ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2090.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 2090/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v exekuční věci oprávněného Ing. L. P. , zastoupeného Mgr. Martinem Ludvíkem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Palackého 2205, proti povinnému Ing. B. F. , zastoupeného JUDr. Janem Dobrovolným, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 75/15, o 381.135,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 15 Nc 3454/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2013, č. j. 10 Co 744/2012-235, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2013, č. j. 10 Co 744/2012-235, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 29. 5. 2012, č. j. 15 Nc 3454/2009-184, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce nařízené týmž soudem usnesením ze dne 5. 5. 2009, č. j. 15 Nc 3454/2009-5, „podle seznamu přihlášených pohledávek v konkursním řízení, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 K 30/99, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 381.135,60 Kč a nákladů exekuce“, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „o. s. ř.“). Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu o tom, že úpadce nebyl vyloučen z možnosti účastnit se přezkumného jednání, byl-li k němu včas a řádně předvolán, svoji neúčast omluvil, ale o odročení jednání nepožádal, a že v takovém případě mohl pouze v tomto přezkumném jednání, které je v pojetí zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – dále jen „ZKV“, vnímáno jako zvláštní soudní jednání, při kterém jedině lze účinně přezkoumat přihlášené pohledávky konkursních věřitelů, popřít přihlášené pohledávky, je v souladu s ustálenou judikaturou, od níž není důvod se odchýlit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2917/2007, uveřejněný pod číslem 42/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4215/2008). Exekuce je tak vedena na základě seznamu přihlášek pro zjištěnou pohledávku, kterou úpadce nepopřel, poté, co konkurs byl zrušen podle §44 odst. 1 písm. b) ZKV, což je způsobilý exekuční titul (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 374/2010, uveřejněné pod číslem 82/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustálené praxi odpovídá i závěr odvolacího soudu o tom, že bylo-li řízení, v němž má exekuční titul svůj původ, zatíženo vadami, mohl se dovolatel jejich nápravy domáhat pouze v tomto řízení (prostřednictvím opravných prostředků); v řízení o výkon rozhodnutí se jimi již zabývat nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2479/2006).
K otázce seznamu přihlášek jako exekučního titulu lze pro úplnost dodat, že v usnesení ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2780/2000, uveřejněném pod číslem 39/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uvedl, že seznam přihlášek je exekučním titulem podle §45 odst. 2 ZKV [ve spojení s 40 odst. 1 písm. g) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů], který má povahu veřejné listiny (srov. §21 odst. 3 ZKV a §134 o. s. ř.), avšak není rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje, tedy účinky právní moci a závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. §159 o. s. ř.). Tento seznam rovněž nepředstavuje překážku, která by po zrušení konkursu (srov. §45 odst. 1 ZKV) bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci. Seznam přihlášek rovněž nezakládá právní důvod vzniku pohledávky a jako exekuční titul tak má obdobnou povahu jako notářský zápis, k jehož výkonu (exekuci) Nejvyšší soud dovodil, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí (exekuci), ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť vymáhání plnění, na něž nemá oprávněný nárok a které by byl povinen po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení povinnému vrátit, nelze považovat za přípustné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2001, pod č. 15).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2014
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu