ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.976.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 976/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. N. , zastoupeného Mgr. Pavlem Gécim, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, proti žalovaným 1) České pojišťovně, a.s. , IČO: 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, adresa pro doručování Česká pojišťovna, a.s., RESIL, Kaplanova 8, Praha 4, a 2) S. P. , o 432.000,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 40/2006-76, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2008, č.j. 16 Co 66/2008-91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. listopadu 2007, č.j. 30 C 40/2006-76, zamítl žalobu na zaplacení 432.000,- Kč s přísl. a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení zjistil, že při dopravní nehodě dne 29. 9. 2004 zaviněné druhým žalovaným byl poškozen automobil žalobce Mercedes Benz S 320 CDI. Po dobu opravy v trvání 27 dnů si žalobce pronajal od F. J. náhradní vůz, za půjčovné vynaložil celkem 594.500,- Kč a první žalovaná mu vyplatila náhradu ve výši 151.500,- Kč. Srovnatelné vozy se půjčovaly za 4.500,- Kč až 5.500,- Kč za den, v době opravy nebyl k dispozici srovnatelný vůz v půjčovnách. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce byl oprávněn zapůjčit si náhradní vůz i jinde než v půjčovnách, jež v době opravy srovnatelným vozem nedisponovaly, částka žalobcem zaplacená je však přemrštěná, a pokud žalobce zaplatil půjčovné vyšší než obvyklé, nelze tyto náklady jako skutečnou škodu dle §442 odst. 1 obč. zák. požadovat po žalovaných. Částka zaplacená pojišťovnou odpovídá půjčovnému, které by žalobce zaplatil za nájem shodného či srovnatelného vozu.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. dubna 2008, č.j. 16 Co 66/2008-91, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěry. Za skutečnou škodu lze považovat pouze náklady vynaložené účelně, nikoliv náklady poškozeným sice vynaložené, jejichž vynaložení však z hlediska obvyklého běhu věcí není nutné, a odstranění škody, tj. nápravu vzniklého stavu lze dosáhnout s vynaložením peněžních prostředků v obvyklé (přiměřené) výši. Zaplacení částky ve výši zhruba čtyřnásobku obvyklého nájmu za shodné či obdobné vozidlo v daném místě a čase, jež neodpovídá reálným tržním cenám, není v příčinné souvislosti s odstraněním následků dopravní nehody zaviněné druhým žalovaným. Žalobce si nepočínal tak, aby nedocházelo k dalšímu zmenšování jeho majetku, a porušil svou prevenční povinnost dle §415 obč. zák.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, konkrétně na nesprávné aplikaci §415 obč. zák. Namítá, že nespokojí-li se poškozený s pronájmem „pouze srovnatelného“ vozidla a trvá-li na užívání vozidla totožného, nelze „vždy bez dalšího“ automaticky aplikovat ustanovení §415 obč. zák., převyšuje-li nájemné výrazně cenu za pronájem vozu srovnatelného. Poukazuje na to, že vozidlo odpovídající poškozenému se v České republice běžně k pronájmu nenabízí, on neměl jinou alternativu než nájem totožného vozu od p. Jelena, byť i za cenu 22.000,- Kč denně, tímto pronájmem však nemohl porušit žádnou svou prevenční povinnost, neboť s ohledem na své podnikatelské aktivity je vynaložení nájemného v uvedené výši účelným nákladem k zabránění vzniku dalších škod (ušlého zisku). Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 22. dubna 2008.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z hlediska výše náhrady nákladů za pronájem náhradního vozidla po dobu opravy vlastního poškozeného vozu nejde o právní otázku, jež by v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, a rozhodnutí odvolacího soudu nemá v dané věci zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ani v otázce aplikace §415 obč. zák. vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá především na právním posouzení rozsahu skutečné škody v konkrétním případě.
Pokud jde o rozsah odpovědnosti za škodu způsobenou při provozu dopravního prostředku, jak již dříve dovodila judikatura, újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na vypůjčení osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození, je skutečnou škodou, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1992).
V rozsudku ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, uvedl dovolací soud, že výše náhrady účelně vynaložených nákladů na vypůjčení či pronájem vozu po dobu opravy vlastního poškozeného vozidla zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase. Skutečnou škodu, spočívající v nákladech na vypůjčení náhradního vozu, jež převyšují náklady na provoz vlastního vozu, je odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém náklady byly vynaloženy nutně a účelně na vypůjčení náhradní věci, odpovídající věci poškozené. I u srovnatelného náhradního vozidla platí, že rozsah náhrady, k níž je škůdce povinen, je omezen hlediskem účelnosti. Výše náhrady škody, za níž škůdce odpovídá, je třeba stanovit s ohledem na obvyklé ceny pronájmu obdobných osobních aut v daném místě a čase; výše náhrady není totiž dána částkou skutečně vyplacenou v jakékoliv výši, ale výší částky účelně vynaložené. Důkazní břemeno o výjimečných okolnostech odůvodňujících v konkrétním případě přiznání náhrady v částce vyšší, než je obvykle potřebná k pronájmu srovnatelného vozu, pak leží na žalobci.
Právní názor odvolacího soudu (ostatně i soudu prvního stupně) na rozsah povinnosti k náhradě nákladů za pronájem náhradního vozidla po dobu opravy vlastního poškozeného vozu v rámci náhrady škody je se shora uvedeným plně v souladu, rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. judikatorní přesah a vzhledem k tomu, že ze skutkového stavu, jak byl v řízení zjištěn, se žádné výjimečné okolnosti, a to ani z hlediska podnikatelských aktivit žalobce nepodávají, nejde v této věci o rozhodnutí, jež by mělo zásadní právní význam.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalovaným náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu