ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.955.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 955/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Hany Müllerové v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. J. a 2) Š. J., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 10.447,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o zaplacení částky 24.647,50,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 246/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2001, č. j. 23 Co 298/2001-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 2.525,- Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení částky 10.447,- Kč, představující poplatek z prodlení v souvislosti s pozdní úhradou nájemného v celkové částce 14.647,50,- Kč, a dále 12 % úroku z prodlení z částky 10.447,- Kč.
V průběhu řízení se žalovaní vzájemným návrhem po žalobkyni domáhali zaplacení částky 14.647,50,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že uvedenou částku žalobkyni zaplatili v souvislosti se zvýšením nájemného, které podle nich nebylo oprávněné. Současně vzájemným návrhem uplatnili proti žalobkyni zaplacení částky 10.000,- Kč, představující jimi vynaložené náklady na zhodnocení bytu.
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. ledna 2001, č. j. 9 C 246/99-83, ve výroku I. řízení v části týkající se zaplacení 12 % úroku z prodlení z částky 10.447,- Kč zastavil (žalobkyně v této části vzala žalobu zpět), ve výroku II. uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 10.447,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku III. zamítl vzájemný návrh, aby žalobkyni byla uložena povinnost žalovaným zaplatit částku 24.647,50,- Kč s příslušenstvím, a ve výroku IV. rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalovaní byli v prodlení s placením části nájemného za měsíce červenec 1997 až červen 1998 (6079 dnů z částky 456,50,- Kč) a za měsíce srpen 1998 až květen 1999 (1724 dnů z částky 817,50,- Kč). Žalobou uplatněný nárok žalobkyně shledal v souladu s §697 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění v tu dobu platném (dále jen „obč. zák.“) a s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Naopak nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení v částce 14.647,50,- Kč, uplatněnému žalovanými ve vzájemném návrhu, nevyhověl s vysloveným závěrem, že uvedená částka byla žalovanými žalobkyni zaplacena v souvislosti se zvýšením nájemného, které bylo řádně a včas oznámeno v souladu s §13 vyhlášky č. 176/1993 Sb., a žalobkyni tak přijetím těchto plateb bezdůvodné obohacení nevzniklo. Stejně tak nevyhověl vzájemnému návrhu v části týkající se nároku na zaplacení částky 10.000,- Kč za zhodnocení bytu v souvislosti s pořízením výbavy bytu (vany, vodovodní baterie, obkladů) a drobnými rekonstrukcemi bytu (rozvod vody, komín pro plynový průtokový ohřívač) s odůvodněním, že uplatněný nárok není v souladu s příslušnou právní úpravou (§667 odst. 1 obč. zák.).
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. října 2001, č. j. 23 Co 298/2001-101, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a v zamítavém výroku o vzájemném návrhu potvrdil; ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně učiněnými při rozhodování o věci samé.
Potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním. V něm v prvé řadě uvedli, že v dané věci sice bylo rozhodováno o třech samostatných nárocích, z nichž ani jeden nepřesáhl částku 20.000,- Kč, avšak dovolání není podle nich nepřípustné ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť poplatky z prodlení v částce 10.447,- Kč, požadované žalobkyní v souvislosti s pozdní úhradou nájemného, úzce souvisí s jimi požadovanou částkou 14.647,50,- Kč bezdůvodného obohacení. Přípustnost dovolání dovolatelé opřeli o §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a odvolacímu soudu vytkli, že odvolací řízení je zatíženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241a odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 3 písm. b/ o. s. ř.). Dále obsáhle rozvedli vlastní verzi hodnocení jednotlivých důkazů, vyjadřili se ke skutkové stránce věci a k právním závěrům, zaujatým odvolacím soudem. Navrhli, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání nesplňuje podmínku přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., a ani podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Z dovolání podle ní nevyplývá, v čem dovolatelé spatřují zásadní právní význam, a jejich výtky navíc směřují proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů. Dovolání není přípustné i z toho důvodu (uvádí dále žalobkyně), že jednotlivá peněžitá plnění nepřesahují částku 20.000,- Kč, přičemž je bez významu, že ve svém součtu uvedenou částku převyšují. Dovolacímu soudu navrhla dovolání odmítnout pro nepřípustnost, případně zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) poté, co zjistil, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z pohledu (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. však není podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
V posuzované věci dovolatelé napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit částku 10.447,- Kč (poplatek z prodlení), a jímž byl zamítnut vzájemný návrh na zaplacení částek 14.647,50,- Kč (bezdůvodné obohacení) a 10.000,- Kč (náhrada nákladů za zhodnocení bytu). Přípustnost dovolání je třeba s přihlédnutím k tomu, že jde o tři samostatné nároky s odlišným skutkovým základem, posuzovat ohledně každého jednotlivého nároku zvlášť bez ohledu na to, zda byly uplatněny v jednom řízení (případně i vzájemným návrhem) a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. 25 Cdo 735/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 16/98, pod poř. č. 113, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 1/2000, pod poř. č. 9). Jelikož ani jeden z uvedených samostatných nároků nepřesahuje limitní částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vzhledem k §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vyloučena. Okolnost, že souhrn jednotlivých plnění uvedenou částku přesahuje, nemá žádný vliv na učiněný závěr. Námitku dovolatelů, že poplatek z prodlení úzce souvisí s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, dovolací soud shledal nepřípadnou, neboť poplatek z prodlení, který je příslušenstvím nájemného, se stal samostatným předmětem tohoto řízení. I kdyby však tvořil příslušenství nároku uplatněného dovolateli, nebylo by možno k němu přihlížet při posouzení toho, zda peněžité plnění převyšuje ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. částku 20.000,- Kč (srovnej rozhodnutí publikované pod R 62/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval věcí z hlediska uplatněných dovolacích námitek.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalované k náhradě nákladů, které žalobkyni v této fázi řízení vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.450,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 ve spojení s §10 odst. 3 a s §17 odst. 1 písm. a/, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1, §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb.) a z paušální částky náhrad ve výši 75 Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb). Celková výše náhrady nákladů dovolacího řízení, kterou jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni, činí částku 2.525,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. května 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu