ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.2597.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 2597/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce N. spol. s r. o., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému M. P., zastoupenému advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 25 C 30/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2007, č. j. 58 Co 405/2007-246, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 3. 2007, č. j. 25 C 30/2006-194, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 9 o velikosti 1+1 s příslušenstvím, v 5. nadzemním podlaží domu č. p. 857 v P. 8, (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“), určil, že nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a uložil žalovanému byt vyklidit po uplynutí výpovědní lhůty do 15 dnů od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu, že žalovaný, nájemce předmětného bytu v roce 2005 a 2006 opakovaně neplatil včas a v plné výši nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu, že z posudku o revizi kouřové cesty z 17. 3. 2005 vyplývá, že vyústění spotřebiče žalovaného neodpovídá ČSN a že do odstranění závad se spotřebič nesmí užívat, že žalovaný dne 28. 11. 2005 nezpřístupnil na výzvu žalobce byt za účelem provedení revize plynového zařízení, že si nevyzvedává poštovní zásilky, a že byl pravomocně odsouzen pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a trestního zákona, jehož se dopustil dne 28. 4. 2001 vůči poškozenému Ing. J. L., jednateli žalobce. Dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu není neplatná pro neurčitost (v této souvislosti poukázal na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu), a že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále „obč. zák.“) je dán. Jeho naplnění spatřoval v jednání žalovaného, který neplatil po dobu delší než tři měsíce řádně a včas nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu (byť nedlužil celé tříměsíční nájemné včetně záloh na služby), a který v rozporu s povinností uloženou mu ustanovením §692 odst. 3 a §665 odst. 1 obč. zák. neumožnil přístup do bytu technikovi, jenž měl provést revizi plynu (na tom nic nemění okolnost, že ji později provedl na vlastní náklady), a dále ve skutečnosti, že si nevyzvedává poštovní zásilky (čímž ztěžuje komunikaci se žalobcem v případech, kdy je třeba jeho součinnosti). Uvedl, že v souvislosti s dlouhodobě konfliktními vztahy s jednatelem žalobce představuje jednání žalovaného, byť jednotlivě méně závažné, avšak soustavné porušování povinností nájemce, a ve svém souhrnu naplňuje intenzitu hrubého porušení. Naplněním výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. c) obč. zák. se nezabýval, neboť byl uplatněn až v průběhu řízení - po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 12. 2007, č. j. 58 Co 405/2007-246, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shledal úplnými skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně skutečností naplňujících uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., a přisvědčil i jeho právnímu posouzení věci. Uvedl, že výpovědní důvod byl v žalobě vymezen dostatečně určitě a že byl také provedenými důkazy prokázán. Ztotožnil se i s jeho závěrem, že jednání žalovaného, zejména jeho přístup k zajištění revizí, ve spojení s jeho chováním vůči jednateli žalobce, dosáhlo intenzity hrubého porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu (posuzováno z hlediska oprávněných zájmů pronajímatele a též z hlediska zájmů ostatních nájemců v domě), a je stejně závažné jako neplacení nájemného za dobu delší než tři měsíce. Dodal, že i když jednání žalovaného vůči jednateli žalobce, za něž byl pravomocně odsouzen, není v dané věci důvodem výpovědi, nelze tuto okolnost přehlédnout při úvaze o výkonu práva žalobce z hlediska dobrých mravů; neshledal přitom, že by postup žalobce, který se domáhá přivolení k výpovědi, byl v rozporu s ustanovením §3 odst. 1 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. a uplatnil v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že v řízení bylo prokázáno, že se nedopustil jednání, pro které mu byla dána výpověď z nájmu bytu (neumožnění revize kouřových cest) a namítá, že v rozporu s obsahem žaloby bylo prokazováno neumožnění revize plynu; ze svědecké výpovědi J. J. přitom jednoznačně vyplynulo, že zajišťoval revizi plynových zařízení každoročně (nejen v souvislosti s tímto soudním řízením), pouze o tom neinformoval žalobce. Pokud jde o tvrzené dlužné nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu namítá, že nebylo zohledněno, že i po odstěhování jeho přítelkyně žalobce požadoval zálohy stále ve stejné výši (tj. za 2 osoby). Uvádí, že ve výpovědi z nájmu bytu ani v ostatních částech žaloby nebylo vůbec specifikováno období, za které nemělo být nájemné a zálohy na služby hrazeny; výpověď z nájmu bytu je proto v této části neurčitá a tudíž neplatná. Poukazuje dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 31. 8. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2339/2005, a na nález Ústavního soudu České republiky z 28. 2. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 20/05, který stanoví, že po zrušení vyhlášky č. 176/1993 Sb. pronajímatel nemůže vůči nájemci postupovat diskriminačně, že se nesmí jednat o libovůli a je nutno vycházet ze zvyklostí občanského života. Vytýká rovněž odvolacímu soudu, že opominul procesní pochybení soudu prvního stupně, jenž připustil změnu žaloby o další výpovědní důvod, který již však nemohl být v probíhajícím řízení uplatněn, neboť v té době se již jednalo o důvod, k němuž nebylo třeba přivolení soudu. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podáními ze dne 27. 6. 2008 a ze dne 20. 3. 2009 pak požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobce v dovolacím vyjádření uvedl, že dovolání trpí nedostatkem zákonného dovolacího důvodu a navrhl, aby bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 5. prosince 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., se zabýval jeho přípustnosti.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř.); dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel neformuluje otázku zásadního právního významu, z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) však vyplývá, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že výpověď z nájmu bytu je platným právním úkonem, a že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst.1 písm. d) obč. zák., tak, jak jej žalobce obsahově vymezil, byl naplněn.
Otázka platnosti, resp. určitosti výpovědi v případě výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je otázkou, jejíž výklad se v soudní praxi ustálil (vedle rozhodnutí uvedených v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně srov. dále např. rozsudek ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 26 Cdo 532/2000, uveřejněný pod č. 144 v časopise Soudní judikatura 12/2001, a rozsudek ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2663/2004), a odvolací soud se v daném případě od jejího řešení neodchýlil.
Ve vztahu k otázce naplněnosti výpovědního důvodu dovolatel vznáší námitky proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že dlužil na nájemném, resp. zálohách na služby spojené s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce, a že neumožnil revizi kouřových cest při užívání plynového zařízení v bytě. Jeho námitky tak obsahově směřují proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů soudem, čímž uplatňuje (jak bylo uvedeno výše) nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Pro úplnost lze podotknout, že odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2339/2005 je nepřípadný, neboť označené rozhodnutí vychází z jiného skutkového stavu; rovněž tak rozhodnutí Ústavního soudu, na něž dovolatel poukazuje, se netýká daného výpovědního důvodu.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatele, že odvolací soud nenapravil procesní pochybení soudu prvního stupně, který připustil změnu žaloby, ač předpoklady pro její připuštění dány nebyly, kterou taktéž uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nad rámec dovolacího přezkumu lze podotknout, že namítaná vada se neprojevila v rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně), neboť se naplněností dodatečně uplatněného výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. c) obč. zák. nezabýval.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O návrzích na odklad vykonatelnosti (§243 o. s. ř.) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodnými, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovaného, který z procesního hlediska nese odpovědnost za to, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, 7 písm. d/, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 16. září 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu