ECLI:CZ:NS:2007:26.ND.257.2007.1
sp. zn. 26 Nd 257/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce P. K., proti žalovanému F. K., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 44/99, o přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 44/99 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
K návrhu žalobce se vede proti žalovanému u Krajského soudu v Brně řízení o ochranu osobnosti.
V podání doručeném Krajskému soudu v Brně dne 11. června 2007 žalobce navrhl, aby věc byla delegována Krajskému soudu v Hradci Králové s odůvodněním, že by tak byla řešena „mimo praktický dosah místní mafie“.
Žalovaný se v poskytnuté lhůtě k navrhované delegaci nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/), návrh projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V daném případě Nejvyšší soud České republiky neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.; ostatně žádné takové okolnosti žalobce ani netvrdí. Za takové okolnosti nelze totiž pokládat ničím nepodložené tvrzení o nutnosti řešit věc „mimo praktický dosah místní mafie“. Lze tedy uzavřít, že pro účely přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové nebyly tvrzeny žádné důvody, které by mohly vést k úvaze, že by v posuzovaném případě šlo o vhodné opatření k hospodárnějšímu, rychlejšímu a po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci. Proto Nejvyšší soud České republiky návrhu žalobce na přikázání věci nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2007
JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.
předseda senátu