ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.1279.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 1279/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně E. V., zastoupené advokátem, proti žalované Č. p., a.s., o 1.584.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 243/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2005, č.j. 13 Co 502/2004 – 43, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, tvrdíc, že v ostatních nárocích na náhradu škody na zdraví již byla žalovanou odškodněna, tzv. mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 1.584.000,- Kč. K poškození na zdraví žalobkyně došlo v důsledku dopravní nehody dne 17.11.2001; viníkem nehody byl řidič automobilu J. V., žalobkyně utrpěla jako spolujezdkyně v protijedoucím automobilu četná zranění, především podvrtnutí krční páteře s úrazovou blokádou a poruchou hybnosti. Na náhradě ztížení společenského uplatnění jí žalovaná zaplatila 396.000,- Kč a to zcela v souladu se závěry znaleckých posudků znalců MUDr. N. a Doc. Mudr. B. ( celkem 3.300 bodů, včetně zvýšení podle §6 odst. 1. písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb., dále jen „vyhláška“).
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. dubna 2004, č.j. 21 C 243/03 – 19 uložil žalované zaplatit žalobkyni 1.188.000,- Kč, co do částky 396.000,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně, jíž v době úrazu bylo 17 let, je fakticky vyřazena z běžného života, který by jinak jako mladá, svobodná dívka žila. Trpí bolestmi páteře, které tlumí léky, je unavená, ospalá, pravidelně musí docházet na rehabilitace, domácí práce jí činí potíže. Se zřetelem k tomu shledal přiměřeným zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle §7 odst. 3 vyhlášky o trojnásobek.
Městský soud v Praze k odvolání žalované shora uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a žalobu zamítl co do částky 396.000,- Kč. Dovodil, že zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky přísluší v případě, kdy škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, jimiž se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění poškozeného v životě s ohledem na jeho věk a uplatnění, jež se v jeho životě předpokládá. Právě v tomto ustanovení je podle odvolacího soudu již pamatováno na okolnosti uváděné žalobkyní ( věk a možnosti dalšího uplatnění). Soud prvního stupně sice přiznal zvýšení trojnásobné, ale nikoliv z částky rovnající se základnímu bodovému ohodnocení, nýbrž z částky již o 50% zvýšené. Takové zvýšení se odvolacímu soudu jevilo nepřiměřeným; odpovídajícím shledal – s ohledem na věk žalobkyně – dvojnásobek částky 396.000,- Kč, s tím, že další hlediska již měl zahrnuta ve zvýšení podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky.
Proti rozsudku odvolacího soudu (měnícímu výroku ve věci samé) podala žalobkyně dovolání, uplatňujíc dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesprávný je podle ní výklad, který v dané věci podal odvolací soud ohledně podmínek pro zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle §7 odst. odst. 3 vyhlášky. Z dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že žalobkyně je výrazným způsobem omezena v životě pracovním, kulturním a sportovním a lze důvodně očekávat, že bude omezena v rodinném životě a při výchově dětí. Soud prvního stupně vzal správně v úvahu věk žalobkyně a skutečnost, že následky úrazu ponese po mnohá desetiletí. Jestliže – jak uvádí dovolatelka – posuzující lékař sám zvýšil náhradu ztížení společenského uplatnění, pak tím jen poukázal na skutečnost, že škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, které podstatně omezují nebo výrazně mění uplatnění žalobkyně v dalším životě. Podle dovolatelky obecně platí, že náhradu ztížení společenského uplatnění je třeba soudem zvýšit v těch případech, kdy sám posuzující lékař užije možnost zvýšení podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky v nejvyšší možné výši.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že je přípustné (§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), přezkoumal z hlediska uplatněného dovolacího důvodu napadený rozsudek a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněno.
Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje (např. rozsudek ze dne 25. 7.2006, sp. zn. 25 Cdo 1312/2005), že vzájemný vztah tzv. základního odškodnění ztížení společenského uplatnění ve smyslu §3 odst. 1 vyhlášky a zvýšení náhrady podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, resp. mimořádného zvýšení podle §7 odst. 3 vyhlášky je určen směrnicí, podle které odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.
Odškodnění za ztížení společenského uplatnění již v základní výměře (§3 odst. 1 vyhlášky) představuje náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Jmenovitě se zkoumá vliv na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a také možnost uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Přiznání základního odškodnění samotného tedy předpokládá, že dosavadní možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti jsou v důsledku úrazu objektivně a zásadně omezeny, popřípadě ztraceny.
Zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění až o 50% podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky předpokládá takový stav, kdy v důsledku škody na zdraví poškozeného postihly zvlášť těžké následky, tj. takové, které s ohledem na jeho věk i předpokládané uplatnění v životě poškozeného podstatně omezují (popř. i znemožňují), anebo významně mění jeho uplatnění v životě a ve společnosti. Poměřováno se stavem, který je určující pro tzv. základní hodnocení ztížení společenského uplatnění tu jde o stav svou kvalitou zcela jiný, v jehož důsledku dochází k trvalým, zásadním a významným změnám; kvalita dalšího života poškozeného s jeho životem dosavadním je nesrovnatelná.
Dovolatelka mylně předpokládá jakýsi automatický vztah mezi závěrem posuzujícího lékaře o tom, že jsou splněny podmínky pro zvýšení podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky a zvýšením náhrady za ztížení společenského uplatnění podle §7 odst. 3 vyhlášky.
Právo mimořádného zvýšení odškodnění podle §7 odst. 3 vyhlášky je vyhrazeno pouze soudu a přichází v úvahu jen ve skutečně výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení základního odškodnění podle ustanovení §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky dostatečně nevyjadřuje následky, které jsou do budoucna v důsledku poškození zdraví. Předpokládá se jen ve zcela výjimečných případech, hodných mimořádného zřetele, kdy kulturní, sportovní či jiné zapojení poškozeného před úrazem bylo na vysoké úrovni a mimořádné (vedle výše citovaného rozsudku srov. dále např. rozhodnutí publikované po pořadovým číslem 10 ročník 1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 25 Cdo 759/2005).
Třebaže úprava v ustanovení §444 odst. 1 obč. zák. a ani úprava v ustanovení §7 vyhlášky nestanoví bližší postup pro výpočet odškodnění přiměřeně zvýšeného v případech hodných mimořádného zřetele, je ze vzájemného vztahu ustanovení §3 odst. 1, §6 odst. 1 písm. c) a §7 odst. 3 vyhlášky zřejmé, že výpočet tohoto odškodnění tzv. násobkem se odvíjí od základní výměry odškodnění, určené podle §3 odst. 1 vyhlášky, tedy od bodového ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 2 a 4 vyhlášky. Odvolací soud v důvodech svého měnícího rozhodnutí tuto zásadu správně připomněl.
Uvedeným závěrům právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá. Odvolací soud došel k závěru, že všechna - vyjma věku - hlediska, jejichž prostřednictvím zkoumal rozsah v jakém je do budoucna žalobkyně omezena ve svém životním a společenském uplatnění, jsou již náležitě vyjádřena ve zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, a se zřetelem k tomu shledal opodstatněným zvýšení podle §7 odst. 3 vyhlášky na částku 792.000,-Kč, která odpovídá trojnásobku základního bodového ohodnocení (264.000,- Kč). Tato úvaha je přiléhavá, respektuje zásadu přiměřenosti vyjádřenou v §7 odst. 3 vyhlášky, a ve shodě se soudem prvního stupně počítá s trojnásobným zvýšením základní výměry odškodnění.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, Nejvyšší soud dovolání zamítl podle §243b odst. 2 o.s.ř.
Úspěšné žalované ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly; platí tedy, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243c odst. 1 o.s.ř.)
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2006
JUDr. Jaroslav Bureš, v. r.
předseda senátu
.