ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1450.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 1450/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce M. B., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu kultury ČR, se sídlem v Praze 6, Milady Horákové 139, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 31/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2001, č. j. 25 Co 324/2001-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 27. 11. 2000, č. j. 9 C 31/97-132, zamítl žalobu na zaplacení částky 33.190.177,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 12. 2001, č. j. 25 Co 324/2001-168, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž tvrdí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci; vytýká soudům obou stupňů především nesprávné posouzení aktivní legitimace žalobce. Dovolatel zdůvodňuje i včasnost svého dovolání tím, že napadený rozsudek neobsahuje poučení o možnosti podat dovolání a že proto lhůta pro podání dovolání podle §240 odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 činí 4 měsíce od doručení rozsudku (tj. ode dne 22. 4. 2002). Dovolatel navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen „o.s.ř.“).
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 6. 12. 2001 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy podle předpisu dosavadního (odvolací soud v souladu s ustanovením bodu 15. citovaného přechodného ustanovení, projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl vydán před tímto datem), Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 70/2001). Dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
V daném případě soud prvního stupně doručil stejnopisy rozsudku odvolacího soudu žalované dne 18. 3. 2002 a právnímu zástupci žalobce dne 22. 4. 2002. Posledně uvedeným dnem také napadený rozsudek nabyl právní moci a dovolání proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději ve středu dne 22. 5. 2002. Žalobce však dovolání podal osobně u Obvodního soudu pro Prahu 10 až dne 24. 6. 2002, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta prvá o.s.ř.).
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani ustanovení §240 odst. 3 věty druhé o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 (neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu), jímž dovolatel zdůvodňuje včasnost svého dovolání, neboť vzhledem k úpravě dané citovanými přechodnými ustanoveními je nelze aplikovat.
Kromě toho poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti odvolání je v souladu s ustanovením §157 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 i s judikaturou Ústavního soudu ohledně poučovací povinnosti soudu o dovolání (např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 5. 1994, sp. zn. III. ÚS 65/93), neboť přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř. je ve smyslu argumentace použité v tomto rozhodnutí vázána (na rozdíl např. od dovolání podle §238 odst. 1 o.s.ř.) na splnění další (omezující) podmínky, jíž je závěr dovolacího soudu o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce.
Ze všech těchto důvodů bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání žalobce odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat důvodností dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2002
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu