ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2936.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 2936/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: L. T. , zastoupen Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem v Ostravě, Na Hradbách 9/118, proti žalovanému: Myslivecké sdružení Bruzovice , se sídlem Bruzovice 99, Bruzovice, zastoupeno JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou v Ostravě, Michálkovická 108, o určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 197/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2011, č. j. 42 Co 102/2011-237, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokátky JUDr. Libuše Šmehlíkové.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě výše označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 12. 2010, č. j. 10 C 197/2008-185, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze Mysliveckého sdružení Bruzovice o vyloučení žalobce ze sdružení ze dne 1. 7. 2008. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo stanoveno, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 12.720,- Kč.
Předmětem řízení je žaloba, jíž se žalobce domáhal v souladu s ustanovením §15 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů (dále též „zákon o sdružování občanů“), určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze sdružení žalovaného ze dne 1. 7. 2008, jímž byl žalobce z tohoto sdružení podle čl. 6 bodu 3. stanov vyloučen. Důvodem pro vyloučení žalobce bylo opakované porušování povinností jako člena sdružení žalovaného. Žalobce však tvrdil, že rozhodnutí o jeho vyloučení je nezákonné a odporující stanovám sdružení, když ve věci absentuje splnění předpokladů pro tento postup. Žalobci bylo dne 27. 5. 2008 uloženo opatření podle čl. 6 odst. 1 bodu a) stanov v podobě výtky za porušení provozního řádu, a to na základě rozhodnutí členské schůze – po návrhu výboru sdružení. Dne 1. 7. 2008 byl žalobce na základě rozhodnutí členské schůze ze sdružení vyloučen, a to v důsledku (opakovaného) porušení členských povinností, tentokráte v podobě zákazu lovu srnčí zvěře; žalobci byl předtím na hodnotitelské výstavě konané ve dnech 31. 5. 2008 až 8. 6. 2008 udělen tzv. červený bod, jehož důsledkem je podle rozhodnutí výborové schůze sdružení ze dne 27. 5. 2008 zákaz lovu zvěře po dobu jednoho roku, který poté žalobce porušil.
Soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dospěl k závěru, že žalobce opětovně porušil povinnosti člena sdružení, když nerespektoval rozhodnutí členské schůze ani výboru žalovaného o zákazu lovu zvěře a byl ze sdružení vyloučen v souladu se stanovami i zákonem; tento závěr soud rozsáhle odůvodnil. Odvolací soud se s rozhodnutím soudu prvního stupně ztotožnil. Dovodil, že ze zápisu o schůzi výboru žalovaného ze dne 27. 5. 2008 jednoznačně vyplývá, že výtka žalobci byla udělena na základě rozhodnutí tohoto výboru a dále předložena členské schůzi téhož dne. Žalobce navíc proti tomuto rozhodnutí nepodal opravný prostředek. Odvolací soud se též zabýval námitkou žalobce ohledně neurčitosti zákazu lovu zvěře po hodnotitelské výstavě a uzavřel, že toto opatření bylo přijato v dostatečně určitém znění. Opatření o zákazu lovu po udělení tzv. červeného bodu bylo přijato na členské schůzi dne 27. 5. 2008, hodnotitelská výstava, na které byla trofej žalobce postižena tzv. červeným bodem, se konala ve dnech 31. 5. až 8. 6. 2008 a již ve dnech 14. a 15. 6. 2008 žalobce odlovil dva kusy srnčí zvěře. Pokud žalobce namítal, že program členské schůze neobsahoval bod, pod který by bylo možné podřadit jednání (resp. rozhodování) o jeho vyloučení ze sdružení či uložení výtky, odvolací soud odkázal na závěr soudu prvního stupně; podle něj program členské schůze obsahoval bod označený jako „organizační záležitosti dle potřeby“ a ten je jako takový dostatečně široký, aby bylo možné pod něj podřadit i jednání o vyloučení člena ze sdružení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé a jako důvod dovolání označil nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. V rámci vylíčení dovolacího důvodu tvrdil, že soudy nižších instancí dospěly k nesprávnému právnímu závěru, že žalobcem napadené usnesení členské schůze žalovaného ze dne 1. 7. 2008 není v rozporu se stanovami žalovaného. Oba soudy měly rovněž pochybit v posouzení otázky, zda rozhodování o členské základně sdružení lze podřadit pod pojem „organizační záležitosti“ v souvislosti s požadavkem čl. 7 stanov sdružení. Soudy se též dostatečně nezabývaly skutečností, že žalobce v době odlovu zvěře měl platně k dispozici všechna zákonem vyžadovaná lovecká povolení. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se prostřednictvím advokáta vyjádřil žalovaný, který navrhl dovolání žalobce odmítnout.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §15 odst. 1 zákona o sdružování občanů považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami Podle odst. 2 tamtéž soud v řízení postupuje podle občanského soudního řádu.
Podle čl. 6 odst. 3 stanov Mysliveckého sdružení Bruzovice (dále též“stanovy“) ze dne 4. 11. 2002 může členská schůze na návrh výboru vyloučit člena ze sdružení, jestliže hrubě nebo opětovně porušil do jednoho roku po uložení opatření podle odst. 1 téhož ustanovení svou členskou povinnost. Podle čl. 6 odst. 1 tamtéž může výbor uložit členovi, který neplní členské povinnosti vyplývající ze stanov a provozního řádu, mj. i výtku (písemně v zápise členské schůze).
Podle čl. 7 odst. 3 bodu a) stanov rozhoduje členská schůze o přijetí a vyloučení člena. Podle odst. 4 tamtéž si může členská schůze vyhradit rozhodování i o dalších záležitostech sdružení než jsou uvedené v odst. 3.
Podle čl. 1 bodu 1.3 organizačního řádu Mysliveckého sdružení Bruzovice (dále též „organizační řád“) výbor sdružení navrhuje mj. i potrestání (v souladu s čl. 6 stanov) a vyloučení členů sdružení. Podle čl. 3 bodu 3.4.5. organizačního řádu jsou členové trestáni za porušení členských povinností – tzn. provozního řádu a příslušných zákonů, v souladu se stanovami sdružení dle závažnosti přestupku.
Podle zápisu výborové schůze ze dne 27. 5. 2008 (č. l. 34), bod 3. programu „kdo dostane červený bod na výstavě, nestřílí příští rok srnčí zvěř (tj. od 8. 6. 08 do příští hodnotitelské výstavy)“.
Žalobce v dovolání tvrdil, že soudy se nezabývaly skutečností, že v době odlovu dvou kusů srnčí zvěře po skončení hodnotitelské výstavy měl platně k dispozici všechna lovecká povolení. S tímto tvrzením žalobce však není možné souhlasit. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že již soud prvního stupně se v rozhodnutí touto okolností případu zabýval a provedl příslušné důkazy prokazující závěr, že povolenka byla žalobci vydána dne 10. 5. 2008, a to k odlovu jednoho kusu srnce obecného (pohlavní samec) I. věkové třídy, a tuto povolenku žalobce vrátil dne 15. 6. 2008. Jiné povolenky nebyly žalobci v období roku 2008 vydány.
Nejvyšší soud se též zabýval otázkou určitosti opatření o zákazu odlovu zvěře, přijatého na členské schůzi dne 27. 5. 2008. Soud již výše citoval příslušné pasáže ze zápisu výborové schůze, na němž byla formulace předmětného zákazu navržena. Již z tohoto návrhu je patrné časové ohraničení a subjektivní vymezení zákazu odlovu zvěře. Pokud se navíc předmětná členská schůze, na níž byl tento bod schválen, konala stejný den, je zapotřebí brát ohled i na tento zápis, který je dostatečně určitý. Dovolací instance pouze dodává, že na časový úsek od konání hodnotitelské výstavy (na níž byl žalobci udělen tzv. červený bod, resp. konání výborové a členské schůze) do odlovu dvou kusů srnčí zvěře je nutné tím více pohlížet z úhlu závaznosti člena sdružení chovat se v souladu s nastolenými pravidly, když nebyl delší než dva týdny.
Pokud jde o námitku žalobce ohledně obsahu programu členské schůze ze dne 27. 5. 2008, Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudků soudů obou nižších instancí, které se touto otázkou též zabývaly a dospěly ke shodnému závěru. Dne 1. 4. 2008 byl na členské schůzi žalovaného přečten, projednán a schválen plán práce, obsahující též termíny výborových a členských schůzí žalovaného na myslivecký rok 2008/09. Ve všech případech byl jako poslední bod programů uveden „organizační: dle potřeby“. Dovolací instance se ztotožňuje se závěry soudu nižší instance o obsahové šíři použitého termínu bodu programu. Mimo to též uvádí, že v případě provedení výkladu tohoto pojmu ve spojitosti s provozováním myslivosti spadá potrestání a vyloučení člena ze sdružení do obsahové šíře pojmu „organizační záležitosti: dle potřeby“ již proto, že tyto záležitosti jsou upraveny jak ve stanovách sdružení, tak i v provozním řádu sdružení, tj. dokumentech, které stanovují práva a povinnosti sdružení a jeho členů - tedy fakticky upravují organizační a jiné záležitosti sdružení.
Nejvyšší soud shledal právní posouzení věci odvolacím soudem jako správné. Dovolání tak nenaplňuje podmínky stanovené pro jeho přípustnost v ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a proto jej jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.).
Úspěšnému žalovanému vzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Tyto náklady představovala odměna za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání. Výchozí sazba odměny tu činila 9.000,- Kč, a to podle §8 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění dalších předpisů. Tuto výchozí částku však bylo nutné dvakrát krátit, poněvadž v řízení byl protistranou učiněn jediný úkon a dovolání bylo odmítnuto (§14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 cit. vyhl.). Po této redukci představovala definitivní výše odměny za úkon částku 2.250,- Kč, po přičtení 300,- Kč režijního paušálu a 20 % DPH činila konečná výše nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda se