ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.9.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 9/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Č. s. ch., základní organizace P., proti žalovanému M. p., a. s., zastoupenému advokátem, o uvedení věci do původního stavu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 579/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. října 2001, č. j. 18 Co 337/2001-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 18. 4. 2001, č. j. 4 C 579/2000-107, uložil žalovanému povinnost uvést do původního stavu kabelovou přípojku žalobce, která byla vybudována na základě stavebního povolení č.j. 279/93/MA, včetně zprovoznění do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že žalobce na základě stavebního povolení vybudoval kabelovou přípojku pro své zařízení, která mimo jiné vedla přes pozemek právního předchůdce žalovaného. Žalovaný potřeboval z důvodu zajištění bezpečnosti objednaných hydrogeologických prací na svém pozemku předmětnou přípojku odpojit, čímž pověřil odbornou firmu pana F., která kabel nevratně odpojila přeřezáním. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ze strany žalovaného šlo o svévolný zásah do vlastnického práva žalobce ke kabelové přípojce, a žalobce má proto právo ve smyslu ust. §126 obč. zák. na ochranu proti tomuto neoprávněnému zásahu, v daném případě na uvedení věci v předešlý stav. Na to nic nemění ani skutečnost, že kabelová přípojka nebyla kolaudována, když tento nedostatek lze navíc zhojit dodatečnou kolaudací.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. 10. 2001, č. j. 18 Co 337/2001-117, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v tom znění, že žalovaný je povinen uvést do původního stavu kabelovou přípojku žalobce, která byla vybudována na základě stavebního povolení, vydaného rozhodnutím odboru výstavby a územního plánování Městského úřadu v P. ze dne 3. 6. 1993 č. j. 279/93-Ma, včetně zprovoznění do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že žalovaný odpojením žalobcovy přípojky neoprávněně zasáhl do jeho vlastnického práva k ní podle §126 odst. 1 obč. zák. Je proto povinen podle ustanovení §420 a §442 odst. 2 obč. zák. přípojku uvést do předešlého stavu, neboť žalobce jako poškozený o to žádá a uvedení do předešlého stavu je možné a účelné. Okolnost, že přípojka nebyla zkolaudována, je pro závěr o povinnosti žalovaného respektovat vlastnické právo žalobce zcela nerozhodná. Řádné nezakreslení přípojky by pak mohlo mít význam pouze v případě, kdyby ji žalovaný poškodil mimovolně; k jejímu odpojení však došlo vědomě a neodborně.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, ale i z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož odvolací soud svým rozhodnutím změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Namítá, že není ve věci pasivně legitimován, neboť odpojení kabelu uskutečnila odborná firma, a nelze klást žalobci za vinu neodborné odpojení kabelu. Není proto dána ani příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Žalobce se pak nemůže domáhat náhrady škody uvedením do původního stavu, neboť tím, že nezajistil řádné vytýčení kabelové přípojky a její zakreslení, si výlučně svým zaviněním způsobil vznik škody. Namítá, že rozsudek odvolacího soudu je neurčitý co do totožnosti přípojky, a protože nebylo dosud rozhodnutím stavebního úřadu určeno, že lze přípojku užívat, nemůže žalovaný splnit povinnost přípojku zprovoznit. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm.c)].
Pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není rozhodující, jak jej odvolací soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. Závěr, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, nelze tedy vyvozovat jen z formálního označení výroku, nýbrž především z porovnání věcného obsahu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé a obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně.
V dané věci žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, který je rozsudkem potvrzujícím, neboť oba soudy při vymezení práv a povinností účastníků dospěly ke shodnému závěru o důvodnosti uplatněného nároku na náhradu škody, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o. s. ř.].
Podle ustanovení §420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu je tedy protiprávní úkon, škoda, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody a presumované zavinění.
V daném případě ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že žalobci vznikla škoda tím, že byla přeřezáním odpojena jeho kabelová přípojka.
Právní názor odvolacího soudu, že za škodu vzniklou následkem porušení právní povinnosti nezasahovat neoprávněně do vlastnického práva žalobce (§126 odst. 1 obč. zák.) odpovídá žalovaný, je správný. Není totiž rozhodující, zda odpojení přípojky provedl žalovaný sám nebo prostřednictvím svého smluvního partnera, jemuž tuto práci zadal. V daném případě protiprávnost jednání žalovaného nespočívá ve způsobu provedení odpojení, ale v samotném zásahu do vlastnického práva jiného. Případná odpovědnost subjektu, který odpojení provedl, vůči žalovanému za neodborný způsob provedení zadané práce nevylučuje odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou žalobci protiprávním zásahem do jeho vlastnictví. Námitka dovolatele, že není ve věci pasivně legitimován, protože on sám neprovedl odpojení přípojky, proto není opodstatněná. Otázku příčinné souvislosti mezi škodou žalobce a jednáním žalovaného, který svým jednáním způsobil žalobci škodu, odvolací soud vyřešil zcela v souladu s konstantní judikaturou a správný právní názor zaujal i k námitce žalovaného, že si žalobce nezajištěním řádného zakreslení přípojky způsobil škodu sám. Odvolací soud správně dovodil, že o spoluzavinění žalobce by bylo možné uvažovat, kdyby k poškození jeho přípojky došlo právě v důsledku jejího nezakreslení.
Danému dovolacímu přezkumu předložené právní otázky tak nezakládají důvod pro závěr, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Pak ovšem není dovolání proti tomuto rozsudku přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatelem namítaná nevykonatelnost výroku rozsudku odvolacího soudu pak přípustnost dovolání nezakládá, neboť k jiným (tj. v ust. §237 o.s.ř. neuvedeným vadám), pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží, jen pokud je dovolání přípustné, tedy jestliže dovolací soud je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu na základě přípustného dovolání (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. srpna 2002
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu