ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.3327.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 3327/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně E.-E., s.r.o., zastoupené advokátkou, proti žalovanému s. m. H., o 63.627,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 113 C 177/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2008, č. j. 15 Co 56/2008-151, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 4. 4. 2006, č. j. 113 C 177/2005-86, uložil žalovanému městu (dále též jen „žalovaný“) povinnost zaplatit žalobkyni částku 63.627,- Kč s 2% úrokem z prodlení ode dne 25. 4. 2004 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný jako zadavatel dvou samostatných veřejných soutěží o nejvhodnější nabídku na uzavření smlouvy o zajištění provozu, údržby a oprav veřejného osvětlení s. m. H. pro okrsek (veřejné zakázka č. 6/MH/02) a pro okrsek č. 2 (veřejná zakázka č 7/MH/02), rozhodl v obou soutěžích dne 17. 7. 2003 o výběru nejvhodnější nabídky, avšak v obou případech jiné než uplatněné žalobkyní, která proti těmto rozhodnutím podala dne 28. 8. 2003 námitky, jimž žalovaný rozhodnutími ze dne 5. 8. 2003 nevyhověl. Žalobkyně dne 11. 8. 2003 podala návrh na zahájení řízení o přezkoumání těchto rozhodnutí u Ú. p. o. h. s. (dále též jen „ÚOHS“) a na jeho výzvu uhradila správní poplatky v souhrnné výši 63.627,- Kč (34.917,- Kč a 28.710,- Kč). ÚOHS dne 21. 10. 2003 zrušil obě rozhodnutí žalovaného s tím, že byl porušen §35 odst. 1 a §37 odst. 1 písm. h) zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, neboť nabídkové ceny uchazečů nehodnotil podle jejich výše v souladu s kritérii uvedenými v podmínkách soutěže, tedy podle zveřejněného způsobu, a hodnocení nabídek neobsahovalo zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky. Po zamítnutí rozkladu podaného žalovaným se obě jeho rozhodnutí stala pravomocnými. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle §373 obch. zák. s přihlédnutím k §757 obch. zák. a dospěl k závěru, že porušením obecného ustanovení §286 obch. zák. a speciálních ustanovení zákona č. 199/1994 Sb. ze strany žalovaného vznikla žalobkyni škoda odpovídající výši zaplacených správních poplatků (63.627,- Kč), za kterou žalovaný odpovídá.
Rozsudek ze dne 29. 8. 2006, č. j. 15 Co 497/2006-104, jímž k odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2007, č. j. 25 Cdo 532/2007-139, a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud vyslovil, že jde o záležitost vztahující se k výkonu samosprávy v samostatné působnosti obce ve smyslu §14 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, proto nebyla splněna podmínka odpovědnosti obce podle zákona č. 82/1998 Sb., tedy že škoda byla způsobena nezákonným rozhodnutím obce vydaným při výkonu veřejné správy, tj. takovým rozhodnutím, kde obec uplatňuje veřejnou moc, jejímž je nositelem. V daném případě bylo sice pro nezákonnost zrušeno rozhodnutí vydané obcí (žalovaným) jakožto zadavatelem veřejné soutěže o pořadí nejvhodnějších nabídek na zajištění provozu, údržby a oprav veřejného osvětlení ve vlastnictví obce, avšak nejde zde o rozhodování o právech a povinnostech jiných osob, vůči nimž by byla uplatňována tzv. vrchnostenská pozice; při výběru provozovatele svého zařízení, jenž vstoupí do právních vztahů s žalovaným jako rovný s rovným, a při rozhodnutí o výsledku zadané veřejné soutěže obec vystupuje a rozhoduje jako vlastník a vykonává svá oprávnění při nakládání a hospodaření se svým majetkem. Dispozice s obecním majetkem má zvláštní soukromoprávní povahu a rozhodování obce o výběru provozovatele jejího majetku není výkonem veřejné moci, a nelze proto s tímto rozhodnutím, byť bylo příslušným orgánem zrušeno, spojovat odpovědnost obce podle §19 a násl., §31 zákona č. 82/1998 Sb., ale pouze odpovědnost obecnou.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. 3. 2008, č. j. 15 Co 56/2008-151, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vázán právním názorem dovolacího soudu dovodil, že mezi porušením povinnosti při vyhodnocení nabídek v obchodní soutěži žalovaným a újmou, jejíž náhradu žalobkyně požaduje, není vztah příčinné souvislosti. Důvodem pro zaplacení správních poplatků byla poplatková povinnost žalobkyně v příslušných správních řízeních, samotná pohnutka vedoucí k vyvolání správních řízení příčinnou souvislost nezakládá.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Vytýká odvolacímu soudu aplikaci ustanovení §420 obč. zák. s tím, že šlo o vztah při provozování podnikatelské činnosti, podléhající ustanovení §261 odst. 2 obch. zák., resp. že odpovědnost za škodu měla být řešena podle §373 obch. zák. Dovolatelka rekapituluje průběh výběrového řízení, poukazuje na pochybení žalovaného a dovozuje vztah příčinné souvislosti. Za nesprávné považuje i to, že odvolací soud, použil-li ustanovení občanského zákoníku, nepřihlédl k povinnosti generální prevence ve smyslu §415 obč. zák., kterou žalovaný podle dovolatelky rovněž porušil. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázal na to, že žalobkyně neuvádí žádné nové skutečnosti, které by byly způsobilé vyvrátit závěr o nedostatku příčinné souvislosti. Navrhl proto, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem podle §241 odst. l o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Jednou z podmínek odpovědnosti za škodu je vztah příčinné souvislosti (příčiny a následku) mezi právní skutečností, za niž se odpovídá, a vznikem majetkové újmy (škody). O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, popř. následkem škodné události, tedy, je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu či škodné události, ke škodě by nedošlo. Není-li tento vztah dán, není rozhodující, podle jakého konkrétního ustanovení má být kvalifikováno jednání škůdce, s nímž poškozený spojuje vznik majetkové újmy na své straně. Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že mezi nesprávným vyhodnocením nabídek ve výběrovém řízení a zaplacením správních poplatků není vztah příčinné souvislosti, nemá pro odpovědnost za škodu význam, zda jednání žalovaného mělo být posouzeno podle §415 obč. zák. či §373 obch. zák., jak uvádí dovolatelka.
Otázku příčinné souvislosti mezi konkrétním rozhodnutím žalovaného o výsledku veřejné obchodní soutěže a náklady následně vynaloženými žalobkyní na zahájení správního řízení, v němž bylo toto rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno, řešil odvolací soud v rámci obecné odpovědnosti obce v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1961/2005, který je založen na obdobném skutkovém základě; od jeho závěrů není důvodu se odchylovat ani v této věci. I zde totiž platí, že příčinou vzniku povinnosti žalobkyně zaplatit správní poplatek nebylo rozhodnutí zadavatele veřejné obchodní soutěže o výběru nejvhodnější nabídky, jež bylo později zrušeno, neboť žádná platební povinnost z tohoto rozhodnutí pro žalobkyni nevyplývala (i ze samotného platebního výměru vydaného ÚOHS se podává, že správní poplatek byl žalobkyni tímto úřadem vyměřen z důvodu, že navrhla přezkoumání uvedeného rozhodnutí, a stala se tak poplatníkem podle zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích). Povinnost žalobkyně k zaplacení vyměřeného správního poplatku není tedy přímým důsledkem předmětného rozhodnutí žalovaného, nýbrž jen důsledkem té skutkové okolnosti, že žalobkyně jakožto právnická osoba dala podnět k úkonu správnímu orgánu a byl jí vyměřen poplatek (§3 odst. 1, §6 odst. 2 zákona č. 368/1992 Sb.) s poučením, že nezaplatí-li poplatek ve stanovené lhůtě, správní orgán zastaví zahájené řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného. I když žalobkyně podala zřejmě návrh na základě svého - a jak se později ukázalo i důvodného - přesvědčení o nesprávnosti rozhodnutí žalovaného, bez jejího návrhu podaného správnímu úřadu by jí poplatková povinnost nevznikla a bylo zcela na ní, zda návrh podá či nikoliv. Pohnutka, jež vedla žalobkyni k podání návrhu, právní význam nemá.
Rozsudek odvolacího soudu je ze všech těchto důvodů správný, a proto Nejvyšší soud dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 25. září 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu