ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3668.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 3668/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí č. 2, zastoupeného JUDr. Světlanou Zvolánkovou, advokátkou v Praze 1, Karlovo náměstí 18, proti žalovanému ZPA Jinonice, a.s., se sídlem Ústí nad Orlicí, Bělisko 1227, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Voseckým, advokátem v Říčanech u Prahy, Černokostelecká 219, o určení vlastnického práva k pozemkům, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 121/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008, č. j. 13 Co 206/2008-336, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud svým rozsudkem shora uvedeným změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28.6.2007, č.j. 24 C 121/2003 – 305, tak, že žaloba, aby bylo určeno, že vlastníkem pozemků specifikovaných ve výroku I soudu prvního stupně, nacházejících se v k.ú. J., obec P., je žalobce, se zamítá. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 13.150,- Kč a před odvolacím soudem částku 23.600,- Kč, k rukám jeho právního zástupce.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když správně aplikovaný právní předpis nesprávně vyložil. Podle závěru odvolací instance absentoval na straně žalobce naléhavý právní zájem na určovací žalobě podle §80 písm. c) o. s. ř. Nemohlo totiž dojít po právu k přechodu pozemků na obec podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. O zastavěný pozemek ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 písm. a) téhož zákona totiž jde nejen v případě, že na něm stojí nemovitá stavba, ale i tehdy, když je ve smyslu stavebněprávních předpisů (§6 odst. 2 v rozhodné době relevantní vyhlášky č. 85/1976 Sb.) součástí funkčního stavebního celku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Označil je za přípustné pro diformitu rozsudků nižších instancí a jeho důvodnost spatřoval – v obecné rovině – v ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř., tedy v tvrzeném nesprávném právním posouzení věci a v procesní vadě řízení s následkem nesprávného rozhodnutí. Konkrétními důvody dovolání byl jak odlišný hmotněprávní názor na věc – viz bod 1), tj. zábor nadbytečných pozemků, bod 2), tj. neurčitá privatizace, podrobněji viz obsah dovolání -, tak i námitky proti nedostatečnému rozsahu dokazování. Podle posledně tvrzeného důvodu dovolání měl být žalobce náležitě soudem poučen, aby mohl navrhnout další důkazy k nezastavěnosti předmětných pozemků, což se nestalo. Proto žalobce žádal, aby Nejvyšší soud zrušil přinejmenším napadený rozsudek odvolací instance a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo ze strany žalovaného podáno.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání bylo přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., nikoli však důvodné.
Podle ustanovení §2 odst. l písm. a) zákona č. 172/1991 Sb. přecházejí do vlastnictví obcí dnem účinnosti uvedeného zákona, tj. 24.5.1991, pozemky nezastavěné. Při posouzení dané věci je třeba vyjít z toho, zda posoudit předmětné pozemky jako zastavěné či nezastavěné ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, případně ustanovení s ním souvisejících.
Podle §2 odst. 2 písm. a) téhož zákona se za zastavěné pozemky považují též pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek. Funkčním celkem je třeba rozumět stavební pozemek, popř. pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří s tímto pozemkem souvislý celek bez přerušení (viz Rc 16/99 ). Problematikou takto vymezených funkčních pozemkových celků, zde konkrétně pro restituční účely, se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval a vypořádal se s ní ve svých rozhodnutích např. pod sp. zn. 28 Cdo 3073/2007, 22 Cdo 1898/2005, 28 Cdo 1608/2004 a dalšími.
O zastavěný pozemek jde také v případě, že na něm stojí drobná stavba ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 písm. b) tehdy platné vyhlášky č. 85/1976 Sb. Takovou drobnou stavbou je i oplocení, kterým muselo být staveniště obehnáno.
Podle §2 odst. 2 písm. b) zákona se za zastavěné pozemky považují také pozemky, na nichž bylo na základě stavebního povolení započato se stavbou. Na předmětných pozemcích, které byly převedeny na právního předchůdce žalobce za účelem výstavby Středního odborného učiliště elektrotechnického ZPA Košíře bylo na základě stavebního povolení ze dne 6.5.1985 se stavbou učiliště započato.
Předmětné pozemky tedy vykazují znaky pozemků zastavěných, tvořících se stavbou jeden funkční celek. V tomto ohledu je dovolací soud povinen respektovat důkazní zjištění odvolacího soudu, kterými je vázán. Dovolací soud je soudem právního přezkumu, nikoli soudem nalézacím (srov. podrobněji Rc 8/1994, viz též konstantní interpretace §243a o. s. ř.).
Nejvyšší soud musí rovněž konstatovat na základě zjištění nižších instancí, že žalovaný náležitě nabyl do vlastnictví předmětné pozemky při privatizaci ZPA Jinonice, s.p., způsobem uvedeným v ustanovení §14 zákona č. 92/1991 Sb., a to ke dni 4.5.1992, kdy byl zapsán do obchodního rejstříku (§19 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb.).Nelze souhlasit s tím, že privatizace by byla v relaci k předmětným pozemkům neurčitá.
Po procesní stránce si odvolací soud obstaral pro své závěry všechna potřebná skutková zjištění a nelze mu oprávněně vytknout, že by snad ještě měl poučit žalobce ve smyslu §118a o. s. ř., jak ten v dovolání tvrdí.
Odvolací soud tedy nepochybil, dovolací důvody nebyly naplněny a Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Žalovaný sice byl v řízení úspěšný, nevznikly mu však žádné náklady.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu