ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.3415.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 3415/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Č. k. p., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. A., zastoupené advokátem, a 2) L. P., o 45.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 C 167/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. června 2006, č. j. 57 Co 68/2006-114, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2006, č. j. 57 Co 68/2006-114, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 12. 2005, č. j. 22 C 167/2005-82, se ve výrocích, pokud jimi bylo rozhodováno vůči žalované 1) J. A. o nároku ve výši 41.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 15. 7. 2004 do zaplacení, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1) zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 8. 12. 2005, č. j. 22 C 167/2005-82, uložil žalovanému 2) povinnost zaplatit žalobkyni 45.100,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 14. 5. 2005 do zaplacení, ohledně 2,5% úroku z prodlení z částky 45.100,- Kč od 15. 7. 2004 do 13. 5. 2005 žalobu vůči němu zamítl, v plném rozsahu zamítl žalobu vůči žalované 1) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná 1) jako řidička automobilu ve vlastnictví žalovaného 2) způsobila dne 22. 12. 2003 dopravní nehodu, při níž došlo k poškození cizího automobilu. Jelikož žalovaný 2) neměl sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem svého vozidla (pojistná smlouva uzavřená dne 22. 7. 2003 u K. p., a. s., zanikla v důsledku nezaplacení pojistného), poskytla žalobkyně v souladu s §24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), prostřednictvím svého smluvního partnera G. P. a. s. vlastníku poškozeného automobilu náhradní plnění ze svého garančního fondu. Proto má podle §24 odst. 7 zákona právo na náhradu tohoto plnění, avšak pouze proti žalovanému 2), který jako provozovatel vozidla měl povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Podle soudu prvního stupně pak ve vztahu k žalované 1) není žaloba důvodná, neboť §24 zákona ve znění účinném ke dni vzniku škody neupravuje odpovědnost řidiče. Nárok nelze přiznat ani podle §420 obč. zák. jednak z důvodu vztahu právní úpravy speciální a obecné, jednak z důvodu, že mezi jednáním žalované 1) a vznikem takto zjištěné škody není příčinná souvislost, když žalobkyně není ve vztahu k žalované 1) osobou poškozenou.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 6. 2006, č. j. 57 Co 68/2006-114, rozsudek soudu prvního stupně v napadených zamítavých výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem, že žalovaná 1) není osobou bez pojištění odpovědnosti podle §24 odst. 2 písm. b) zákona. Je nesporné, že dopravní nehodu zavinila, její odpovědnost je však dána podle §420 obč. zák. pouze vůči poškozenému M. B. (vlastníku poškozeného vozidla, jemuž odpovídá rovněž žalovaný 2) podle §427 obč. zák.). Žalovaná 1) není osobou, pro kterou by ze zákona v tehdy účinném znění vyplývaly jakékoli práva či povinnosti, tedy osobou, vůči níž by žalobkyně mohla podle §24 odst. 7 zákona ve znění účinném do 30. 4. 2004 uplatnit nárok na náhradu toho, co za ní plnila.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a jako dovolací důvod uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná 1) není ve sporu pasivně věcně legitimována, a tvrdí, že odvolací soud svůj chybný závěr o vymezení okruhu osob pasivně legitimovaných pro její nárok podle §24 odst. 7 zákona odvozuje od domnělé bezprostřední souvislosti mezi pojmy „osoba odpovědná za škodu způsobenou provozem vozidla bez pojištění odpovědnosti“ a „osoba povinná uzavřít pojistnou smlouvu“. Osobou, na niž se pojištění odpovědnosti vztahuje, je podle §6 odst. 1 zákona každý, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě; je přitom nerozhodné, zda se jedná o odpovědnost objektivní (za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu) či odpovědnost subjektivní (za zaviněné porušení právní povinnosti). Za vzniklou škodu tedy odpovídá nejen provozovatel vozidla, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla vyplývá z ustanovení §427 a násl. obč. zák., nýbrž i řidič vozidla, který způsobenou škodu zavinil (§420 obč. zák.); tyto dva druhy odpovědnosti vzájemně nekonkurují a mohou existovat souběžně. Dovolatelka v této souvislosti poukazuje na již ustálenou soudní praxi (R 29/1979, R 3/1984) a dovozuje, že osobou bez pojištění odpovědnosti je každá osoba, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla, ohledně kterého není v době škodné události uzavřeno pojištění odpovědnosti, konkrétně tedy v tomto případě řidička a provozovatel vozidla. Odvolací soud právě v nesprávné interpretaci slov „osoba bez pojištění odpovědnosti“ a uvedením těchto slov do vztahu s §4 zákona (hovořící o povinnosti vlastníka vozidla uzavřít k jím vlastněnému vozidlu pojistnou smlouvu) pochybil, neboť toho, kdo nesplnil povinnost k uzavření pojistné smlouvy, označil za osobu bez pojištění odpovědnosti, čímž v rozporu s §6 odst. 1 výklad tohoto pojmu nepřiměřeně zúžil. Výplatou plnění z garančního fondu pak žalobkyni vzniklo postižní právo na jeho náhradu vůči každému, kdo za způsobenou škodu odpovídá, tedy jak vůči žalovanému 2) (provozovateli), tak i vůči žalované 1) (řidičce nepojištěného vozidla, která způsobila škodu svým zaviněným protiprávním jednáním). Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaná 1) zcela ztotožnila s rozsudky soudů obou stupňů a navrhla, aby bylo dovolání žalobkyně zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání je zčásti přípustné a důvodné, jinak dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání v dané věci není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu nebylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Přípustnost dovolání je proto třeba posuzovat podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ačkoliv odvolací soud rozhodl o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobkyní požadovaná částka (bez příslušenství) je totiž souhrnem částek představujících plnění poskytnuté G. P. a. s. za náklady vynaložené touto pojišťovnou na náhradu škody na vozidle M. B. (41.000,- Kč) a plnění vyplacené G. P. a. s. na poplatku za vyřízení předmětné pojistné události (4.100,- Kč). Rozhodnutí odvolacího soudu má proto ohledně každého z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je též třeba zkoumat samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Jestliže tedy rozsudkem odvolacího soudu ohledně nároku na náhradu žalobkyní uhrazeného poplatku za vyřízení pojistné události ve výši 4.100,- Kč bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti této části výroku dovoláním napadeného rozsudku vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč.
Dovolání tak v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je proto ohledně částky 4.100,- Kč s příslušenstvím podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně nároku na náhradu plnění poskytnutého G. P. a. s. za náklady vynaložené touto pojišťovnou na náhradu škody na vozidle M. B. ve výši 41.000,- Kč s příslušenstvím) shledal dovolací soud dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to pro řešení právní otázky pasivní legitimace žalované 1), která byla v rozhodnutí odvolacího soudu řešena v rozporu s judikaturou i hmotným právem.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §4 věty první zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném ke dni 22. 12. 2003, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti (dále jen „pojistná smlouva“) je povinen vlastník nebo spoluvlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle §6 odst. 1 zákona pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.
Podle §24 odst. 2 písm. b) zákona Kancelář (tj. Č. k. p.) poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti.
Podle §24 odst. 7 věty první zákona Kancelář má právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co za něho plnila.
Nejvyšší soud již v rozhodnutích ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2837/2007, ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1778/2007, a ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 990/2008, vyjádřil názor, že osobou bez pojištění odpovědnosti [ve smyslu §24 odst. 2 písm. b) zákona], je nikoli osoba, která nesplní povinnost uzavřít pojistnou smlouvu ve smyslu §4 zákona, nýbrž osoba, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla, u něhož nebyla taková pojistná smlouva uzavřena. Vychází přitom z toho, že odpovědnost provozovatele vozidla za škodu způsobenou jeho provozem podle §427 a násl. obč. zák. nevylučuje souběžnou (solidární) odpovědnost řidiče tohoto vozidla podle §420 odst. 1 obč. zák., který způsobil škodu při téže škodní události zaviněným porušením právní povinnosti, nejde-li o případ uvedený v ustanovení §420 odst. 2 obč. zák. (srov. rozsudek NS SSR ze dne 27. 9. 1977, sp. zn. 1 Cz 101/77, publikovaný pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1979, případně výše citované rozsudky Nejvyššího soudu). Č. k. p. (žalobkyně) má proto podle §24 odst. 7 ve spojení s §24 odst. 2 písm. b) zákona právo postihu vůči každému, kdo odpovídá za způsobenou škodu a za koho plnila. Bylo by proti smyslu daného ustanovení, kdyby postih nebyl možný proti osobě, která za škodu odpovídá na základě zavinění, resp. opačný výklad by možnost postihu nepřiměřeně zúžil. Má-li tedy Č. k. p. (žalobkyně) podle §24 odst. 7 a §24 odst. 2 písm. b) zákona právo postihu vůči každému, kdo odpovídá za škodu a za koho plnila, svědčí jí toto právo vůči řidiči (nepojištěného) vozidla tehdy, odpovídá-li řidič za škodu vzniklou při provozu tohoto vozidla. Dovolací soud neshledal důvod pro odchýlení se od tohoto závěru ani v posuzované, skutkově i právně zcela obdobné věci. Dovoláním zpochybněný právní závěr odvolacího soudu proto dovolací soud považuje za nesprávný a dovolání za opodstatněné.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby ve vztahu k žalované 1) ohledně částky 41.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 15. 7. 2004 do zaplacení, zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o.s.ř.); obě rozhodnutí byla zrušena též ve výrocích závislých [§242 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], tj. ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu