ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.1790.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 1790/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně HTL International spol. s r. o. v likvidaci , se sídlem Třeboň, Lesní 143, IČO 47239450, zastoupené JUDr. Ondřejem Preussem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, V Jámě 1371/8, proti žalovanému JUDr. Vítu Pošvářovi , advokátu se sídlem Jindřichův Hradec, Masarykovo náměstí 1, IČO 66208602, o 2.528.565,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 291/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 18. 8. 2016, č. j. 15 Co 316/2016-275, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 18. 8. 2016, č. j. 15 Co 316/2016-275, podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Dovolání vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil otázku porušení povinností advokáta (žalovaného) při podání dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2011, č. j. 11 Cmo 325/2010-339, spočívající v nepoužití správné (přiléhavé) argumentace, v absenci námitky překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu a v otázce nepoučení dovolatelky jako své klientky o možnosti podat ústavní stížnost po skončení dovolacího řízení. Nevymezuje však vůbec, v řešení jaké právní otázky se odvolací soud ve sporu o náhradu škody, kterou jí měl žalovaný způsobit při jejím zastupování v občanském soudním řízení, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (neoznačuje žádné rozhodnutí dovolacího soudu, s nímž by závěry odvolacího soudu kolidovaly), ani zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla předmětná otázka vyřešena, případně že je rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je vzhledem k mimořádnému charakteru dovolání dovolatel povinen dostát požadavkům na obligatorní náležitosti dovolání a vymezit v něm, které z důvodů přípustnosti považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14); nedostatek takového údaje představuje vadu dovolání, která brání Nejvyššímu soudu rozhodnout o tomto mimořádném opravném prostředku.
Zmíněného nedostatku si byla dovolatelka evidentně vědoma, neboť svým podáním ze dne 23. 11. 2016 (odeslaným soudu následujícího dne) doplnila své dovolání právě o vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti. Vzhledem k tomu, že doplnění dovolání bylo odesláno až po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání, která začala běžet doručením napadeného rozsudku dne 23. 9. 2016 a skončila dne 23. 11. 2016, Nejvyšší soud k němu nemohl přihlédnout. Pro úplnost lze uvést, že marným uplynutím propadné (prekluzivní) lhůty podle §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Dovolací soud však považuje za vhodné poznamenat, že nepřehlédl vyjádření žalovaného k dovolání učiněné prostřednictvím advokáta, jeho obsah se však míjí s důvody odmítnutí dovolání, a proto je nelze považovat za úkon právní služby účelně provedený k ochraně práv žalovaného.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. srpna 2017
JUDr. Robert Waltr předseda senátu