ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1716.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 1716/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Hany Müllerové v právní věci žalobkyně V. H., zastoupené advokátkou, proti žalované Z. M., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. 10 C 102/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. října 1999, č.j. 12 Co 106/99-81, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. října 1999, č.j. 12 Co 106/99-81, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. října 1998, č.j. 10 C 102/98-38, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:.
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14.10.1998, č.j. 10 C 102/98-38, přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 4, o velikosti 2+1 s příslušenstvím, ve III. podlaží domu č.p. 116, ulice K. v O. (dále "předmětný byt") s tím, že nájemní poměr žalované skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování; dále rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud vzal za prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí domu, v němž se předmětný byt nachází, že žalovaná je nájemkyní tohoto bytu, v němž bydlí se svým nezletilým synem, který trpí zdravotními problémy (kožní onemocnění), a že žalovaná neplatí řádně a včas nájemné z předmětného bytu (v jednotlivých měsících roku 1997 neplatila nájemné buď vůbec nebo toliko zčásti, případně opožděně), což odůvodňuje závadami v bytě (plíseň na zdech). Dospěl k závěru, že výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák., uplatněný ve výpovědi z nájmu bytu, dané (a doručené) žalované, je dán, když dovodil, že ze strany žalované nejde o určité vybočení (exces), ale o dlouhodobé porušování povinnosti nájemce bytu. K námitce žalované, že neplatí nájemné z důvodu závad v bytě nepřihlédl s poukazem na to, že měla možnost domáhat se přiměřené slevy z nájemného, což však neučinila. Povinnost žalované k vyklizení vázal podle §712 odst. 5 obč.zák. na zajištění náhradního ubytování, když důvod zvláštního zřetele hodný shledal v tom, že žalovaná pečuje o nezletilé dítě.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 19. října 1999, č.j. 12 Co 106/99-81, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalované k předmětnému bytu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování opětovným výslechem žalované, výslechem žalobkyně a listinnými důkazy; z provedeného dokazování učinil zjištění, že závady v předmětném bytě trvají, že žalovaná uhradila dlužné nájemné (mimo poplatku z prodlení ve výši 16.173.-Kč) a podepsala dodatky k nájemní smlouvě o zvýšení nájemného, že rozhodnutím Úřadu města O. ze dne 10.12.1997 č.j. OPS-5899/97-Ro, byla žalobkyni jako vlastníkovi stavby uložena povinnost provést udržovací práce na nemovitosti, v níž se předmětný byt nachází do 31.1.1998 (mimo jiné odstranění plísně a následné vymalování po zatečení v bytě žalované - pokoji, kuchyni a WC), že toto rozhodnutí bylo (poté, co žalovaná na svůj náklad provedla odstranění plísně v pokoji) změněno rozhodnutím Okresního úřadu v O. ze dne 9.3.1998, značka RR/276/98/B/330, tak, že odstranění uvedených závad bylo omezeno na kuchyni a WC, a současně byla žalobkyni uložena povinnost provést opravu veškerých závad střešní krytiny (to vše do 31.5.1998), a že nezletilý syn žalované se několik let léčí pro kožní onemocnění. Na základě toho dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák., opírající se o neplacení nájemného žalovanou, není dán. Zaujal právní názor, že uvedený výpovědní důvod předpokládá porušení povinnosti nájemcem bytu, které dosáhne takové intenzity, že jej lze kvalifikovat jako hrubé. Tento předpoklad však nebyl v dané věci splněn, neboť "kvalita užívaného bytu a výše nájemného nebyla ve vzájemné jednotě, výše nájemného byla pro evidentní závady v bytě sporná a tudíž nelze hodnotit jeho neplacení v plné výši z hlediska ust. §711 odst. 1 písm. d/ o.z. jako intenzivní a hrubé porušení povinnosti" nájemcem (žalovanou). Současně odvolací soud konstatoval, že přivolení k výpovědi by v dané věci "bránila i aplikace §3 o.z." Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil z výsledků doplněného dokazování a dovodil, že výkon práva žalobkyně není v souladu s dobrými mravy, a to s přihlédnutím k důvodům, pro které žalovaná neplatila nájemné, k tomu, že dlužné nájemné uhradila, jakož i k tomu, že žalobkyně dosud neprovedla udržovací práce nařízené stavebním úřadem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uplatněné dovolací důvody podřadila ustanovení §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř. Nesprávnost napadeného rozhodnutí dovozuje dovolatelka především z toho, že neposoudil jednání žalované - která opakovaně neplatila nájemné, příp. je platila opožděně, ačkoliv nebyla v situaci, kdy by nemohla své povinnosti dostát - jako hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu ve smyslu §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. Odvolacímu soudu dále vytýká nesprávnost právního závěru o "sporném nájemném", a s poukazem na ustanovení §696 odst. 1, §691, §698 a §699 obč.zák. dovozuje, že výše nájemného sporná nebyla, neboť pronajímatel může zvýšit nájemné jednostranně, a nájemce má možnost domáhat se z důvodu závad v bytě slevy z nájemného, příp. tyto závady odstranit sám, což však žalovaná neučinila. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, který - s poukazem na tvrzené neodstraněné závady v bytě a na zaplacení dlužného nájemného žalovanou - shledal důvod pro odepření výkonu práva žalobkyně pro rozpor s dobrými mravy. Namítá, že ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. nelze aplikovat jen ve prospěch jedné strany, a že je nutno vzít v úvahu okolnosti, jež jsou dány u obou stran občanskoprávního vztahu. Odvolací soud však nepřihlédl k okolnostem na straně žalobkyně, zejména k tomu, že její právní předchůdce převzal dům, ve kterém se předmětný byt nachází, ve špatném technickém stavu, že již v roce 1990 žádal bývalý manžel žalované tehdejší PBH v O. o odstranění závad (zatékání střechou), a že rodiče žalobkyně vynaložili na opravy tohoto domu značné náklady. Naplnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. spatřuje dovolatelka v tom, že tvrzení žalované o důvodech neplacení nájemného nebylo posuzováno v souvislosti s "prokázanými okolnostmi případu". Jestliže skutkové tvrzení žalované o nepravidelném placení nájemného z důvodu závad v bytě bylo pro soud prvního stupně bezvýznamné (uvádí se dále v dovolání), pak nabylo-li vzhledem k jinému právnímu názoru, zaujatému odvolacím soudem na významu, nelze účastníku, v jehož neprospěch vyznívá, upřít možnost nechat je přezkoumat odvolacím soudem na základě jeho odvolání. Byl-li by právní názor odvolacího soudu správný, byly zde dány důvody pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť jinak by byla porušena zásada dvouinstančnosti soudního řízení (zde dovolatelka poukazuje na nález Ústavního soudu z 24.9.1998, sp.zn. III. ÚS 139/98. Z toho pak dovolatelka dovozuje naplnění vady podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. Navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále jen "o.s.ř.".).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a je podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu vyplývajícím z ustanovení §242 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Vady uvedené v §237 o.s.ř. nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají; jinak je tomu ohledně tzv. jiných vad řízení podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.
V rozsudku ze dne 24.3.1999, sp.zn. 21 Cdo 1901/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit č. 5, ročník 2000, pod pořadovým číslem 30, vyslovil Nejvyšší soud právní názor, že je-li ke správnému rozhodnutí o věci samé zapotřebí podstatných (pro rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění, která neučinil soud prvního stupně, popřípadě která tento soud učinil, ale vzhledem k nesprávnému právnímu názoru, který zaujal, na nich své rozhodnutí nezaložil, nejsou podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně; odvolací soud proto rozhodnutí zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí vyplývá, že podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně nejsou dány mimo jiné tehdy, jestliže právní posouzení věci soudem prvního stupně je nesprávné a její správné právní posouzení vyžaduje další skutková zjištění, která odvolací soud sám nemůže učinit. Tak je tomu nejen v případě, kdy je zapotřebí rozsáhlejšího doplnění dokazování, které nelze provést bez průtahů (§213 odst. 2 o.s.ř.), ale i tehdy, jestliže se má doplnění dokazování týkat podstatných skutečností (výsledkem doplnění dokazování by měla být zásadní skutková zjištění, která rozhodujícím způsobem ovlivní právní posouzení věci). Nedostatek rozhodujících (pro správné rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění nemůže odvolací soud nahradit vlastním doplněním dokazování (možnost odvolacího soudu doplnit dokazování má své meze dané tím, že základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně), ani tím, že tato skutková zjištění převezme z rozhodnutí soudu prvního stupně, který je učinil přesto, že vzhledem k (nesprávnému) právnímu názoru, který zaujal, na nich své rozhodnutí nezaložil. Tímto postupem - pokud by vyústil ve změnu rozhodnutí soudu prvního stupně - by odvolací soud porušil zásadu dvouinstančnosti občanského soudního řízení, neboť by účastníkům odepřel možnost přezkumu správnosti nových, popřípadě - z pohledu soudu prvního stupně - dosud bezvýznamných (z hlediska právního posouzení věci odvolacím soudem ovšem rozhodujících) skutkových zjištění na základě jejich odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně; rozhodnutí odvolacího soudu založené na těchto skutkových zjištěních by ve svých důsledcích bylo rozhodnutí vydaným v jediném stupni. Přitom nedodržení zásady dvouinstančnosti občanského soudního řízení zároveň představuje porušení stanoveného postupu, kterým se každý může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady ze dne 16.12.1992 jako součást ústavního pořádku České republiky (uveřejněné pod č. 2/1993 Sb.), a zasahuje do práva na soudní ochranu, zaručeného touto ústavněprávní normou. V této souvislosti lze poukázat na (dovoláním zmíněný) nález Ústavního soudu ze dne 24.9.1998, sp.zn. III. ÚS 139/98, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, ročník 1998, svazek 12 - III. díl, pod pořadovým číslem 106, jakož i na nález Ústavního soudu ze dne 11.12.1997, sp.zn. IV. ÚS 218/95 (srov. Sbírku nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 9, Praha, C.H. Beck 1998, str. 381), a na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.10.1998, sp.zn. 26 Cdo 540/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, pod pořadovým číslem 41.
V projednávané věci soud prvního stupně shledal žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalované k předmětnému bytu důvodnou, když zaujal názor, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. (neplacení nájemného ve stanovené výši za dobu delší než tři měsíce) je dán. Tvrzení žalované, že důvodem neplacení nájemného byly pronajímatelem (žalobkyní) neodstraněné závady v bytě, neshledal právně významným; neučinil ohledně tohoto tvrzení skutková zjištění (jak vyplývá ze spisu, neprovedl ani důkaz listinami, předloženými žalovanou při jednání konaném dne 24.6.1998 - č.l. 22 spisu - rozhodnutím Úřadu města O. ze dne 10.12.1997 a rozhodnutím Okresního úřadu v O. ze dne 9.3.1998). Jestliže odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně považoval uvedené skutkové tvrzení žalované (namítané i v odvolání) za významné pro právní posouzení věci, a bylo-li k těmto tvrzením zapotřebí provést další důkazy, které z výše uvedených důvodů nemohly (neměly) být provedeny až v odvolacím řízení, nebyly splněny podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozsudku soudu prvního stupně, a odvolací soud měl proto tento rozsudek z důvodů uvedených v §221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nepostupoval-li odvolací soud tímto způsobem a poté, kdy sám doplnil dokazování, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, přičemž své rozhodnutí opřel o skutková zjištění vyplývající z jím provedených důkazů, odepřel žalobkyni možnost nechat správnost dalších skutkových zjištění (a správnost na nich postavených právních závěrů) přezkoumat na základě odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem. Řízení před odvolacím soudem je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil, aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatelky, podřazenými §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně (neboť jak vyplývá z výše uvedeného i řízení před ním je postiženo vadou ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V dalším řízení soud nepřehlédne právní názor vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2001, sp.zn. 26 Cdo 532/2000, podle kterého z ustanovení §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. vyplývá, že neplacení nájemného nebo úhrad za služby spojené s užíváním bytu nájemcem po dobu delší než tři měsíce je zákonem označováno jako hrubé porušení povinnosti nájemcem bytu, které zakládá důvod výpovědi nájmu bytu pronajímatelem. Opírá-li se výpovědní důvod podle citovaného ustanovení o toto (příkladmo uvedené) jednání nájemce, nelze naplnění těchto v zákoně stanovených podmínek hodnotit z pohledu obecně vymezené skutkové podstaty výpovědního důvodu, upraveného v §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12.března 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová