ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.2006.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 2006/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce V. B., zastoupeného advokátkou, proti žalované Z. R., zastoupené advokátem, o nejasné podání, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 11 C 583/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. července 2003, č. j. 44 Co 148/2003 - 100, takto:
I. Dovolání se z a m í t á.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se podáním ze dne 29. 7. 1996, doručeným Krajskému soudu v Brně dne 6. 8. 1996, nazvaným “návrh na zahájení řízení o odškodnění za škody způsobené neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti §16 obč. zák., odškodnění za ztížení společenského uplatnění následným plným invalidním důchodem”, domáhal, aby žalované, která v roce 1982 vykonávala funkci předsedkyně sociální komise tehdejšího MNV v B., byla uložena povinnost zaplatit mu částku 35.000,- Kč.
Usnesením ze dne 31. 3. 1998, č. j. 24 C 52/96 - 29, vyslovil Krajský soud v Brně svoji věcnou nepříslušnosti s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu Brno - venkov, který je věcně příslušný k rozhodnutí o nároku žalobce na náhradu škody za ztížení společenského uplatnění.
Dne 30. 6. 1998 bylo Okresnímu soudu Brno - venkov doručeno podání žalobce ze dne 29. 6. 1998 nazvané „doplnění návrhu na odškodnění za způsobené škody na zdraví V. B. a jeho dvěma dcerám §420 o. z. s trvalými následky“.
Vzhledem k tomu, že podání žalobce, jímž se zahajuje řízení, vykazovalo vady, pro něž nebylo možno v řízení pokračovat, byl usnesením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 30. 9. 2002, č. j. 11 C 583/98 - 54, podle §43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k opravě a doplnění podání ze dne 6. 8. 1996 a ze dne 30. 6. 1998 s poučením, že nebude-li podání opraveno nebo doplněno a soud nebude moci pro tento nedostatek pokračovat v řízení, bude podání v souladu s ust. §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto. Dalším usnesením ze dne 30. 9. 2002, č. j. 11 C 583/98 - 56, Okresní soud Brno - venkov připustil změnu žalobního návrhu tak, že „namísto, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 35.000,- Kč z titulu náhrady škody způsobené neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 35.000,- Kč z titulu náhrady škody na zdraví“.
Poté, co žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 16. 10. 2002, v němž mimo jiné uvedl, že „k poškození zdraví žalobce a jeho čtyř dcer došlo zneužitím psychiatrie M. S., J. B. a žalovanou, a poukázal na skutečnost, že poté, co požádal o výchovu dcer, byl převeden z léčby na psychiatrické ambulanci do ústavní léčby a jmenovaní podali návrh na omezení svéprávnosti žalobce, následkem čehož se zhroutil a pádem na zem si zlomil ruku a byl dán do plného invalidního důchodu“, Okresní soud Brno - venkov usnesením ze dne 7. 3. 2003, č. j. 11 C 583/98 - 80, „podání žalobce došlé k soudu dne 6. 8. 1996, kterým se zahajuje řízení“, podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl a rozhodl o náhradě nákladů. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce sice žádal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu za ztížení společenského uplatnění částku 5.000,- Kč, za ušlou mzdu částku 30.000,- Kč, za zaplacený soudní poplatek 1.400,- Kč a další výlohy ve výši 287,- Kč, avšak svým podáním nedoplnil předcházející podání ve smyslu usnesení soudu ze dne 30. 9. 2002, č. j. 11 C 583/98 - 54, ohledně vylíčení rozhodujících skutkových tvrzení a návrhů na doplnění dokazování, přičemž zejména neuvedl, které jednání žalované mu mělo způsobit újmu na zdraví, a tato újma nebyla ani konkretizována, takže není zřejmé, zda žalobce se stal invalidním v důsledku utrpěné zlomeniny ruky či v důsledku psychického onemocnění.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 7. 2003, č. j. 44 Co 148/2003 - 100, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobce vykazuje vady, k jejichž odstranění nedošlo ani po výzvě soudu ze dne 30. 9. 2002, č. j. 11 C 583/98 - 54, a které neumožňují, aby o něm bylo jednáno a rozhodováno; soud prvního stupně proto postupoval správně podle §43 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §239 odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Namítá, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť došlo k porušení §30 odst. 1 a 2, §120 §221 odst. 1 písm. a), b) a §221 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Poukazuje na to, že v době, kdy podal žalobu, byl již ve starobním důchodu, a i když zaplatil soudní poplatek, byly u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a k tomu, aby mu byl ustanoven zástupce. Soud prvního stupně však nesplnil poučovací povinnost podle §30 odst. 1 o. s. ř. o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce a omezil se jen na sdělení, že má právo “vyhledat” odbornou právní pomoc. Žalobce se sice obrátil na Českou advokátní komoru o určení advokáta, avšak bezvýsledně. Jestliže okresní soud podle §30 odst. 1 a 2 o. s. ř. nepostupoval a odvolací soud se s jeho závěrem o nutnosti odmítnutí podání ztotožnil, namísto aby rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. Dále namítá, že i když se v žalobě zmiňuje o vzniku škody rodinným příslušníkům, je z ní zřejmé, proti komu směřuje, a jsou v ní rovněž uvedeny důvody, z jakých ji podal, a rovněž i výše škody, kterou požaduje nahradit. Jednotlivé nároky bylo sice nutno upřesnit, avšak soud prvního stupně mohl podle §120 odst. 3 o. s. ř. - s ohledem na politický charakter vzniku škody žalobci v době totalitního režimu, kdy byl pronásledován pro své náboženské a politické přesvědčení - vyžádat potřebné lékařské zprávy, a o výši škody rozhodnout podle platných právních předpisů. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., věc projednal podle §242 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř., není opodstatněné.
Řízení před soudem se zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat též náležitosti uvedené v §79 odst. 1 o. s. ř., tedy mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Se závěrem odvolacího soudu, že na základě podání žalobce a dalších jeho přípisů nelze v řízení pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v neurčitosti vymezení skutku, který má být předmětem řízení, se lze ztotožnit. Žaloba totiž postrádá tvrzení o skutečnostech, jimiž je vylíčen skutek (skutkový děj), na jehož základě je uplatněn nárok, tedy údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Ačkoliv k odstranění nedostatků žaloby a k doplnění skutkových tvrzení může dojít i v podaném odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby, žalobce ani dodatečně v celém průběhu řízení od doručení výzvy v říjnu 2002 do doby rozhodnutí odvolacího soudu v březnu 2003 vady svého podání neodstranil.
Podle §30 odst. 1 věty první o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podle §138 odst. 1 věta první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
Z ustanovení §30 odst. 1 věta první o. s. ř. vyplývá, že soud je povinen účastníka poučit o tom, že může podat žádost o ustanovení zástupce podle §30 odst. 1 o. s. ř. tehdy, jsou-li u něj předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§138) a současně je-li to třeba k ochraně jeho zájmů. I když to poměry účastníka odůvodňují, nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, jestliže jde svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§138 odst. 1 věta první o. s. ř). O zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva se jedná zejména tehdy, jestliže již z obsahu podání (aniž by bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Není tudíž vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl nejasné podání účastníka, aniž jej před tím poučil podle §30 odst. 1 o. s. ř. o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce za situace, kdy předpoklady pro osvobození účastníka od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. nebyly splněny z důvodu zjevně bezúspěšného uplatňování práva.
V daném případě se žalobce podáním ze dne 29. 7. 1996, doručeným soudu dne 6. 8. 1996, doplněným dalšími přípisy ze dne 30. 6. 1998 a ze dne 16. 10. 2002, domáhá, aby žalované, která v roce 1982 vykonávala funkci předsedkyně sociální komise tehdejšího MNV v B., byla uložena povinnost zaplatit mu na náhradě škody částku 35.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že podání žalobce směřuje proti fyzické osobě za činnost, kterou vykonávala jako úředník státního orgánu v roce 1982, je nepochybné, že žalobci nemůže být vyhověno; předpoklady pro osvobození žalobce od soudních poplatků podle §138 odst. 1 věta první o. s. ř. tedy nebyly splněny a soud proto neměl povinnost žalobce podle §30 odst. 1 o. s. ř. poučit o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce.
Navíc je třeba uvést, že v době, kdy podání žalobce bylo Krajskému soudu v Brně doručeno (dne 6. 8. 1996), neměl soud podle občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2000 povinnost účastníka poučit o tom, že může podat žádost o ustanovení zástupce (srov. §30 o. s. ř. před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, a odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které ses távají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., činí 375,- Kč (§14 odst. 3 a 4, §15 a ů 18 odst. 1 věta první). Vedle odměny přísluší zástupci žalované též náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 75,- Kč, tedy celkem 450,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2004
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu