ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.3334.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 3334/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce P. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. P. L., zastoupenému advokátem za účasti K., p., a.s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o 936.620,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově pod sp. zn. 15 C 162/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. června 2006, č. j. 57 Co 163/2006-70, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozsudkem ze dne 12. 9. 2005, č. j. 15 C 162/2004–48, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 2. 2. 2006, č. j. 15 C 162/2004–60, zamítl žalobu na zaplacení 1.922.053,- Kč s 2,5 % úrokem a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku na náhradu škody, spočívající v rozdílu mezi odhadní cenou nemovitostí vlastněných žalobcem ve výši 2.800.000,- Kč (určena znalcem) a výtěžkem jejich dražby ve výši 980.000,- Kč, k níž došlo dne 9. 7. 2004 po nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva (usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 2. 2002, č. j. 1 E 1493/2001-12) k nemovitostem pro vymožení pohledávky věřitele Z. M. ve výši 205.430,- Kč podle platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Bruntále - pobočkou v Krnově ze dne 27. 1. 1997, č. j. 15 C 348/96-16, jenž nabyl právní moci 19. 2. 1997. Žalovaný jako právní zástupce žalobce nepodal proti tomuto platebnímu rozkazu odpor. Podle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově ze dne 29. 9. 2003, č. j. 7 C 344/99-164, způsobil tímto pochybením žalobci ve smyslu §24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, škodu ve výši 145.000,- Kč, ohledně níž by v případě podání odporu proti platebnímu rozkazu byl žalobce v řízení procesně úspěšným. Tuto částku mu žalovaný ještě před zahájením dražby nahradil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud neshledal mezi porušením povinnosti žalovaného (nepodání odporu proti platebnímu rozkazu), stanovené v zákoně o advokacii, a škodou, která tkví ve zmenšení majetku žalobce v důsledku nuceného vydražení jeho nemovitostí za cenu nižší než odhadní, příčinnou souvislost jakožto jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna jedna z podmínek odpovědnosti za škodu, soud prvního stupně již nezjišťoval, v jaké výši vznikla škoda, neboť tuto skutečnost považoval pro posouzení věci za nerozhodnou.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 6. 2006, č. j. 57 Co 163/2006-70, rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části - co do částky 936.620,- Kč s příslušenstvím - potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem. Konstatoval, že v posuzovaném případě byla důsledkem porušení povinnosti žalovaného škoda žalobce spočívající v povinnosti uhradit pohledávku a náklady řízení uložené mu platebním rozkazem Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 27. 1. 1997, č. j. 15 C 348/96-16. Skutečnost, že pohledávka Z. M. nebyla včas uhrazena, není přímým důsledkem pochybení žalovaného, ale následkem chování žalobce v reakci na povinnost uhradit tuto pohledávku jakožto výsledek porušení právní povinnosti advokáta (žalovaného) vedoucí k závazku žalobce zaplatit přisouzenou pohledávku Z. M.. S odkazem na rozsudek publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7, ročník 1979, uzavřel, že příčinná souvislost tak byla přetržena, neboť ji nelze vykládat jako nekonečný řetězec událostí napojený na původní porušení právní povinnosti tak, jak to činí žalobce, podle něhož v důsledku povinnosti uhradit dluh Z. M. se dostal do platebních potíží, byl nucen vypůjčit si finanční prostředky, částku vyplacenou žalovaným z titulu náhrady škody (145.000,- Kč) použil na jiné účely a úhradu dluhu uloženou mu platebním rozkazem ze dne 27. 1. 1997 neprovedl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Tvrdí, že v „předchozích soudních řízeních“ bylo mimo jakoukoli pochybnost prokázáno, že při včasném podání odporu by nebyl vůbec zavázán cokoli platit Z. M. podle platebního rozkazu ze dne č. j. 15 C 348/96-16. Namítá, že pokud byl protiprávně (v rozporu s hmotným právem) zavázán platit „vysoké částky“ jen v důsledku protiprávního jednání žalovaného, pak v příčinné souvislosti jsou i rozhodnutí a úkony, které na platební rozkaz přímo navazují, tj. např. náklady výkonu rozhodnutí, soudní exekuce a náklady spojené s nedobrovolnou dražbou. Základní příčinu vzniku škody proto spatřuje v nepodání odporu žalovaným (porušení právní povinnosti), když neuhrazení „quasi dluhu“ je příčinnou nepodstatnou, vedlejší a zcela odvislou od porušení povinností žalovaného, bez něhož by sám svým jednáním nikdy nemohl nedobrovolnou dražbu, tak jak byla provedena, vyvolat. Dále soudům obou stupňů vytýká podstatné vady řízení spočívající v tom, že neprováděly důkazy ke zjištění skutečné výše škody, ačkoliv je opakovaně navrhoval. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Bruntále - pobočce v Krnově k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl odmítnutí dovolání, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., není důvodné.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Jestliže se v řízení o náhradu škody zjišťuje, zda pochybení advokáta a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou; právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit. Právě v řešení této otázky v daném případě spatřuje dovolací soud otázku zásadního právního významu.
Příčinná souvislost mezi právní skutečností, za niž se odpovídá, a mezi vznikem škody je jednou ze základních podmínek odpovědnosti za škodu v občanském právu, a to bez ohledu na to, zda jde o odpovědnost založenou na principu zavinění nebo o odpovědnost objektivní (bez zřetele na zavinění). Odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) v případě této odpovědnosti za škodu se jedná, vznikla-li škoda následkem pochybení žalovaného advokáta při výkonu advokacie, tedy, je-li doloženo, že nebýt jeho pochybení, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal.
V posuzované věci žalobce spatřuje škodu ve zmenšení svého majetku v důsledku nuceného vydražení jeho nemovitostí při výkonu rozhodnutí za cenu nižší než odhadní (včetně souvisejících výdajů). I když lze souhlasit s dovolatelem, že mu škodu ve výši 145.000,- Kč způsobil žalovaný, který nepodal odpor proti platebnímu rozkazu, škoda, jejíž náhrady se žalobce nyní domáhá vůči žalovanému, je odvozována od vydražení jeho nemovitostí za cenu nižší než odhadní a její bezprostřední příčinou byla nečinnost žalobce po té, co nabyl právní moci platební rozkaz, ukládající mu peněžité plnění třetí osobě. Tím byla přerušena příčinná souvislost mezi pochybením žalovaného a vznikem škody, mající původ v okolnostech dražby. Již z toho je zřejmé, že u takto vymezeného nároku není mezi vznikem škody, spočívající v okolnostech dražby, a pochybením žalovaného, který na okolnosti dražby nemohl mít žádný vliv, bezprostřední vztah příčinné souvislosti. Na tomto závěru nemůže nic změnit okolnost, která bezprostřednímu vztahu příčinné souvislosti časově i věcně předcházela, tedy okolnost, která má věcný vztah k počínání žalovaného při výkonu advokacie. V této souvislosti nelze přehlédnout, že škoda v naznačené výši byla žalovaným (započtením a prostřednictvím pojistného plnění) žalobci před konáním dražby uhrazena.
Při zkoumání příčinného vztahu mezi pochybením advokáta, který nepodal odpor proti platebnímu rozkazu, a částkou, představující rozdíl mezi odhadní cenou nemovitostí a výtěžkem jejich prodeje v nedobrovolné dražbě, odvolací soud tedy správně vymezil skutečnost, jež tvoří bezprostřední příčinu majetkové újmy žalobce, za niž požaduje náhradu a jíž byla nečinnost žalobce po právní moci rozhodnutí ukládajícího mu platební povinnost.
Pokud dovolatel vytýká odvolacímu soudu neprovedení důkazů ke zjištění skutečné výše škody, je třeba uvést, že touto otázkou se odvolací soud zabývat nemusel, neboť dospěl ke správnému závěru o nesplnění jednoho ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti advokáta za škodu, jejíž náhrady se žalobce domáhá.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích námitek věcně správný; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a stručné vyjádření žalovaného, postrádající věcnou argumentaci, nelze považovat za účelné bránění práva.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 6. listopadu 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu