ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1857.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 1857/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně MUDr. L. Š. H., zastoupené JUDr. Petrou Olmrovou Nykodýmovou, Ph.D., advokátkou v Říčanech, 17. listopadu 230, proti žalovaným 1) Y. B., a 2) MVDr. R. K., zastoupené JUDr. Janou Čepelkovou, advokátkou ve Svitavách, Gorkého 19, o zajištění přístupu na pozemek, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 145/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 3. 2011, č. j. 22 Co 32/2011-162, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované ad 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.860,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky JUDr. Jany Čepelkové. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ad 1) nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 19. 10. 2010, č. j. 9 C 145/2009-117, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zřízení věcného břemene práva chůze a jízdy po části pozemku parc. č. 1290/1, nacházejícího se v kat. úz. L., a to ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. č. 1290/2. Odvolacím soudem bylo dále rozhodováno o nákladech odvolacího řízení (výrok II., III.).
Předmětem řízení byl přezkum rozhodnutí (vyvlastňovacího) správního orgánu podle části páté občanského soudního řádu, kterým byla zamítnuta žádost právní předchůdkyně žalobkyně (Ing. J. H.) o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni na pozemku parc. č. 1290/1 v kat. úz. L. Ta svůj požadavek odůvodňovala tím, že v roce 2000 zakoupila od Města Litomyšl pozemkovou parcelu č. 1290/2, která nemá vlastní přístup a na níž má žalobkyně zájem postavit rodinný dům. Pro účel vydání stavebního povolení je však nutno k pozemku zajistit přístup z veřejné komunikace, přičemž jedinou možností, jak to provést, je přes pozemek parc. č. 1290/1, nacházející se v podílovém spoluvlastnictví žalovaných.
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrhu na vyvlastnění nelze vyhovět, neboť pro tento postup není splněna základní podmínka, a to prokázání veřejného zájmu ve smyslu ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Nižší instance na zřízení věcného břemene práva průchodu a průjezdu přes pozemek žalovaných – za účelem zajištění stavebního povolení k výstavbě stavby na pozemku žalobkyně – veřejný zájem neshledaly. Vyšly ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně zakoupila předmětnou nemovitost od Města Litomyšl s vědomím neexistence přístupu k ní. V nynějším vyvlastňovacím sporu, posuzovaném podle zákona č. 184/2006 Sb., soudy uzavřely, že zájem žalobkyně postavit na jejím pozemku rodinný dům je zájmem soukromým, nikoli veřejně prospěšným, který by převažoval nad zachováním dosavadních práv obou žalovaných. Z toho důvodu byl návrh žalobkyně zamítnut.
Právní předchůdkyně žalobkyně se zřízení práva věcného břemene na pozemku žalovaných domáhala též v jiném občanskoprávním řízení (podle §151o odst. 3 obč. zák.), ovšem také neúspěšně. V civilním řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 169/2002 byl její návrh zamítnut (rozsudkem ze dne 8. 10. 2002, č. j. 10 C 169/2002-50; právní moc ke dni 17. 7. 2003) proto, že nebyl dodržen předpoklad stanovený v ustanovení §151o odst. 3 obč. zák., podle něhož nelze-li přístup vlastníka ke stavbě zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit v jeho prospěch věcné břemeno, spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. Vzhledem k tomu, že se v daném případě žalující straně jednalo o zajištění přístupu k pozemku za účelem výstavby rodinného domu, nikoli o přístup ke stavbě (dosud neexistující), nebylo možno s ohledem na zákonem vymezené podmínky žalobě vyhovět.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovodila přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé a jako důvod dovolání označila nesprávné právní posouzení věci. Právní otázku zásadního významu spatřovala ve výkladu pojmu „veřejný zájem“ z pohledu ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, za který považovala i zájem vlastníka nemovitosti na postavení stavby na pozemku v jeho vlastnictví, pokud tento pozemek je podle územního plánu určen k zastavění stavbou toho druhu, jakou zamýšlí na pozemku postavit. Dovolatelka žádala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu – a současně i rozsudek soudu prvního stupně – a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem.
Žalovaná ad 2) se k dovolání písemně vyjádřila. Trvala na svých dosavadních tvrzeních, nesouhlasila s dovolacími námitkami a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl a přiznal žalované ad 2) právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně, zastoupená advokátkou, podala dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Institut vyvlastnění představuje nucený zásah do vlastnických práv, přičemž možnosti vyvlastnění jsou limitovány jak ustanovením článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, tak ustanoveními §3 a násl. zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění. Ústavněprávním předpokladem vyvlastnění či omezení vlastnického práva je veřejný zájem na tomto výjimečném postupu. Existuje řada definic tohoto neurčitého právního pojmu. Obecné soudy považují veřejný zájem za zájem obecně prospěšný (viz např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 10 Ca 65/98; publikován v časopise Soudní judikatura, č. 583/2000; srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 455/03). Veřejný zájem na vyvlastnění, jak správně poukázaly též nižší instance, nelze spatřovat pouze v zájmu státu či státních institucí; může být dán i tehdy, je-li nutné umožnit užívání věci v soukromém vlastnictví. Proto i vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemeni k vytvoření podmínek pro zajištění přístupu k pozemku a stavbě je ve veřejném zájmu.
Veřejný zájem je třeba zjišťovat pro každý konkrétní případ, přičemž je nutno jej chápat jako zájem, který by bylo možno označit za obecně prospěšný. Proto ve veřejném zájmu je například zřízení nezbytného přístupu ke stavbě zbudované na základě stavebního povolení, neboť zájmem společnosti je nepochybně i vytvoření podmínek vlastníkům nemovitostí pro výkon jejich práv a povinností. Jinak tomu ovšem je v případě situace vzniklé v posuzované věci, tedy pokud jde o požadavek zřízení věcného břemene na pozemku ve vlastnictví osob žalovaných z důvodu zájmu žalující strany zřídit na pozemku v jejím vlastnictví stavbu (rodinný dům). Zohlednit je tu třeba především skutečnost, že výstavba rodinného domu je soukromým zájmem žalobkyně a nejedná se tedy o stavbu obecně prospěšnou, aby tak mohly být naplněny podmínky pro nucené omezení vlastnického práva žalovaných ve smyslu zákona č. 184/2006 Sb. Důraz se rovněž přikládá tomu, že ačkoli je nepochybně ve veřejném zájmu podporovat přístup k pozemkům a stavbám, nemůže to v zásadě platit za situace, kdy někdo získal vlastnické právo k pozemkům či stavbám v době, kdy k nim přístup nebyl zajištěn (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 6. 1998, sp. zn. 30 Ca 228/97; uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 311/1998). Vodítkem pro zjištění, zda je dán veřejný zájem na omezení vlastnických práv jedněch vlastníků ve prospěch vlastníků druhých, je naléhavost veřejného zájmu na tom, zda právo vlastníka stavby či pozemku na přístup k těmto nemovitostem převažuje nad právem na ochranu vlastnictví vlastníka přiléhajícího pozemku ve smyslu principu nedotknutelnosti vlastnictví. Jak patrno ze skutkového stavu věci, k naplnění uvedeného předpokladu v posuzované věci nedošlo.
Z výše řečených důvodů proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu odmítl.
Žalovaná ad 2) má podle §243b odst. 5 a §146 odst. 3 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Za tento úkon náleží podle §11 vyhl. č. 484/2000 Sb. výchozí sazba odměny v částce 5.000,- Kč, redukovaná dvakrát na polovinu (§14, §15, §18 odst. 1 cit. vyhlášky), tj. 1.250,- Kč. Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 20 % DPH. V součtu tedy náklady řízení přiznané žalované ad 2) činí 1.860,- Kč. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ad 1) právo na náhradu nákladů řízení o dovolání nevzniklo, neboť žalobkyně v dovolacím řízení nebyla úspěšná a žalované ad 1) v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. května 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu