ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.1981.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 1981/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně PhDr. L. M ., zastoupené JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou v Ostravě – Hrabové, Místecká 329/258, proti žalované Asociaci klinických psychologů ČR , se sídlem v Praze 2, Ke Karlovu 2, IČ: 14889781, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem v Praze 1, Vodičkova 28, o určení souladu rozhodnutí se zákonem a stanovami, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 135/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009, č. j. 29 Co 301/2009-224, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaná je povinna nahradit na nákladech dovolacího řízení částku ve výši 6.360,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, JUDr. Zdeňky Friedelové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze svým shora označeným rozsudkem změnil výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 2. 2009, č. j. 20 C 135/2005-183, tak, že určil rozpor (nesoulad) rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z Asociace klinických psychologů ČR ze dne 3. 10. 2005 se stanovami žalované. Ve výroku II. rozsudku rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že je přiznal žalobkyni ve výši 54.318,- Kč.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobkyně domáhala změny rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně mimo jiné v odvolání namítala, že písemný zápis obsahující rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z Asociace nebyl podepsán žádnou osobou, natož osobou, která je oprávněna jej podepsat podle jednacího řádu. Dále není podle žalobkyně ani zřejmé, jakým způsobem probíhalo hlasování o jejím vyloučení.
Odvolací soud shledal podané odvolání jako důvodné. Konstatoval, že soud prvního stupně se zabýval rozhodnutím především po stránce věcné a na základě rozsáhlého dokazování tento soud dovodil, že žalobkyně porušila své povinnosti členky Asociace. Formální závady v souvislosti s jejím vyloučením soud prvního stupně neshledal. Odvolací soud však ze zápisu z jednání prezidia Asociace ze dne 3. 10. 2005 zjistil, že předmětný zápis byl mimo jiné v závěru opatřen doložkou „V Praze dne 4. 10. 2005“ a jménem B. S. Z ustanovení §5 bodu 5. Jednacího řádu Asociace, platného v termínu konání jednání, odvolací soud rovněž zjistil, že z jednání prezidia se vždy vyhotovuje zápis, který vedle ostatních náležitostí musí obsahovat doložku ověření jeho přečtení a podpis prezidenta, resp. předsedy anebo jím pověřeného člena prezidia, resp. předsednictva orgánu a jednoho dalšího zástupce prezidia, resp. předsednictva orgánu. Na základě uvedeného odvolací soud v souladu s §220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně a určil, že rozhodnutí Asociace o vyloučení žalobkyně není v souladu se stanovami.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná strana dovolání. Dovolání bylo podáno s odkazem na přípustnost podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Ve svém podání dovolatelka namítala, že pokud došlo k formálnímu pochybení v případě vyhotovení zápisu z jednání prezidia Asociace, pak nešlo o porušení stanov, ale pouze k naprosto formálnímu a zcela irelevantnímu nedodržení formalit vyplývajících z Jednacího řádu asociace, které nevyplývá přímo ze stanov. Tyto podle názoru dovolatele neurčují náležitosti zápisu z jednání prezidia Asociace, nezmiňují se o něm, a pokud je v nich Jednací řád zmíněn, pak nejde o Jednací řád Asociace, ale o jednací řád etické komise Asociace. Podle názoru dovolatele jde o přepjatý formalismus soudu při posuzování náležitostí vnitřních předpisů sdružení. Dále je dovolatel toho názoru, že odvolací soud se dopustil pochybení, jelikož nerozhodl v souladu s principem dvojinstančnosti řízení a zasáhl tím do práva žalované na spravedlivý proces.
Žalobkyně se k dovolání písemně vyjádřila, nezměnila svůj právní názor na věc a žádala, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud shledal, že žalovaná, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání bylo přípustné pro diformitu rozsudků nižších instancí (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a dovolací důvod uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tvrzené nesprávné právní posouzení věci).
Dovolání není důvodné.
Podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého jeho orgánu, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí, požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami.
Poněvadž procedurální náležitosti (vyčerpání opravného prostředku, lhůta) nebyly porušeny, zabýval se dovolací soud shodně s nižšími instancemi vlastním přezkumem rozhodnutí strany žalované ze dne 3. 10. 2005, které bylo žalobou napadeno.
Nutno předeslat, že žalobkyně byla dopisem prezidia Asociace ze dne 7. 10. 2005 informována o svém vyloučení bez dalšího. Zápis z jednání prezidia ze dne 3. 10. 2005 je tedy právě tím dokumentem, který měl v náležité písemné formě obsahovat rozhodnutí žalovaného sdružení o vyloučení žalobkyně z Asociace klinických psychologů České republiky.
Stanovy Asociace obsahují v článku V. o zániku členství ustanovení bodu 1., podle něhož může být člen vyloučen rozhodnutím prezidia, a to pro hrubé porušení členských povinností.
Jednací řád prezidia Asociace byl vydán dne 24.5.2002, konkretizuje článek VI. bod 2. o jednání tohoto prezidia a je závazný pro jednání všech orgánů sdružení. Podrobné instrukce pro jednání všech orgánů sdružení obsahuje §5 Jednacího řádu, zejména bod 5. Z jednání se pořizuje zápis, v němž se kromě data a místa jednání uvádí řídící osoba a program, resp. obsah jednání. Zápis je ověřen přečtením a podpisem prezidenta, resp. předsedy nebo pověřeného člena prezidia (předsednictva) a jedním dalším zástupcem tohoto orgánu. Je tedy nezbytné, aby byl zápis podepsán dvěma (vedoucími) funkcionáři uvedeného orgánu sdružení. Teprve těmito podpisy lze považovat zápis za právně účinný.
Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 28 Cdo 4852/2009 dovodil, že v případě žaloby člena občanského sdružení, podané podle §15 odst. 1 zákona o sdružování občanů, není třeba tvrdit kumulativně rozpor rozhodnutí orgánu sdružení se zákonem i se stanovami sdružení. Stačí i tvrzený rozpor pouze se stanovami nebo jinak nazvaným základním organizačním dokumentem. Rozpor se stanovami je třeba v kontextu věci chápat šířeji. Není vyloučeno, aby tvrzený rozpor zahrnoval i další interní dokumenty občanského sdružení, které stanovy provádějí či konkretizují a které se staly podkladem pro napadené rozhodnutí.
Ve světle těchto závěrů i výše popsaného nelze než dovodit, že atributy organizačního předpisu sdružení, který se může stát předmětem soudního přezkumu, splňuje v posuzované věci i Jednací řád Asociace. Tento závěr je významný tím spíše, že zápis z jednání prezidia ze dne 3. 10. 2005 měl obsahovat konkrétní formulaci rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z předmětného sdružení.
Zápis však nesplňuje žádný z požadavků organizačních předpisů strany žalované. Nijak nekonkretizuje důvod, pro který měla být žalobkyně vyloučena, tedy zcela určitý popis hrubého porušení členských povinností. Záznam o hlasování ve vztahu k žalobkyni je nepřehledný a obsahuje dvě varianty (též podmínečné vyloučení). Z požadavku dvou podpisů zápis stvrzujících lze v listině nalézt pouze jeden podpis, přičemž ze zápisu ani nevyplývá, zda dotyčná osoba vykonávala některou z předpokládaných funkcí.
Odvolací soud tedy nepochybil, jestliže na základě obdobných závěrů deklaroval rozpor rozhodnutí žalované se stanovami. S tvrzením dovolatelky, že by snad mělo jít o přepjatý formalismus, nelze souhlasit. Rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z profesního sdružení je natolik závažným právním úkonem, že lze oprávněně předpokládat jak jeho věcnou odůvodněnost, tak i dodržení náležité formy. To se však v posuzované věci nestalo.
Dovolací tvrzení jsou lichá i z toho aspektu, že se odvolacímu soudu přičítá porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Odhlédneme-li od toho, že tato zásada není zákonem ani jiným předpisem vyšší právní síly garantována, odvolací soud zde opět nepochybil. Je nutno brát v úvahu, že zejména novelizace o. s. ř. provedená zákonem č. 59/2005 Sb. rozhodovací prostor pro odvolací soud podstatně rozšířila. V ustanoveních §213 – §213b o. s. ř. se umožňuje rozsáhlejší doplnění dokazování vedoucí k případné změně rozsudku soudu prvního stupně. V posuzované věci přitom šlo o jediný listinný důkaz, který změnil právní posouzení věci; zápis z příslušného jednání byl navíc odvolacím soudem přečten, i když to není nezbytné. Tím spíše bylo oprávněné i hospodárné, že odvolací soud posoudil věc po hmotněprávní stránce odlišně od soudu prvního stupně (ten ostatně na str. 15 a 16 odůvodnění svého rozsudku zápis posuzoval také).
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Úspěšné žalobkyni vzniklo podle §243b odst. 5 o. s. ř. a návazných ustanovení právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. představuje sazba za jeden úkon právní služby v této věci částku 10.000,- Kč (§5 písm.d/). Tuto sazbu, náležející žalobkyni za vyjádření advokátky k dovolání, však bylo nutno krátit o polovinu, neboť šlo o jediný úkon v dovolacím řízení (§15, §18 odst.1 vyhlášky). K takto vypočtené částce 5.000,- Kč bylo nutno přičíst podle §13 odst. 3 advokátního tarifu 300,- Kč režijního paušálu. Dále náleží straně žalující DPH ve výši 20%, takže celková výše nákladů právního zastoupení činí 6.360,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. července 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu