ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.956.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 956/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Hany Müllerové v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. J. a 2) Š. J., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 10.447,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o zaplacení částky 24.647,50,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 246/99, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2002, č. j. 23 Co 420/2002-118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. ledna 2001, č. j. 9 C 246/99-83, ve výroku I. řízení v části týkající se zaplacení 12 % úroku z prodlení z částky 10.447,- Kč zastavil (žalobkyně v této části vzala žalobu zpět), ve výroku II. uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 10.447,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku III. zamítl vzájemný návrh, aby žalobkyni byla uložena povinnost žalovaným zaplatit částku 24.647,50,- Kč s příslušenstvím, a ve výroku IV. rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. října 2001, č. j. 23 Co 298/2001-101, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a v zamítavém výroku o vzájemném návrhu potvrdil; ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 31. července 2002, č. j. 9 C 246/99-112, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 24.303,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
K odvolání žalovaných odvolací soud usnesením ze dne 29. listopadu 2002, č. j. 23 Co 420/2002-118, usnesení soudu prvního stupně změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí částku 24.268,- Kč, jinak je potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž podrobili kritice postup odvolacího soudu, který řízení, v němž mělo být rozhodnuto o nákladech řízení, nepřerušil podle §109 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoli dovolatelé podali proti rozhodnutí ve věci dovolání a ústavní stížnost. V případě úspěšnosti těchto podání by byli dovolatelé v rozporu se zásadami zakotvenými v §142 odst. 1 o. s. ř. nuceni hradit náklady řízení. Napadené rozhodnutí má podle nich z těchto důvodů po právní stránce zásadní význam. Dovolatelé navrhli rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) poté, co zjistil, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení nepřipadá v této věci v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Ostatně Nejvyšší soud ČR shodný závěr vyslovil již v usnesení ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném časopise Soudní judikatura, sešit č. 5/2002, pod poř. č. 88/2002, a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Protože dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001), Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. a ze skutečnosti, že žalobkyni nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, k jejichž náhradě by byli žalovaní povinni.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu