ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.68.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 68/2023-199
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) T. P. , narozeného XY, b) J. P. , narozené XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, proti žalovanému F. P. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 310/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 15 Co 213/2022-166, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Michaely Strnadové, advokátky se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 9. 2022, č. j. 15 Co 213/2022-166, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 27. 4. 2022, č. j. 10 C 310/2021-131, kterým zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali určení, že výpověď ze dne 28. 6. 2021, kterou dal žalovaný žalobcům z nájmu nemovitých věcí - domu, který je součástí pozemku p. č. XY, na němž je postaven (dům není zapsán v katastru nemovitostí), a dále pozemku p. č. XY, to vše v k. ú. XY, obci XY, zapsáno na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu, katastrální pracoviště XY, na adrese XY, je neplatná, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné.
Dovolatelům lze přisvědčit, že – ačkoliv navrhovali, aby soud rozhodl o neplatnosti výpovědi z nájmu domu – podali (podle jejího obsahu) zjevně žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu (domu) podle §2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“) a že u takovéto žaloby nemusí v řízení prokazovat naléhavý právní zájem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017, uveřejněný pod číslem 112/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok soudu pak měl být správně formulován tak, aby vystihoval, že v řízení je rozhodováno o žalobě na přezkum oprávněnosti výpovědi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněný pod číslem 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Současně však nelze přehlédnout, že soudní praxe se rovněž ustálila v názoru, že k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi podle §2290 o. z. může být aktivně legitimován jen nájemce (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4342/2017). Byla-li totiž výpověď doručena osobě, která není nájemcem, nemohla nijak zasáhnout do jejích práv (výpověď není způsobilá ukončit „neexistující vztah“), výpověď z nájmu bytu daná osobě, která není nájemcem bytu, tedy nemá žádné právní účinky a taková osoba není aktivně věcně legitimována k podání žaloby na přezkum její oprávněnosti podle §2290 o. z.
Dospěly-li soudy obou stupňů k závěru (který žalobci v dovolání nezpochybnili), že nájemní smlouva k předmětným nemovitostem je neplatná a žalobci tak nejsou nájemci těchto nemovitostí a nejsou proto legitimováni k podání žaloby podle §2290 o. z., musela být jejich žaloba zamítnuta pro nedostatek jejich aktivní věcné legitimace. Závěr, že žalobci nebyli aktivně legitimováni k podání žaloby na určení neoprávněnosti výpovědi podle §2290 o. z., nemohl být ani důvodem pro posouzení žaloby jako žaloby na určení podle §80 o. s. ř. (pro jejíž podání ostatně neměli naléhavý právní zájem).
Rozsudek odvolacího soudu je tedy v konečném důsledku v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, proto Nejvyšší soud dovolání žalobců podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 20. 6. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu