ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.64.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 64/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněné Ryček s.r.o. se sídlem v Jihlavě, Heroltická č. 19/5449, identifikační číslo osoby 46342516, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. č. 32/26, proti povinnému J. Z. , Ch., zastoupenému Mgr. Barborou Čihákovou, advokátkou se sídlem v Chebu, Obrněné brigády č. 20/20, pro 379.961,- Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, pod sp. zn. 177 EX 27197/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. září 2014, č. j. 61 Co 411/2014-307, takto:
Usnesení krajského soudu ze dne 16. září 2014, č. j. 61 Co 411/2014-307, a usnesení soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, ze dne 20. 8. 2014, č. j. 177 EX 27197/13-256, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi Mgr. Marku Jenerálovi, Exekutorský úřad Zlín, k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
K návrhu oprávněné (původně VaP Bransouze, spol. s r.o.) Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 17. 1. 2011, č. j. 13 EXE 13297/2010-24, ve spojení s usnesením ze dne 25. 3. 2011, č. j. 13 EXE 13297/2010-35, nařídil na základě vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2010, č. j. 49 Cm 337/2009-28, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, č. j. 6 Cmo 67/2010-44, exekuci na majetek povinného, a to k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 379.961,- Kč s úrokem z prodlení vyčísleným k datu 30. 6. 2009 částkou 66.148,33 Kč, s úrokem z prodlení vyčísleným za období od 1. 7. 2009 do 30. 11. 2010 částkou 51.282,46 Kč a dále s úrokem z prodlení z částky 379.961,- Kč od 1. 12. 2010 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den příslušného kalendářního pololetí v němž trvá prodlení povinného zvýšeného o 7 procentních bodů, jakož i nákladů předcházejícího řízení ve výši 63.950,- Kč, nákladů této exekuce a nákladů oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny; provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Ivo Dědka, Exekutorský úřad Zlín.
Soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 23. 2. 2011, č. j. 012 EX 4766/10-21, rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ve vlastnictví povinného, a to pozemku p. č. st. 6065, o výměře 98 m2, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p. č. 728/35, o výměře 28 m2, trvalý travní porost, pozemku p. č. 728/36, o výměře 450 m2, zahrada, pozemku p. č. 728/71, o výměře 227 m2, trvalý travní porost, pozemek p. č. 2695/4, o výměře 124 m2, ostatní plocha, a stavby, rodinný dům, stojící na pozemku č. p. st. 6065, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb, pro obec Ch., katastrální území Ch., na listu vlastnictví č. 3255. Zároveň povinnému uložil zákaz převést označené nemovité věci na někoho jiného, zatížit je a jakkoli s nimi nakládat.
Soudní exekutor Mgr. Marek Jenerál, Exekutorský úřad Zlín, jmenovaný do uvolněného Exekutorského úřadu v obvodu Okresního soudu ve Zlíně po odvolaném soudním exekutorovi JUDr. Ivo Dědkovi, usnesením ze dne 20. 8. 2014, č. j. 177 EX 27197/13-256, zamítl návrh povinného ze dne 27. 8. 2012, ze dne 3. 10. 2012 a ze dne 5. 10. 2012 na zrušení zákazu a omezení povinného k nakládání s majetkem podle ustanovení §44a odst. 1 a ustanovení §47 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), a to pozemku p. č. 728/35, pozemku p. č. 728/71 a pozemku p. č. 2695/4, vše v katastrálním území a obci Ch., zapsáno na listu vlastnictví č. 3255 u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb. Dospěl k závěru, že povinný nedoložil, že by jeho zbývající majetek po vyjmutí výše uvedeného majetku zjevně a nepochybně postačil k uhrazení vymáhané pohledávky.
K odvolání povinného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 9. 2014, č. j. 61 Co 411/2014-307, usnesení soudního exekutora potvrdil. Dovodil, že jak ze znaleckého posudku ustanoveného znalce, tak ze znaleckého posudku předloženého povinným vyplývá, že na nemovitých věcech povinného vázne věcné břemeno doživotního užívání domu s příslušenstvím a pozemků ve prospěch třetí osoby, což snižuje cenu nemovitých věcí a jejich postavení v nabídce na trhu ve srovnání s nabídkou objektů nezatížených věcným břemenem. Odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro zrušení zákazu a omezení povinného k nakládání s předmětnými pozemky, protože „i když tyto pozemky jsou rovněž zatíženy věcným břemenem, jejich prodejnost může být větší nežli prodejnost rodinného domu zatíženého doživotním užíváním jinou osobou“.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasně podaným dovoláním, v němž (mimo jiné) namítá, že napadané usnesení odvolacího soudu není právně přezkoumatelné, protože není zřejmé, o jakou právní normu či judikaturu soud své rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zrušení zákazu a omezení povinného k nakládání s majetkem opírá, jelikož obtížnost prodeje nemovitých věcí není podle názoru dovolatele důvodem k zajištění majetku výrazně vyšší hodnoty, než je nutné k úhradě pohledávky a nákladů exekuce. Navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 9. 2014, č. j. 61 Co 411/2014-307, a usnesení soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, ze dne 20. 8. 2014, č. j. 177 EX 27197/13-256, zrušil a věc vrátil „orgánu prvního stupně“ k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (aplikace ustanovení §44a odst. 3 ex. ř.), která nebyla doposud v judikatuře dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz Čl. IV., bod 1. zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Podle ustanovení §44a odst. 1 ex. řádu po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitých věcí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku; právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. Právní úkon se však považuje za platný, pokud se neplatnosti právního úkonu nedovolá exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky dovolání se neplatnosti nastávají od účinnosti právního úkonu, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního úkonu, jehož neplatnosti se exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel dovolává.
Citovaným ustanovením je povinnému stanoven zákaz nakládání s jeho veškerým majetkem s výjimkou běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku (tzv. generální inhibitorium), jehož počátek je vázán na okamžik doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému (od 1. 1. 2013 je počátek generálního inhibitoria vázán na okamžik doručení vyrozumění o zahájení exekuce povinnému - srov. Čl. III bod 52 zákona č. 396/2012, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) a jehož porušení zákon sankcionuje relativní neplatností právního úkonu, kterým povinný navzdory tomuto zákazu nakládal se svým majetkem.
Podle ustanovení §47 odst. 5 ex. řádu, majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný.
Z uvedeného vyplývá, že ustanovením §47 odst. 5 ex. řádu je povinnému po vydání exekučního příkazu pod sankcí absolutní neplatnosti zakázáno nakládání s určitými konkrétními věcmi a právy postiženými exekučním příkazem (tzv. speciální inhibitorium).
Podle ustanovení §44a odst. 3 ex. řádu na návrh povinného může exekutor rozhodnout o tom, že se zákaz podle §44a odst. 1 a podle §47 odst. 5 ex. řádu nevztahuje na majetek, který povinný uvedl v návrhu, jestliže povinný zároveň doloží, že jeho zbývající majetek zjevně a nepochybně postačuje k uhrazení vymáhané pohledávky včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce.
Povinný může exekutorovi podat návrh, ve kterém žádá o zrušení generálního i speciálního inhibitoria u konkrétně označeného majetku, neboť ostatní majetek povinného dostačuje k provedení exekuce. Návrhu by měl exekutor vyhovět zejména tehdy, pokud ostatní majetek, na kterém může být exekuce provedena, je již zajištěn. Exekutor může návrhu vyhovět jen částečně ohledně některého majetku uvedeného v návrhu v případě, kdy ostatní majetek společně s majetkem, ohledně něhož nebude návrhu vyhověno, postačí k provedení exekuce. V takovém případě usnesení musí obsahovat odůvodnění, stejně jako v případě, kdy exekutor návrh povinného zamítne, což připadá v úvazu zejména tehdy, když není dostatek jiného majetku vzhledem k očekávanému výnosu anebo tento majetek není zajištěn (srov. Kasíková M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 273).
V projednávané věci soudní exekutor JUDr. Ivo Dědek, Exekutorský úřad Zlín, usnesením ze dne 8. 6. 2012, č. j. 012 EX 4766/10-117, určil na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu Odhadci a znalci CZ, s.r.o. ze dne 6. 6. 2012, č. 1496-226/2012, výslednou cenu nemovitých věcí povinného na částku 2.040.000,- Kč. Toto usnesení bylo usnesením (spolu s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2013, č. j. 61 Co 248/2013-121) Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3138/2013, uveřejněným pod číslem 110/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zrušeno a vráceno soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení, když dovolací soud dospěl k závěru, že pokud byl soudnímu exekutorovi rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. 12. 2012, sp. zn. 21 T 134/2008, jenž nabyl právní moci dne 18. 4. 2014, uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu činnosti soudního exekutora na dobu pěti let, nebylo v pravomoci soudního exekutora vydat dne 8. 6. 2012 usnesení o ceně nemovitých věcí povinného, učinil-li tak přesto, je předmětné rozhodnutí nezákonné.
Nově pověřený soudní exekutor Mgr. Marek Jenerál, Exekutorský úřad Zlín, usnesením ze dne 30. 7. 2014, č. j. 177 EX 27197/13-243, určil výslednou cenu nemovitých věcí povinného na částku ve výši 2.040.000,- Kč. Toto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2014, č. j. 61 Co 410/2014-329, zrušeno a vráceno soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení, když odvolací soud dospěl k závěru, že usnesení o ceně nemovité věci vychází z podkladového znaleckého posudku ze dne 4. 6. 2012, č. 1496
-226/2012, tedy ze stavu zjištěného před více než dvěma roky, a uložil soudnímu exekutorovi ustanovit jiného znalce k vypracování revizního znaleckého posudku, který se vypořádá s případně nastalými změnami ve skutečnostech rozhodných pro určení výsledné ceny nemovité věci, jakož i s námitkami povinného.
Z výše uvedeného vyplývá, že v dané věci dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o určení ceny nemovitých věcí postižených exekučním příkazem, a je tedy předčasné uvažovat o tom, zda by po vyhovění návrhu povinného jeho zbývající majetek zjevně a nepochybně postačoval k uhrazení vymáhané pohledávky a nákladů exekuce a to zejména ve vztahu k ocenění věcného břemene zatěžující všechny nemovité věci, které je závadou ve smyslu ustanovení §336a o. s. ř. Až následně bude možné rozhodnout o návrhu povinného podle ustanovení §44a odst. 3 ex. ř. a dovodit, zda povinný splnil podmínku v tomto ustanovení uvedenou, že exekucí postižený jiný jeho majetek bude dostačujícím k uspokojení vymáhané pohledávky včetně nákladů exekuce.
Závěr odvolacího soudu, že nejsou dány podmínky pro zrušení zákazu a omezení povinného k nakládání s nemovitými věcmi postiženými exekučním příkazem, je vzhledem k výše uvedenému předčasný a tudíž jeho dovoláním napadené usnesení (zatím) nesprávné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na to, že důvody pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, ze dne 20. 8. 2014, č. j. 177 EX 27197/13-256, zrušil Nejvyšší soud i toto usnesení a věc vrátil soudnímu exekutorovi Mgr. Marku Jenerálovi, Exekutorský úřad Zlín, k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. §243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. dubna 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu