ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.2363.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 2363/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) P. H., a 2) I. H., zastoupeným advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 1130/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2006, č.j. 19 Co 194/2005-58, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2006, č.j. 19 Co 194/2005-58, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. března 2005, č.j. 5 C 1130/2003-40, výrokem I. přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 1814/7, sestávajícího se ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, situovaného ve 3. podlaží domu v B., P. 7 (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), rozhodl, že nájem bytu skončí uplynutím lhůty 3 měsíců, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy rozhodnutí nabude právní moci (výrok II.), žalovaným a rodinným příslušníkům, kteří s nimi v bytě bydlí, uložil povinnost byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší (výrok III.) a konečně rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. dubna 2006, č.j. 19 Co 194/2005-58, ve znění opravného usnesení ze dne 12. června 2006, č.j. 19 Co 194/2005-65, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně je vlastníkem bytu č. 1814/7, který se nachází v bytovém domě č.p. 1814 postaveném na parcele č. st. 2438 a zapsaném na LV číslo 4175 u Katastrálního úřadu pro J. kraj, katastrální pracoviště B., že žalovaní jsou společnými nájemci předmětného bytu, že jim svědčí nájemní poměr na dobu neurčitou, že neplatí řádně nájemné a že jim vznikl na nájemném dluh 23.166,- Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně však neměl za prokázané, že by doporučená zásilka odeslaná žalobkyni prostřednictvím pošty dne 23. 7. 2003, jejímiž adresáty byli „P. a I. H., P., B.“ obsahovala listinu – výpověď z nájmu bytu – a dále, že by byla zásilka některému ze žalovaných doručena a ten pak seznámil s jejím obsahem druhého z nich. Na základě toho pak uzavřel, že žalovaným nebyla dána výpověď z nájmu bytu účinně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a jako dovolací důvody označila nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm b/ o.s.ř.) a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). V dovolání poukazovala na to, že žalovaná 2) nebyla v řízení vyslechnuta a že žalovaný 1) doručení výpovědi z nájmu bytu kategoricky nevyloučil; pouze uvedl, že „má za to, že mu výpověď nebyla doručena“. Namítala, že i kdyby nebylo prokázáno, že žalovaní dopis obsahující výpověď z nájmu bytu převzali, měl soud vycházet z právního názoru, že pokud si žalovaní zásilku na poště nevyzvedli, ta se uložením u pošty dostala do jejich dispoziční sféry a výpověď z nájmu bytu se tak stala účinnou. Vytýkala odvolacímu soudu i to, že nevyšel z presumpce, že obsahem předmětné zásilky byla tvrzená listina
a poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 674/04. Závěrem navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. dubna 2006, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (srov. čl. II., bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal
a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), to i kdyby nebyly namítány.
Podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., vady, k nimž za řízení došlo, jsou způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, nejde-li o zmatečnosti uvedené v §229 o.s.ř. a jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zejména tak jde o situaci, kdy při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s občanským soudním řádem (např. svědek byl vyslechnut jako účastník řízení, soud neposkytl poučení podle ust. §118a o.s.ř., nebyly zjišťovány rozhodné skutečnosti, rozhodoval věcně nepříslušný soud, byl porušen postup upravený v §213 o. s. ř. apod.).
Podle §213 odst. 1 o.s.ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se může
v odvolacím řízení změnit i v důsledku odchylného hodnocení důkazů provedených již soudem prvního stupně. Pokud má však dojít ke změně skutkového stavu v důsledku odchylného hodnocení důkazů, musí odvolací soud rozhodné důkazy sám zopakovat, popř. řízení doplnit jinými důkazy. Z povahy důkazů vyplývá, že u výslechu účastníků řízení nebo svědků se odvolací soud nemůže bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, aniž by tyto důkazy opakoval, neboť při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí, vedle věcného obsahu výpovědi, i další skutečnosti, zejména způsob reprodukce vylíčených skutečností, chování v průběhu výpovědi, přesvědčivost výpovědi, plynulost a jistota výpovědi apod. Má-li odvolací soud jiný názor na věrohodnost výpovědí účastníků či svědků než soud prvního stupně, nemůže z toho vyvodit jiné skutkové závěry, popř. závěr, že některé výpovědi jsou z hlediska dokazování irelevantní, pokud dané důkazy sám neopakoval či ještě nedoplnil další důkazy (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, uveřejněný v Soudní judikatuře pod č. 11, sešit č. 1, roč. 2001). Jestliže by odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval, a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlil, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
V dané věci soud prvního stupně vyšel z tvrzení žalobkyně podloženého podacím lístkem, že výpověď z nájmu bytu sepsanou dne 22. 7. 2003 předala následující den, tj. 23. 7. 2003, poště, aby jí doručila na adresu „P. a I. H., P., B.“, a z jejího dalšího tvrzení, že zásilka byla (podle informace, kterou získala od pošty) doručena dne 24. 7. 2003. Vzhledem k (nejisté) odpovědi žalovaného 1), že „má za to, že výpověď z nájmu bytu mu nebyla doručena“, soud prvního stupně shledal nadbytečným provést důkaz dokladem pošty (který byl navržen při jednání dne 23. 3. 2005). Soud prvního stupně také nepochyboval o tom, že žalobkyně do zásilky vložila listinu obsahující výpověď z nájmu bytu.
Odvolací soud učinil zjištění, že tomu tak nebylo. Svá odlišná zjištění přijal, aniž přitom v souladu s ustanovením §213 odst. 2 a 3 o.s.ř. opakoval případně doplnil dokazování provedené před soudem prvního stupně.
Řízení před odvolacím soudem je tak stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.)
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2, část věty za středníkem o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první o.s.ř.).
Pro předčasnost se dovolací soud již nezabýval dovolacími důvody založenými na výtce nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a na výtce, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). K možnému právnímu posouzení věci však dovolací soud upozorňuje i na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, uveřejněném pod C 3314 v Souboru rozhodnutí vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck.
V novém rozhodnutí o věci odvolací soud znovu rozhodne o nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2008
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu