ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2782.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 2782/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců A/ C. P. a B/ V. P., obou zastoupených advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství ČR se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o zaplacení 103.846,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 8 C 425/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25.5.2005, č.j. 16 Co 43/2003-151, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2005, č. j. 16 Co 43/2003-151, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud rozsudkem ze dne 25. 5. 2005, č. j. 16 Co 43/2003-151, změnil v části výroku I., jak byla napadena odvoláním strany žalované, rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13.11.2002, č.j. 8 C 425/2001-136 (ve znění opravného usnesení ze 13. 1. 2003), tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům úrok z prodlení ve výši 8% ročně z částky 100.000,- Kč od 25.5.2001 do zaplacení. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Nenapaden odvoláním a tedy pravomocný zůstal jak výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, kterou byla žalobcům společně a nerozdílně přiznána částka 103.846,- Kč, tak i celý výrok II. téhož rozsudku, v němž byla žaloba zamítnuta ohledně části příslušenství, a to jednak úroku z prodlení za dobu od 1. 8. 2000 do 24. 5. 2001, a dále úroku z prodlení ve výši 2% ročně a z částky 3.846,- Kč za dobu od 25. 5. 2001 do zaplacení (viz změna - rozšíření žaloby ze dne 13. 11. 2002).
Odvolací soud rozhodoval o žalobě podané podle §8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku. Žalobci, jejichž vlastnické právo k nemovitosti (zemědělské usedlosti) přešlo podle §8 odst. 1 citovaného zákona na oprávněné osoby, žádali od státu náhradu nákladů, které na nemovitost účelně vynaložili. Tato náhrada jim byla pravomocně přiznána již soudem prvního stupně; spornou zůstala otázka části příslušenství. Zatímco prvostupňový soud přisoudil žalobcům 8% úrok z prodlení z částky 100.000,- který žalobci uplatňovali od počátku řízení a počátek prodlení byl stanoven od prvního dne následujícího po doručení žaloby žalované straně, odvolací soud žalobcům toto příslušenství pohledávky nepřiznal. Dovodil, že v posuzované věci „výše plnění závisela na rozhodnutí soudu“. Byla-li náhrada požadovaná žalobci upřesněna znaleckým posudkem na částku 103.846,- Kč, a důkaz znaleckým posudkem byl proveden při jednání dne 13. 11. 2002, pak bezprostředně následující rozšíření žaloby na tuto částku, včetně příslušenství, již nemohlo přivodit účinky prodlení - při jednání byl totiž vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž vytkli soudu nesprávné právní posouzení věci. Soudní řízení muselo být podle nich vyvoláno jen proto, že žalovaná nemohla bez pomoci soudu a jím ustanoveného znalce splnit svou náhradovou povinnost. Ve zpracování znaleckého posudku ještě před podáním žaloby totiž bránily třetí (oprávněné) osoby, na něž v restituci přešlo vlastnické právo a které nebyly ochotny umožnit znalci přístup k nemovitosti. Dovolatelé namítali, že již v žalobě řádně uplatnili svůj nárok i na příslušenství pohledávky, které jim mělo být, v důsledku prodlení strany žalované po celou dobu řízení, přiznáno tak, jak to učinil soud prvního stupně. Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Strana žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Žalobci podali prostřednictvím advokátky své dovolání včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem ke změně relevantní části rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem bylo dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolací důvod, spočívající podle dovolatelů v nesprávném právním posouzení věci, byl uplatněn podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání je důvodné.
Odvolací soud pochybil, označil-li posuzovanou věc za takovou, v níž výše plnění závisela na rozhodnutí (či lépe na úvaze) soudu. O věc takového charakteru jde například v případě, že soud v rámci zákonem daného prostoru zvýší při škodě na zdraví náhradu za ztížení společenského uplatnění nad stanovenou základní sazbu (§7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb.); jiným typickým příkladem, při němž z povahy věci též nevzniká nárok na příslušenství pohledávky v důsledku prodlení, je určení výživného na nezletilé dítě. V nyní posuzované věci se však o situaci obdobnou těmto příkladům nejednalo. V žalobě uplatněný nárok byl po právu opřen o takové ustanovení restitučního předpisu, jež nedává soudu při stanovení výše plnění prostor výhradně k vlastní úvaze a žalobci mohli, například na základě dokladů o výši jejich investic do nemovitosti, nárok již v rámci žaloby vyčíslit.
Podle §563 občanského zákoníku není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Nestane-li se tak, dostává se od následujícího dne dlužník do prodlení a věřitel je po něm oprávněn požadovat kromě jistiny také úroky z prodlení jako příslušenství pohledávky (§517 odst. 1, 2 občanského zákoníku).
Zákon č. 229/1991 Sb., o jehož §8 odst. 3 se žalobní nárok opíral, neobsahuje úpravu doby splnění při placení náhrady nákladů, jež byly předchozími vlastníky účelně vynaloženy na nemovitost. O uplatněném nároku bylo teprve rozhodováno, takže nepřicházela v úvahu ani varianta prodlení závislého na době splnění určené v rozhodnutí. Rozhodnou pro posouzení věci se tedy stala ta obecná úprava, podle níž dobu splnění určuje věřitel.
Jak patrno z průběhu řízení, zákonnému požadavku žádosti (výzvy) věřitele dlužníkovi plnit odpovídalo znění žaloby, jež tu vyvolalo kromě procesních též hmotněprávní účinky vůči žalované (§41 odst. 3 o. s. ř.). Žaloba, v níž žalobci požadovali 100.000,- Kč spolu s 8% úrokem z prodlení, byla doručena žalované dne 24. 5. 2001 a nebylo-li dne 25. 5. 2001 splněno, stal se tento den rozhodným pro počátek vzniku prodlení s plněním dluhu. Dovolací soud podotýká, že nárok byl žalobci řádně uplatněn nejen co do výše (jež byla blízká pozdějšímu zjištění ze znaleckého posudku), ale i co do důvodu, neboť žalobní tvrzení zcela určitou formou substancovala skutkovou podstatu nároku, vyplývajícího ze zákona č. 229/1991 Sb.
Samotní žalobci v průběhu řízení připouštěli, že obě strany měly zájem na mimosoudním vyřízení věci a že nebýt nedostatku součinnosti třetích osob – nynějších vlastnic nemovitosti – mohl být znalecký posudek vypracován již dříve. Nenastoupení této eventuality však nemůže mít za následek, že by teprve od provedení důkazu znaleckým posudkem v soudním řízení, po němž bezprostředně následovalo rozšíření (změna) žaloby na znalcem vypočtenou částku včetně příslušenství, vznikla straně žalované povinnost plnit dluh s příslušenstvím, či snad že by – jak dovodil odvolací soud – měla povinnost k plnění nastoupit (podle odvolacího soudu „dospět“) až soudním rozhodnutím o věci samé. Doba mezi výzvou resp. řádným uplatněním nároku (žalobou) a provedením důkazu znaleckým posudkem, či následným vyhlášením rozsudku, také nemůže být přičtena k tíži žalobců a vznikl by stav contra legem, jestliže by v rámci prodlení nebyla vzata v úvahu. Rovněž žalovaná sice podle všeho vyvíjela ještě před podáním žaloby aktivitu ve směru splnění dluhu a narazila na již zmíněný odpor třetích osob, ale její postavení státu zastoupeného organizační složkou, tedy subjektu práva, jenž je skrze svou zákonodárnou moc autorem restituční úpravy a osobou legitimovanou k zaplacení předmětné náhrady, velí nesnímat z ní, a to ani pro výjimečné okolnosti, důsledky prodlení.
Soud prvního stupně tedy oprávněně přiznal žalobcům úrok z prodlení za období od 25. 5. 2001 do zaplacení; zůstal-li předmětem předchozího řízení před odvolacím soudem tento úrok v rozsahu 8% výše ročně z částky 100.000,- Kč, pak se opět takto stane předmětem řízení.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 věty první o. s. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším průběhu řízení, v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§226 odst. 1 o. s. ř.), se rozhodne též o nákladech řízení o dovolání žalobců.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. dubna 2006
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.
předseda senátu