ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1025.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 1025/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. o dovolání A. J., zastoupeného advokátem, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2002, č. j. 16 Co 581/2000-83 (v právní věci žalobce A. J. proti žalovanému Z. d. R., zastoupenému advokátkou, o neplatnost části právního úkonu a vypořádání nároků podle zákona č. 229/1991 Sb., vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 C 1272/96), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 3.887,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právní zástupkyně.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 13. 11. 2002, č. j. 16 Co 581/2000-83, potvrdil Krajský soud v Brně zamítavý rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 6. 2000, č. j. 10 C 1272/96-67. Potvrzeno bylo zamítnutí žaloby, aby byla určena částečná neplatnost dohody mezi účastníky ze dne 20. 12. 1993 (článek VI.) a aby žalovaný zaplatil žalobci na vypořádání jeho nároků částku 743.332,- Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odůvodnil je nesprávným právním posouzením věci. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil první instanci k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl ve vyjádření k dovolání jeho zamítnutí.
Dovolací soud posuzoval dovolání po procesní stránce podle znění občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) platného před účinností jeho novelizace zákonem č. 30/2000 Sb., tedy před datem 1. 1. 2001. Postupoval tak vzhledem k bodům 15, 17 části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) hlavy I cit. zákona, neboť podle data vydání prvostupňového rozsudku (21. 6. 2000) proběhlo řízení v obou řádných instancích v režimu procesních ustanovení relevantních před účinností výše zmíněné novely. V dalším textu tedy budou uváděna ustanovení o. s. ř. ve znění účinném před datem 1. 1. 2001.
Ještě před případným meritorním posouzením dovolání se musel dovolací soud ex offo zabývat přípustností dovolání, jako zákonnou podmínkou oprávněnosti jeho podání.
Dovolací soud z obsahu spisu nezjistil, že by řízení před oběma instancemi trpělo některou ze závažných procesních vad, jež jsou vypočteny v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. a jejichž existence by zakládala přípustnost dovolání (nyní jde o vady způsobující zmatečnost rozhodnutí). Přípustnost podaného dovolání nebylo možno dovodit ani z ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř., neboť rozsudky obou instancí jsou ve výroku obsahově shodné a nedošlo k předchozímu zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem. Zbylou alternativou se stala přípustnost dovolání podle §239 o. s. ř. Odvolací soud však nepřipustil dovolání proti svému rozsudku pro jeho případný zásadní právní význam, ani k návrhu žalobce ani z vlastní iniciativy, jak předpokládá ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. Nedošlo též k tomu, že by odvolací soud nevyhověl návrhu žalobce na vyslovení přípustnosti dovolání (odst. 2 cit. ust.). Z obsahu spisu, a to jak z odvolání žalobce tak i z protokolu o jednání odvolacího soudu před vyhlášením rozsudku, je patrno, že žalobce nenavrhl vyslovit přípustnost dovolání. Pak ovšem dovolací soud nemůže připustit dovolání pro eventuální zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce; ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. podmiňuje toto oprávnění dovolacího soudu právě předchozím návrhem účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání.
Dovolací soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalovanému, jež byl v dovolacím řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady spočívaly v odměně za jeden úkon právního zastoupení (vyjádření k dovolání) ve výchozí sazbě shodné s předchozím řízením ve výši 7.625,- Kč (§10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), krácené však o polovinu (§15, §14 cit. vyhl.), spolu s přičtením režijního paušálu ve výši 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. srpna 2003
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu