ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1061.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 1061/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Města F. - M., proti žalovaným 1) R. B., a 2) V. B., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp.zn. 8 C 216/97, o dovolání 1. žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 1999, č.j. 9 Co 63/99-33, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26.2.1999, č.j. 9 Co 63/99-33, odmítl jako opožděné odvolání 1. žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 17.4.1998, č.j. 8 C 216/97-12, kterým soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost vyklidit byt č. 3, o velikosti 1+2 s příslušenstvím, II. kategorie, nacházející se v 1. podlaží domu č.p. 1334 ve F. - M., do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že první pokus o doručení zásilky, obsahující rozsudek soudu prvního stupně žalované, byl učiněn dne 27. května 1998, druhý pokus dne 28. května 1998, kdy byla písemnost uložena na poště, a že v uvedených dnech se žalovaná v místě doručování zdržovala. Na základě toho dovodil, že žalované byl rozsudek soudu prvního stupně doručen ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. dne 1. června 1998 (pondělí), a že poslední den patnáctidenní lhůty k podání odvolání připadl na den 16. června 1998. Okolnost, že žalovaná převzala (z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu) osobně zásilku obsahující rozsudek soudu prvního stupně až dne 10. června 1998, neshledal z hlediska běhu odvolací lhůty významnou. Podala-li žalovaná odvolání dne 23. června 1998, aniž by požádala o prominutí zmeškání odvolací lhůty, učinila tak opožděně.
Proti tomuto usnesení podala 1. žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání, následně doplněné advokátkou, ustanovenou soudem podle §30 odst. 2 o.s.ř., které odůvodnila podle §241 odst. 3 písm. a/ a §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že odvolání bylo podáno opožděně a namítá, že "ze strany Pošty nebylo postupováno správně". Pokud by skutečně byl ve dnech 27.5. a 28.5.1998 učiněn pokus o doručení (uvádí se v dovolání), musela by poštovní doručovatelka zastihnout žalovanou doma, neboť její zdravotní stav jí nedovolil vycházet. Dovozuje, že za datum doručení je proto nutno považovat až den 10.6.1998, kdy zásilku, obsahující rozsudek soudu prvního stupně 1. žalovaná skutečně převzala. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále jen "o.s.ř.").
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst.1 a 2 o.s.ř.) a že je podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné.
Dovolatelka namítá, že řízení je postiženo vadou podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. (dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovými čísly 27 a 49). "Postupem soudu v průběhu řízení" v uvedeném smyslu tedy není hodnotící úsudek odvolacího soudu ohledně včasnosti odvolání (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.1997, sp.zn. 2 Cdon 337/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod pořadovým číslem 42).
Spatřuje-li tedy dovolatelka vadu upravenou v citovaném ustanovení v soudním rozhodnutí, nejde o případ podřaditelný pod ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
Po obsahové stránce (§41 odst. 2 o.s.ř.), jsou však dovolací námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když dovolatelka zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu o opožděnosti odvolání.
Podle §47 odst. 1 o.s.ř. do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu. Podle §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, byly (v době rozhodné pro právní posouzení dané věci) stanoveny v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. vyhláškou č. 78/1989., o právech a povinnostech pošty a jejich uživatelů, ve znění vyhlášky č. 59/91 Sb. (dále jen "poštovní řád").
Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné, a jež se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§134 o.s.ř.). Uvedený důsledek lze ovšem spojovat jen s takovou doručenkou, jež obsahuje všechny náležitosti, které vyžaduje příloha poštovního řádu v bodech 18, 19 a 20, to jest s doručenkou, v níž je uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště, a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty. Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, je ten, že je na účastníku, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence (namítá, že stanovený postup doručování nebyl dodržen), aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.6.1998, sp.zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8/1998, pod pořadovým číslem 127).
Z obsahu spisu (doručenky na č.l. 15 verte) plyne, že první pokus o doručení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 17.4.1998, č.j. 8 C 216/97-12, určené do vlastních rukou 1. žalované, byl učiněn 27. května 1998, kdy byla zanechána výzva, druhý pokus pak 28. května 1998, kdy byla písemnost uložena na poště a adresát byl o tom vyrozuměn. Z obsahu doručenky dále vyplývá, že 1. žalovaná převzala zásilku osobně na poště dne 10. června 1998. Z otisku podacího razítka, obsaženého na odvolání 1. žalované (č.l.19 spisu), se pak podává, že odvolání bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 23. června 1998.
Z obsahu zmíněné doručenky na č.l. 15 verte spisu je možno učinit závěr, že pošta postupovala při doručování 1. žalované v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. a také ve shodě s příslušnými ustanoveními poštovního řádu; je tedy možno učinit závěr, že v souzené věci má zmíněná doručenka veškeré obsahové i formální náležitosti veřejné listiny.
Odvolací soud proto nepochybil, pokud - v souladu s obsahem této doručenky (i se zjištěním, učiněným z výpovědi 1. žalované, že se ve dnech 27. května 1998 a 28. května 1998 zdržovala v místě doručení) - učinil závěr, že za den doručení rozsudku soudu prvního stupně 1. žalované je nutno považovat den 1. června 1998 (pondělí), a že odvolání proti tomuto rozsudku podané dne 23. června 1998, bylo podáno opožděně. Tvrzení dovolatelky, že pošta při doručování této zásilky nepostupovala správně, nepodložené konkrétními tvrzeními (důkazy) není způsobilé vyvrátit to, co obsahově tato doručenka (o důkazní síle veřejné listiny) potvrzuje.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání není důvodné; Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť 1. žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. února 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová