoval a při jízdě seděl, žalobce dodává, že byl pod silnými utlumujícími prostředky a ihned po převozu a prohlídce bylo zjištěno zakrvácení celého organismu a ve zprávě J. chirurgického oddělení českolipské nemocnice je konstatováno odvedení značného množství staré krve prostřednictvím drenu. Dovolatel dále poukazuje na to, že jeho poučení o možných následcích zákroku je datováno až dne 18. 7. 2000 a že ve zprávách je zákrok označován jako perforace, nikoli jako endoskopie. Odvolacímu soudu vytýká nesprávný názor v otázce souvislosti mezi zákrokem podstoupeným u žalované a jeho následným krvácením a dalšími lékařskými zákroky. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu, který správně aplikoval §421a obč. zák. a v souladu s provedenými důkazy dospěl k závěru, že následný chirurgický zákrok v dalším zdravotnickém zařízení není v příčinné souvislosti s událostí, jež by měla původ v povaze přístroje, jehož bylo žalovanou použito při chirurgickém zákroku. Námitky žalobce směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, nikoli proti právnímu posouzení věci. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako bezdůvodné odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které je proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 30.675,- Kč, která je součtem částek nárokovaných na bolestném ve výši 5.175,- Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění v částce 25.500,- Kč. Jedná se o dílčí nároky (§442 odst. 1 a §444 odst. 1 obč. zák.) se samostatným skutkovým základem, byť požadované jako důsledek jedné škodné události. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí je proto třeba posoudit u každého nároku zvlášť bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny v jednom řízení a bylo o nich rozhodnuto jedním rozsudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 9/2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o peněžitých plněních nepřevyšujících 20.000,- Kč je vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., byť celkový součet výše požadovaného plnění z jednotlivých nároků uvedenou částku převyšuje. Dovolání, pokud směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o bolestném ve výši 5.175,- Kč, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce v tomto rozsahu odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně co do částky 25.500,- Kč (náhrada za ztížení společenského uplatnění), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávný názor v otázce příčinné souvislosti mezi endoskopickým zákrokem provedeným žalovanou a jeho následným krvácením do tlustého střeva, jež si vynutilo další chirurgické zákroky.
Podle §421a obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit (odst. 1). Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb (odst. 2).
Ustanovení §421a obč. zák. obsahuje skutkovou podstatu zvláštní objektivní odpovědnosti za škodu; jde o odpovědnost toho, kdo plní závazek (zde poskytuje zdravotnické služby), za nebezpečí či riziko způsobení škody, které je dáno povahou či vlastnostmi užitého přístroje či jiné věci, ovšem za předpokladu, že okolnosti, které škodu způsobily, měly svůj původ právě v této konkrétní užité věci. Odpovědnost je dána za předpokladu, že škoda byla způsobena v důsledku kvalifikované události - vlivem okolností přímo vyplývajících z povahy použitého přístroje či věci. Jde o objektivní odpovědnost, jíž se nelze nijak zprostit.
Tato tzv. absolutní objektivní odpovědnost však neznamená odpovědnost za všech okolností, nýbrž vzniká pouze tehdy, jsou–li splněny všechny její zákonné podmínky. Příčinná souvislost se nepředpokládá, musí být prokázána a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Existence příčinné souvislosti musí být najisto postavena; pouhá pravděpodobnost, že škoda mohla tvrzeným způsobem vzniknout, nepostačuje. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalobce (poškozený). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována.
O vztah příčinné souvislosti se v případě této objektivní odpovědnosti jedná, je-li prokázáno, že konkrétní újma poškozeného byla vyvolána účinky přístroje či jiné věci použité při poskytnutí služby, které vyplývají právě z povahy této věci. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává.
V dané věci šlo o zjištění příčinné souvislosti mezi provedenou endoskopickou polypektomií, kterou podstoupil žalobce ve zdravotnickém zařízení žalované, a následným jeho krvácením do tlustého střeva, které vedlo k nezbytným dalším chirurgickým zákrokům. V tomto směru nelze odvolacímu soudu vytknout nesprávnost právního názoru.
Na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že příčinou krvácení žalobce v době po zákroku nebyla povaha či vlastnost přístroje, jehož bylo při tomto zákroku použito. Namítá-li dovolatel, že příčinou vzniku jeho škody byla endoskopická polypektomie, uplatňuje tak námitku proti zjištěnému skutkovému stavu (ust. §241a odst. 3 o. s. ř.), tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nikoli námitku proti právnímu posouzení.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů, popř. přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl jinak hodnotit určitý důkaz, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového závěru, že endoskopická polypektomie byla provedena lege artis, po jejím provedení žalobce nekrvácel, krvácení do tlustého střeva u něj nastalo až poté, protože krevní sraženina, která se při zákroku vytvořila v místě odstraněného polypu, se v důsledku pohybu střev a střevního obsahu odloučila, což je bezesporu okolnost, která nemá původ v povaze přístroje nebo jiného prostředku použitého k endoskopické polypektomii. Tento závěr má oporu ve znaleckém posudku, vypracovaném L. f. U. K., kde je – mimo jiné - výslovně uvedeno, že poškození zdravotního stavu nebylo způsobeno v souvislosti s použitím zdravotní techniky a přístrojů a že zdravotní stav žalobce nemá přímou příčinu v zákroku provedeném žalovanou. Zástupce znaleckého ústavu prof. MUDr. V. T., DrSc. pak ve své výpovědi uvedl i další příčiny, které mohly škodu na žalobcově zdraví způsobit (porucha krevní srážlivosti nebo krvácení z jiného polypu), nicméně žádná z nich není okolností mající původ v povaze přístroje použitého při zákroku. V revizním znaleckém posudku, vypracovaném L. f. M. U., je pak jednoznačně uvedeno, že veškerá lékařská péče byla žalobci poskytnuta lege artis, že ke komplikaci (krvácení) nedošlo v souvislosti s použitím zdravotní techniky a přístrojů, nýbrž až po uložení žalobce na lůžko v nemocnici v Č. L. Zástupce zpracovatele tohoto posudku doc. MUDr. J. V., CSc. ve výpovědi potvrdil, že nejpravděpodobnějším důvodem žalobcova krvácení bylo to, že došlo k odloučení sraženiny a k jejímu spláchnutí, že při správném ošetření místa odstranění polypu se vytvoří krevní sraženina, která se může v průběhu času odloučit a může dojít ke krvácení, což je zapříčiněno pohybem střeva a pasáží střevního obsahu.
Jestliže odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a především ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, jejichž odborné závěry v zásadních směrech byly v podstatě shodné, nelze mu vytýkat, že by vzal v úvahu skutečnosti, které nevyplynuly z provedených důkazů, nebo že by pominul podstatné skutečnosti, které byly v řízení prokázány. Závěr odvolacího soudu o tom, že vyvolávajícím činitelem poškození žalobcova zdraví po prodělaném zákroku ve zdravotnickém zařízení žalované nebyla povaha použité zdravotní techniky a přístrojů, nýbrž že k němu došlo v důsledku jiných okolností, jež byly pro vznik škody rozhodující, má tak oporu v provedených důkazech a dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. není naplněn.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy v rozsahu, v němž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, dovolací soud proto dovolání žalobce v tomto rozsahu zamítl podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř..
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1, §146 odst. 3 a §150 o. s. ř. a žalované, jež má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (odměna za zastoupení advokátem za 1 úkon), nebyla náhrada přiznána z důvodů zvláštního zřetele hodných, jež dovolací soud spatřuje v okolnostech případu shodně s odvolacím soudem a v osobních poměrech žalobce.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu