ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.660.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 660/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Miroslava Feráka, v právní věci žalobců a) V. F. a b) T. F., zastoupených advokátem, proti žalované H. L., o splnění dohody o výměně bytů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 131/98, k dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 15. 10. 2003, čj. 18 Co 254/2003-222, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice rozsudkem ze dne 15. 10. 2003, čj. 18 Co 254/2003-222 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 3. 2003, čj. 9 C 131/98-205, jímž tento soud zamítl návrh žalobců, aby jim žalovaná odevzdala vyklizený byt č. 29 sestávající ze 3 pokojů a kuchyně s příslušenstvím v 5. podlaží domu čp. 973 v ulici E. v P. do 15 dnů od právní moci rozsudku oproti tomu, že žalobci jí odevzdají vyklizený byt č. 16, sestávající ze 2 pokojů a kuchyně s příslušenstvím v 5. podlaží domu čp. 823 v ul. L. v P.; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že soud prvního stupně provedl úplné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil a vyvodil z nich odpovídající závěry o skutkovém stavu věci a tento skutkový stav po právní stránce správně posoudil a na tyto závěry soudu prvního stupně odkazuje.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně se vypořádal s tím, že nádor žalované byl diagnostikován již v srpnu 1998 a že se od uzavření dohody o výměně bytů (23. 9. 1998) do prosince 1998 dramaticky zvětšil, přičemž jeho povaha nebyla známa; zhoubnost nádoru mohla vyjít najevo se stoprocentní jistotou až po jeho operativním vyjmutí. Podle odvolacího soudu žalobci pomíjejí skutečnost, že soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie, zpracovaného MUDr. R. Z posudku vyplývá, že uvedená zdravotní situace žalované jí byla uznána jako závažná okolnost, která jí nejen bránila splnit uzavřenou dohodu o výměně bytu, ale v podstatě jí bránila i v běžném způsobu života. Žalovaná byla nucena obrátit se se žádostí o pomoc na své příbuzné, neboť nebyla schopna zajistit si chod domácnosti, ani péči o nezletilé dítě.
Odvolací soud se proto ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že tato vážná životní situace (závažné okolnosti) na straně žalované odůvodňovala její odstoupení od uzavřené dohody o výměně bytů. V důsledku tohoto právního úkonu žalované byla dohoda o výměně bytů zrušena a žalobci se proto nemohou s úspěchem domáhat jejího splnění.
Odvolací soud proto odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, včetně rozhodnutí o nákladech řízení.
Dovoláním bez data napadli žalobci výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu – podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to z důvodu „nesprávného právního názoru a nesprávného hodnocení prokázaných skutečností“.
V podrobnostech žalobci v dovolání zejména uvedli, že rozhodnutí soudů obou stupňů vycházela z účelového tvrzení žalované o nepřekonatelných potížích s podkožním tukovým novotvarem v době po uzavření dohody o výměně bytů, resp. v době po podání žaloby k naplnění uvedené dohody. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná věděla o své zdravotní situaci již v době před uzavřením dohody o výměně bytu a v písemném odstoupení od dohody o výměně bytu z října 1998 tuto skutečnost neuvedla a jako důvod odstoupení uvedla neserioznost žalobců. Soudy se odmítáním naplnění dohody o výměně bytu neprodleně po jejím uzavření a po vydání souhlasu pronajímatele nezabývaly. Podle dovolatelů je prokázáno, že doba k uskutečnění výměny bytu do podání žaloby a i k počátku tvrzení žalované o jejím vážném zdravotním stavu, byla dostatečně dlouhá.
Dovolatelé dále v dovolání uvedli, že podle znalce Doc. MUDr. J. B. nemohla mít žalovaná vážný důvod k odmítnutí naplnění dohody o výměně bytu, zejména soud pominul výpověď znalce, v níž poukázal na značný časový nesoulad k tvrzení žalované o vážném zdravotním stavu koncem roku 1998 a vyjmutím tukového útvaru v září 1999 a taktéž neuvedení vážného zdravotního stavu žalované při zápisu do seznamu uchazečů o práci na Úřadu práce v P. na jaře roku 1999.
Další znalec MUDr. V. R. se podle dovolatelů ztotožnil s posudkem Doc. MUDr. B., pouze připustil možnost emoční lability žalované, a to bez ohledu k časovému období konce roku 1998, což podle dovolatelů nemůže být důkazem o existenci vážných důvodů ve smyslu §716 odst. 2 občanského zákoníku. Závěr soudu prvního stupně o značně zhoršeném psychickém stavu v době po podání žaloby o neplnění dohody o výměně bytu pokládají žalobci za nedůvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná nebyla po uzavření dohody o výměně bytu v pracovní neschopnosti z důvodu nemoci a v době po podání žaloby neměla závažné zdravotní a sociální problémy, které by mohly být důvodem ke zrušení uzavřené dohody o výměně bytu.
S ohledem na uvedené proto dovolatelé navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu včetně rozsudku soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně s tím, že věc je třeba hodnotit podle skutečností existujících ke dni uzavření dohody o výměně bytu.
Dovolatelé současně navrhli, aby dovolací soud ve smyslu §243 o.s.ř. odložil vykonatelnost odvoláním ( správně dovoláním) napadených rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle ustanovení §240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že bylo podáno oprávněnými osobami, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelé jsou zastoupeni advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je dovolání v daném případě přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., na něž dovolatelé v dovolání odkazovali.
Podle §237 odst. 1 písm c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm b) o.s.ř. je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
V posuzovaném případě Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. 5. 1999, čj. 9 C 131/98-60 zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali splnění dohody o výměně bytů ze dne 23. 9. 1998. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 9. 1999, čj. 26 Co 346/99-70, uvedený rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že zatím nejsou dány podmínky pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku. Soudu prvního stupně v odůvodnění usnesení vytýkal nedostatečné skutkové zjištění ohledně platnosti dohody o výměně bytů a závažných důvodů, které vedly žalovanou dne 21. 12. 1998 k odstoupení od dohody o výměně bytů.
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. 12. 1999, čj. 9 C 131/98-89, žalobu opět zamítl. Tento rozsudek byl znovu zrušen Krajským soudem v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 1. 2001, čj. 24 Co 68/2000-106. Poté byla rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 6. 2001, čj. 9 C 131/98-130, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 7. 2001, čj. 9 C 131/98-132, žaloba opět zamítnuta a toto rozhodnutí bylo krajským soudem opět zrušeno z procesních důvodů (nedostatečné poučení účastníků). Okresní soud v Pardubicích v posledním rozsudku ze dne 27. 3. 2003, čj. 9 C 131/98-205, žalobu opět zamítl. Toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno rozsudkem, jenž byl napaden dovoláním.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání není v posuzovaném případě přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť soud prvního stupně nebyl v zásadě v dalším rozhodování vázán právním názorem odvolacího soudu a v dalších svých rozhodnutích nerozhodl jinak, než jak rozhodl ve svém původním rozsudku (vždy žalobu zamítal).
Dovolací soud se proto dále zabýval tím, zda je v daném případě dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a v dovolání nelze proto vytýkat nesprávnosti skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je podle ust. §242 odst. 3 o.s.ř., s výjimkou zde uvedených vad řízení, vázán uplatněným dovolacím důvodem, a proto jsou pro posuzování toho, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, určující jen ty právní otázky, na nichž dovoláním napadené rozhodnutí spočívá a z nich pak ty, které dovolatel v dovolání uplatnil.
V posuzovaném případě z dovolání vyplývá, že žalobci jako dovolací důvod uvedli, že „soudy vycházely z nesprávného právního názoru“ a „nesprávného hodnocení prokázaných skutečností“.
Předně je třeba uvést, a to s ohledem na výše uvedené, že námitky dovolatelů proti správnosti (úplnosti) skutkových zjištění nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že vycházel z účelového tvrzení žalované o nepřekonatelných potížích s podkožním tukovým novotvarem po uzavření dohody o výměně bytu, ačkoliv žalovaná o své zdravotní situaci věděla již před uzavřením dohody a soudy se nezabývaly důvodem odmítnutí splnění dohody o výměně bytů neprodleně po jejím uzavření, dále že ze znaleckého posudku doc. MUDr. B. vyplývá, že žalovaná nemohla mít vážný důvod k odmítnutí splnění dohody o výměně bytu a znalec MUDr. R. pouze připustil možnost emoční lability žalované, přičemž psychický stav žalované byl trvalý, a dále dovolatelé namítají, že závěr soudu prvního stupně o značně zhoršeném psychickém stavu žalované v době po podání žaloby je nedůvodný. Podle dovolatelů uvedené okolnosti nemohou být důkazem k závěru o existenci vážných důvodů dle ust. §716 odst. 2 občanského zákoníku a k odstoupení od dohody o výměně bytu.
Dovolací soud s ohledem na výše uvedené je nucen konstatovat, že námitka dovolatelů spočívající v nesprávnosti právního posouzení otázky závažných okolností, která odůvodňují možnost odstoupení od dohody o výměně bytu dle ust. §716 odst. 2 občanského zákoníku, spočívá především na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění, a to zejména toho, jaký byl zdravotní stav žalované v rozhodné době, a teprve poté jeho právního posouzení dle uvedeného ustanovení. Vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení nemůže dovolací soud měnit skutkový základ sporu, nelze pouze na podkladě dovolateli tvrzeném odlišném skutkovém základu věci dovozovat přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože nejde ani o otázku právní.
Nejvyšší soud s ohledem na to, že dovolání není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, rozhodl podle §243b odst. 5 o.s.ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c) o.s.ř. tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o.s.ř. s návazností na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. března 2005
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu
.