ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1598.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 1598/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. Č. r., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Ing. K. W., zastoupenému advokátem, 2) obchodní společnosti C.T.P. P., a. s., zastoupené advokátem, a 3) obchodní společnosti C.T.P. P. B., s. r. o., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 239/2005, o dovoláních všech žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2007, č. j. 56 Co 186/2007-331, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 2. 2008, č. j. 56 Co 186/2007-342, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem blíže specifikovaných pozemků, které převedl smlouvou ze dne 30.6.2005 do vlastnictví žalovaného jako pozemky náhradní ve smyslu §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Převod považoval za neplatný proto, že pozemky byly převedeny bez toho, aby byly veřejně nabídnuty převodu podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby …, ( dále jen „zákon o převodu státních pozemků“).
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 19.12.2006, čj. 4 C 239/2005-192, žalobě vyhověl, když současně v důsledku zpětvzetí návrhu zastavil řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti předmětné smlouvy. Rozsudek odůvodnil tím, že žalobce je ve věci aktivně legitimován, má naléhavý právní zájem na určovacím výroku soudu, protože jako vlastník jsou u předmětných pozemků vedeni žalovaní, a smlouva o převodu, uskutečněná mezi žalobcem a prvním žalovaným je neplatná. Odporovala totiž zákonu o převodu státních pozemků, protože převáděné pozemky nebyly veřejně nabídnuty všem zájemcům podle jeho §7 odst. 1 písm. a). Tím rovněž došlo k porušení principu rovnosti práv ostatních oprávněných osob, což je třeba kvalifikovat jako rozpor s dobrými mravy.
Na základě odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni shora uvedeným rozsudkem ve znění opravného usnesení rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, když vyšel z jeho skutkových zjištění, jejichž správnost nebyla ani napadána, a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Dovodil, stejně jako soud prvního stupně, že věcná aktivní legitimace žalobce vyplývá ze zákona č. 569/1991 Sb., že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, bez něhož nemůže dosáhnout změny v zápisu vlastnického práva žalovaných v katastru nemovitostí. Souhlasil i se závěry soudu prvního stupně o absolutní neplanosti dohody z 30.6.2005, uzavřené mezi žalobcem a prvním žalovaným, z níž vyplývá i neplatnost na ni navazujících dohod uzavřených mezi prvým žalovaným a dalšími dvěma žalovanými. Nesouhlasil s tvrzením žalovaných, že v době uzavření smlouvy s žalobcem existovala při převodech náhradních pozemků podle §11 odst. 2 zákona o půdě plná smluvní volnost, protože postup při převodu náhradních pozemků oprávněným osobám byl v té době upraven zákonem o převodu státních pozemků, přičemž odkázal v této otázce i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.6.2007, sp.zn. 28 Cdo 3042/2006.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali včasné dovolání všichni žalovaní. Přípustnost dovolání opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozsudek odvolacího soudu považují po právní stránce za zásadně významný. Uplatňují nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
První žalovaný upozornil, že danou problematiku řešily soudy nižších stupňů rozdílně, a namítá, že rozhodnutí obou soudů v dané věci odporuje hmotnému právu. Nesprávný je podle jeho názoru závěr soudu, že žalobce je aktivně věcně legitimován k podání vlastnické žaloby, a to ani ve věcech, týkajících se právních vztahů založených na jeho oprávnění převádět státní pozemky do vlastnictví dalších osob. Nesouhlasí se závěrem, že smlouva, kterou uzavřel se žalobcem je neplatná. Na smlouvu nedopadá dle jeho názoru jiný právní režim, než jak je upraven v zákonu o půdě. Podrobně vykládá záměr zákona o převodu vlastnictví státních pozemků včetně předkládací zprávy k tomuto zákonu a dovozuje, že na převody náhradních pozemků podle §11 odst. 2 zákona o půdě zákon o převodu státních pozemků nedopadá. Oprávněné osoby, jejichž nároky se počítají podle zákona o půdě, by byly ostatně poškozeny, pokud by měly soutěžit s nabídkami kupců, kteří nárok na náhradní pozemky neuplatňují. Právní vztahy při převodech náhradních pozemků jsou vztahy soukromoprávními, u nichž platí, že co zákon nezakazuje, je povoleno. Neshledává, že by postup žalobce při převodu pozemků byl v rozporu s dobrými mravy, který naopak shledává v postupu, kdy žalobce na základě jím tvrzeného nesprávného postupu se domáhá žalobou nároku ve svůj prospěch. Dovolatel zmiňuje rovněž dimenzi ústavněprávní a shledává porušením ústavních principů, že není poskytnuta ochrana smluvně převzatých závazků a tím narušena právní jistota subjektů občanskoprávních vztahů a priorita nároků vycházejících ze zákona o půdě oproti nárokům podle zákona o převodu státních pozemků. Je toho názoru, že žalobce nebyl ani povinen ani oprávněn postupovat při převodu náhradních pozemků podle tohoto zákona, i když zákon takový postup nezakazoval. Argumentuje rovněž tím, že pokud by důsledně byly považovány všechny smlouvy o převodu náhradních pozemků, učiněné bez veřejné nabídky, za neplatné, došlo by k situaci, že neplatné by byly tisíce uzavřených smluv. Prvý žalovaný proto navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.
Druhý a třetí žalovaní podali obsahově stejná dovolání, v nichž nesprávnost právního posouzení věci shledávají v závěru o neplatnosti smlouvy mezi žalobcem a prvým žalovaným z důvodu rozporu se zákonem o převodu státních pozemků. Zdůrazňují důvodovou zprávu k tomuto zákonu, která předpokládá, že se zákon nebude týkat náhradních pozemků, poukazují na to, že hodnota náhradních pozemků se vyčísluje podle cenových předpisů platných k 24.6.1991, kdežto kupní cena se určuje podle cenového předpisu platného k poslednímu dni kalendářního roku předcházejícího vyhlášení prodeje. Prodej podle tohoto zákona postrádá jakýkoli restituční prvek. Dovolatelé uplatňují rovněž názor, že převod pozemků na prvního žalovaného nebyl v rozporu s dobrými mravy, a že naopak rozhodnutí soudu by vedla k porušení principu právní jistoty v soukromoprávních vztazích a tím k porušení článku 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce podal písemné vyjádření k dovolání 2. žalovaného. V něm uvedl, že předmětná smlouva byla uzavřena v invencích usnesení prezidia Pozemkového fondu ze 7.6.2005. V režimu tohoto usnesení bylo uzavřeno 37 smluv, jež byly všechny následně napadeny žalobou pro neplatnost. Danou problematikou se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11.6.2007, čj. 28 Cdo 3042/2006 a v návaznosti na toto rozhodnutí odmítl dovolání v dalších věcech se stejným skutkovým základem. Žalobce má proto zato, že není dána přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Žalobce dále uvádí, že právní rozbor žalovaných, týkající se vzájemných vztahů zákona o půdě a zákona o převodu státní půdy, uplatnil prvý žalovaný i v řízení o ústavní stížnosti, kterou Ústavní soud odmítl a konstatoval, že odkaz na jeho nálezy sp.zn. III.ÚS 495/02, II.ÚS 87/94 a I.ÚS 353/04 je nepřípadný, protože řeší věci s jiným skutkovým a právním základem. Žalovaný nemá pravdu, pokud uvádí, že postup podle zákona o převodu státních pozemků nutí oprávněné osoby, aby soutěžily s ostatními zájemci o prodej, protože pokud je mezi zájemci oprávněná osoba, jejíž nárok na náhradní pozemek vznikl v katastru, nebo sousedním katastru, v němž se nacházel původní pozemek, výzva ostatním zájemcům k podání finančních nabídek se nevydává. Předmětem řízení není posouzení hodnoty nároku, ale způsobu jeho vypořádání. Žalovaný se nemůže dovolávat účelu zákona o půdě, když není původní oprávněnou osobou, ale nárok na náhradní pozemek získal převodem; rozdílem v postavení oprávněných osob a postupníků se zabýval Ústavní soud v nálezu ÚS 531/2005. Tvrzení dovolatele, opírající se o důvodovou zprávu k zákonu o podmínkách převod státní půdy, není relevantní nejen vzhledem k pozměňovacím návrhům ve sněmovně, ale zejména k jednoznačnému textu přijatého zákona. Požadavek právní jistoty v soukromoprávních vztazích, jejž dovolatel uplatňuje, nemůže znamenat konvalidaci vadných právních úkonů. Ani odkaz na článek 11 odst. 1 Listiny nelze vykládat ve prospěch žalovaných, ale naopak, protože povinnost chránit hmotný zájem, tedy nárok na náhradní pozemek, nelze interpretovat tak, jak žalovaný uvádí, protože by se poskytovala ochrana jednání, které je v rozporu se zákonem, v neprospěch opomenutých ostatních oprávněných osob. Konečně žalobce upozorňuje na to, že žaloba byla doručena předtím, než došlo ke vkladu vlastnických práv druhého a třetího žalovaných do katastru nemovitostí. Navrhl, aby dovolání byla odmítnuta, resp. zamítnuta.
Dovolací soud shledal, že všechna dovolání byla podána včas a odpovídají formálním požadavkům stanoveným zákonem. Protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který byl v této věci jeho rozsudkem prvním, nepřichází v úvahu jiný důvod přípustnosti dovolání, než závěr dovolacího soudu, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 o.s.ř.). Takový závěr však dovolací soud neučinil.
V prvé řadě není otázkou zásadního právního významu aktivní legitimace žalobce ve věci, v níž uzavíral v souladu s oprávněním daným mu zákonem smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu, a závěr soudu v tomto směru odpovídá běžné judikatuře soudů.
Právní otázka, kterou soudy v této věci řešily z hlediska platnosti smlouvy o převodu náhradních pozemků, spočívá v tom, zda Pozemkový fond byl oprávněn v době před novelou zákona o půdě, (která jeho postup při převádění náhradních pozemků upravila přímo v tomto zákonu), převádět náhradní pozemky podle §11 odst. 2 zákona o půdě zcela volně, či zda byl vázán jiným obecně závazným právním předpisem, který mu ukládal zejména zveřejnění pozemků, určených k převodu. Jinými slovy, zda byl i při převodu náhradních pozemků v té době vázán ustanoveními zákona o převodu státních pozemků, který takový postup upravuje.
Dovolací soud ani tuto otázku neshledal zásadně významnou po právní stránce, protože se jí již zabýval, při posouzení stejných skutkových okolností, jaké jsou dány v projednávaném případě. Ve věci sp.zn. 28 Cdo 3042/2006 uvedl v rozsudku ze dne 11.6.2007 mj., že zákon o převodu státní půdy v §1 odst. 2 písm. a) výslovně stanoví, že upravuje i postup Pozemkového fondu při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle 11 odst. 2 zákona o půdě, a na fyzické osoby, nebo právnické osoby, na něž toto právo přešlo nebo na ně bylo právo převedeno. Smyslem zákona bylo u jednotlivých pozemků ve vlastnictví státu, které byly určeny k převodu, shromáždit nároky oprávněných osob na náhradní pozemky i požadavky jiných osob na převod a upravit postup Pozemkového fondu při jejich vyřizování. Převody pak souhrnně upravil jako prodej, i když předpokládal též převody oprávněným osobám (§7 odst. 5 ve znění zákona č. 253/2001 Sb., platném v roce 2005). Předpokladem pro takto upravený postup bylo zjištění okruhu oprávněných a jiných osob, jež projevily o pozemek zájem. Zákon proto ukládal v §7 odst. 2 Pozemkovému fondu oznámit zahájení prodeje konkrétního pozemku a předat toto oznámení obci k vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Přitom byl zvlášť upraven postup Pozemkového fondu v případech, kdy mezi zájemci o převod pozemku byly oprávněné osoby, a to v jejich prospěch.
Jestliže Pozemkový fond v dané věci takto nepostupoval a převedl podle §11 odst. 2 zákona o půdě předmětné pozemky bez jejich předchozího zařazení do veřejné nabídky podle zákona o převodu státní půdy, stalo se tak v rozporu se zákonem, a tudíž neplatně.
Poněvadž tedy právní otázka, kterou dovolatelé vytyčují, byla již dovolacím soudem řešena a nedoznala změny ani následnou judikaturou, nebylo dovolání shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. Dovolací soud je proto odmítl podle §253b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř.
Při rozhodování o nákladech řízení vzal dovolací soud v úvahu, že celou situaci spojenou s nutností domáhat se soudního rozhodnutí o vlastnictví v důsledku neplatnosti smlouvy o převodu náhradních pozemků vyvolal sám žalobce tím, že nedbal zákonného ustanovení o závazném postupu při převodu náhradních pozemků. Náhradu nákladů, na niž by podle výsledku dovolacího řízení měl nárok, mu proto z důvodu zvláštního zřetele hodných nepřiznal (§253b odst. 5, §224 odst. 1, §150 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu