ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.3764.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 3764/2022-956
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: EDHESSA s.r.o. , IČO 27863816, se sídlem Biskoupky 33, 664 91 Biskoupky, proti žalovanému: město Oslavany , IČO 00282286, se sídlem Nám. 13. prosince 2, Oslavany, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem Musílkova 1311/5e, Praha 5, o zaplacení 2 874 226,60 Kč s příslušenstvím , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 7/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2022, č. j. 15 Co 57/2021-852, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 4. 2022, č. j. 15 Co 57/2021-852, potvrdil usnesení ze dne 24. 11. 2020, č. j. 43 C 7/2017-667, v části, kterou Městský soud v Brně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (výrok II), změnil usnesení ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně podala 12. 9. 2016 žalobu o zaplacení 2 874 226,60 Kč s příslušenstvím spolu s žádostí o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně po vyloučení části žaloby k samostatnému řízení vyzval žalobkyni usnesením ze dne 9. 1. 2018 k doplnění žaloby o uvedení potřebných skutkových tvrzení, což žalobkyně učinila dne 18. 1. 2018. Následně po nepřiznání osvobození od soudních poplatků a dvou dalších žádostech o osvobození vyzval soud žalobkyni usnesením ze dne 10. 11. 2020 k zaplacení soudního poplatku do 15 dnů od doručení usnesení. Žalobkyně v reakci na výzvu požádala znovu o osvobození od soudních poplatků, ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila a Městský soud proto řízení zastavil. Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2867/2016, publikované pod číslem 121/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, obecně připustil prekluzi povinnosti zaplatit soudní poplatek, avšak shledal, že v projednávané věci nenastala. Prekluzivní lhůta počala běžet až doplněním žaloby dne 18. 1. 2018, neboť až vyjasnění předmětu řízení umožnilo soudu posoudit skutečnosti nezbytné k vyměření poplatku. Avšak ani v případě, že by lhůta počala běžet již podáním žaloby, nebyla by povinnost zaplatit soudní poplatek prekludována, neboť lhůta nemohla běžet po dobu, po kterou nebylo rozhodnuto o jednotlivých žádostech žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku proto odvolací soud shledal důvodným.
Usnesení odvolacího soudu ve výroku II napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a částečně jde o otázku, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Odvolací soud pochybil, neshledal-li povinnost zaplatit soudní poplatek prekludovanou. Zákon spojuje účinky zahájení řízení s podáním žaloby, a nikoli s jejím doplněním na výzvu soudu. Již při vyloučení části předmětu řízení k samostatnému projednání usnesením ze dne 1. 3. 2017 kvantifikoval Městský soud v Brně žalobou uplatněný nárok, tudíž již v té době měl dostatek informací pro výpočet soudního poplatku bez ohledu na pozdější doplnění žaloby. Žalobkyně proto neměla povinnost soudní poplatek zaplatit a nebyly dány důvody pro zastavení řízení. Odvolací soud dále pochybil tím, že nepřezkoumal, zda nepřiznání osvobození od soudního poplatku bylo důvodné či nikoli, ačkoli se otázkou měl zabývat, neboť samotné pravomocné rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku dovoláním napadnout nelze. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu ve výrocích II, III a IV zrušil, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala o odklad právní moci usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání je dána jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na právní otázce, která byla podle mínění dovolatele odvolacím soudem nesprávně vyřešena, a jejíhož přezkumu se dovolatel domáhá. Tento předpoklad však nesplňuje situace, kdy závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku je založen současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, avšak dovolání se účinně dotýká jen jednoho z nich, takže řešení právní otázky, předložené dovolacímu přezkumu, se nemůže příznivě projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu nezměněno. Sama okolnost, že jeden z důvodů, na nichž spočívá napadené rozhodnutí, neobstojí, nemůže mít vliv na jeho správnost, jestliže druhý důvod „obstojí“, protože jeho správnost nemohla být přezkumu podrobena, jelikož nebyl dovoláním dotčen. V takovém případě není ani zapotřebí se správností důvodu, jenž byl dovoláním napaden, zabývat, neboť na celkový závěr odvolacího soudu nemá vliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 17, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sb. rozh. obč). Uvedené závěry lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc, ačkoli se nejedná o závěry o nedůvodnosti žaloby, ale o závěry o důvodnosti zastavení řízení.
Odvolací soud uzavřel, že povinnost zaplatit soudní poplatek nezanikla prekluzí jednak s odůvodněním, že prekluzivní lhůta započala běžet až doplněním žaloby dne 18. 1. 2018, a dále proto, že i pokud by lhůta běžela již od podání žaloby, stavěl by se její běh po dobu, po kterou soudy rozhodovaly o opakovaných žádostech žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Odůvodnil-li tedy soud závěr o neuplynutí lhůty a tím o důvodnosti zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku stavěním prekluzivní lhůty, jehož správnost žalobkyně nenapadá (dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání, srov. §242 odst. 3 věta první v návaznosti na §241a odst. 3 o. s. ř.), pak dovolání nemůže být již jen z tohoto důvodu přípustné (přiměřeně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, č. 55/1999 Sb. rozh. obč., či usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, č. 48/2006 Sb. rozh. obč.). Dovolatelkou vymezená (jiná) právní otázka, zda lhůta počala běžet podáním žaloby nebo jejím doplněním, za této procesní situace totiž nemá povahu otázky, jejíž zodpovězení způsobem konvenujícím pohledu dovolatelky by bylo způsobilé přivodit jiné rozhodnutí o správnosti zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Vytýká-li dále dovolatelka odvolacímu soudu, že se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s důvodností nepřiznání osvobození od soudních poplatků, jde o námitku vady řízení, ke které však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
O návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nebylo samostatně rozhodováno, neboť dovolací soud rozhodl o dovolání samotném bez zbytečných odkladů po předložení věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu