ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.953.2004.1; ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.1066.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 953/2004
sp. zn. 25 Cdo 1066/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce B. V. proti žalovaným 1/ K. p. v. a 2/ K. p. v. - Okresní organizace K., o zadostiučinění a náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 837/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2001, č. j. 25 Co 225/2001, 25 Co 226/2001, 25 Co 227/2001 - 155, proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 20. 9. 2002, č. j. 11 C 837/98 - 188, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2003, č. j. 27 Co 67/2003 - 202, takto:
I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2001, č. j. 25 Co 225/2001, 25 Co 226/2001, 25 Co 227/2001 - 155, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2003, č. j. 27 Co 67/2003 - 202, se odmítají.
II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 20. 9. 2002, č. j. 11 C 837/98 - 188, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2001, č. j. 25 Co 225/2001, 25 Co 226/2001, 25 Co 227/2001 - 155, rozhodl, že se žalobci se zpětnou účinností odnímá osvobození od soudních poplatků, přiznané mu usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 4. 1999, č. j. 11 C 837/98 - 105, a zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení.
V podání ze dne 14. 1. 2002 (doručeném dne 17. 1. 2002 Krajskému soudu v Praze), nazvaném jako dovolání, vyjádřil žalobce nesouhlas s usnesením odvolacího soudu a současně vznesl námitku podjatosti všech soudců Krajského soudu v Praze.
Usnesením ze dne 20. 9. 2002, č. j. 11 C 837/98 - 188, Okresní soud v Benešově žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků za dovolání a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro podání dovolání.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2003, č. j. 27 Co 67/2003 - 202, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti těmto usnesením soudů obou stupňů podal žalobce dovolání, neboť nesouhlasí s jejich závěrem, že s ohledem na své majetkové a sociální poměry nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a pro to, aby mu byl ustanoven zástupce pro dovolací řízení.
V souladu s bodem 17., Hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2001. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání byla podána oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřují proti takovým rozhodnutím odvolacího soudu, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný; dovolání proti usnesení soudu prvního stupně pak bylo třeba zastavit. Dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem (ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání), avšak vzhledem k tomu, že dovolání nejsou přípustná, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.) pro nesplnění podmínky uvedené v ust. §241 o. s. ř.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s .ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž mu bylo odňato osvobození od soudních poplatků a byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce pro řízení, dále usnesení soudu prvního stupně, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků za dovolání a byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce pro podání dovolání, a usnesení odvolacího soudu, jímž toto usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž žalobci bylo odňato osvobození od soudních poplatků a byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce pro řízení a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků za dovolání a zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro podání dovolání, není podle ustanovení §237 o. s. ř. dána již z toho důvodu, že odvolací soud nerozhodoval ve věci samé; usnesení odvolacího soudu, jímž žalobci bylo odňato osvobození od soudních poplatků a byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce pro řízení, kromě tohoto není ani měnícím ani potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu. Dovolání proti těmto rozhodnutím není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usneseními odvolacího soudu nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány, a přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřují proti takovým rozhodnutím odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto obě podaná dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání proti uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu jsou v dané věci nepřípustná, nemohl dovolací soud přihlédnout (§242 odst. 3 o. s. ř.) k namítané vadě řízení uvedené v §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jež podle dovolatele spočívá v tom, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci Krajského soudu v Praze.
Jestliže žalobce dovoláním napadl též usnesení soudu prvního stupně, bylo nutno řízení zastavit. Z ust. §236 odst. 1 o. s. ř. totiž vyplývá, že dovoláním nelze rozhodnutí soudu prvního stupně napadnout. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje dovolání přímo proti rozsudku soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (§104 odst. 1, §243c o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2004
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu