ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.3737.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 3737/2017-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného Mgr. Štěpánem Řiháčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Pionýrská 249/15, PSČ 602 00, proti žalované L. Ch. , o ochranu osobnosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2014, č. j. 35 C 16/2013-68, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2015, č. j. 1 Co 303/2014-100, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 16/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2017, č. j. 1 Co 17/2017-197, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. ledna 2017, č. j. 35 C 16/2013-182, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2014, č. j. 35 C 16/2013-68, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2015, č. j. 1 Co 303/2014-100 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 9. května 2017, č. j. 1 Co 17/2017-197, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvody dovolání a formuloval dovolací návrh. K předpokladům přípustnosti dovolání však v dovolání ze dne 30. května 2017, doručeném soudu prvního stupně 6. června 2017, uvedl pouze to, že „přípustnost je dána poučením v napad. rozh. II. st. a dle ust. §237 ve spoj. s ust. §241b/3 o. s. ř. a dle ust. §239 o. s. ř.“. V doplnění dovolání ze dne 23. července 2017, doručeném soudu prvního stupně téhož dne, pak dovolatel k předpokladům přípustnosti neuvedl ničeho.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v poměrech projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř. [k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013].
V podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách www.nsoud.cz ; srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu nalus.usoud.cz.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání nečiní přípustným ani argumentace dovolatele stran porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť postup soudů v řízení, jež předcházelo vydání žalobou pro zmatečnost napadených rozhodnutí, byl zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř. nejde v případě zastoupeného účastníka tehdy, jestliže účastník může realizovat svá procesní práva prostřednictvím svého zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 1996, sp. zn. 3 Cdon 810/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. 26 Cdo 2440/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2016, sp. zn. 21 Cdo 2832/2016).
Soudy nižších stupňů věc projednaly – jak vyplývá z obsahu spisu – za přítomnosti zástupce žalobce (advokáta JUDr. Jiřího Matznera, Ph.D., LL.M., při jednání zastoupeného na základě substituční plné moci JUDr. Ing. Jiřím Matznerem, advokátním koncipientem), který byl oprávněn ke všem úkonům, jež mohl v řízení učinit žalobce (srov. §28a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §31 odst. 2 o. s. ř.). Postupem soudů, v němž dovolatel spatřuje důvod zmatečnosti, tak jeho právo na spravedlivý proces – v souvislostech popsaných v dovolání – porušeno být nemohlo.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 7. listopadu 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu