ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3878.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 3878/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně: Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. , IČ: 601 92 852, se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128, zastoupena JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Krakovská 1392/7, proti žalované: TIDE s.r.o. , IČ: 458 00 316, se sídlem v Praze 6, Kladenská 279/63, zastoupena JUDr. Petrem Stokláskem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod stadiony 2719/19, o zaplacení 288.010,27 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 69/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2011, č.j. 36 Co 40/2010-108, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2011, č.j. 36 Co 40/2010-108, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 2. září 2009, č.j. 14 C 69/2008-78, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 288.010,27 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Vyšel přitom ze zjištění, že žalobkyně dne 2. 7. 2002 mylně vyplatila žalované na její bankovní účet, vedený u Komerční banky, a.s., částku 250.000,- Kč. K žádosti žalobkyně o provedení opravného zúčtování Komerční banka, a.s., dne 10. 7. 2002 částku odepsala z účtu žalované a poukázala zpět žalobkyni. V následně vedeném sporu mezi žalovanou a Komerční bankou, a.s. o důvodnost provedení opravného zúčtování tyto účastnice uzavřely dne 19. 4. 2005 dohodu o narovnání, podle které Komerční banka, a.s., vyplatila žalované částku 250.000,- Kč spolu s úroky, celkem 288.010,27 Kč, a tuto částku pak žalobkyně dne 22. 6. 2005 uhradila Komerční bance.
Při právním posouzení věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi účastnicemi tohoto řízení vznikl závazkový vztah z bezdůvodného obohacení, neboť částku 250.000,- Kč (poukázanou v rozporu s pokynem jejího klienta) žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu (§451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“). Na daném závěru nice nemění ani okolnost, že v konečném důsledku tuto částku spolu s příslušenstvím, celkem 288.010,27 Kč, obdržela žalovaná na základě dohody o narovnání, kterou se svou bankou vyřešila pouze spor z nedůvodně provedeného opravného zúčtování, kterým ji tato částka byla bankou z jejího účtu neoprávněně odepsána.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. února 2011, č.j. 36 Co 40/2010-108, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel přitom ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně a nezpochybnil ani jeho právní závěr, že převedením částky 250.000,- Kč dne 2. 7. 2002 na její účet získala žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení (§451 odst. 2 obč. zák.). Avšak tím, že Komerční banka, a.s., na základě dohody o narovnání z 19. 4. 2005 vrátila žádanou částku na bankovní účet žalované (sic jde o částku, jíž dne 10. 7. 2002 neoprávněně odepsala z jejích účtu opravným zúčtováním), došlo – dle závěru odvolacího soudu – „k přetržení souvislosti právních vztahů účastníků“, neboť částku nyní nárokovanou k vrácení obdržela žalovaná od jiného subjektu, Komerční banky, a.s., a to na základě dohody o narovnání, jenž je platným právním úkonem. Proto tímto plněním žalované nevzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodného obohacení podle §451 odst. 2 obč. zák., jehož vydání by se mohla vůči žalované domáhat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodů má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že uzavření zmíněných dohod s jiným subjektem, Komerční bankou, a.s., mělo za následek „přetržení souvislosti právního vztahu účastníků“, které soudy jinak kvalifikují jako vztah z bezdůvodného obohacení. Má za to, že ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo již 2. 7. 2002, kdy žalovaná obdržela od žalobkyně částku 250.000,- Kč bez právem uznaného důvodu. Chybně provedené opravné zúčtování ani později uzavřené dohody o narovnání na tomto stavu – dle názoru žalobkyně – nic nemění. Proto žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.) a shledal dovolání opodstatněným.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolatelka nenamítá a tyto se nepodávají ani z obsahu spisu. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod uplatněný žalobkyní v dovolání, tj. prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v označené otázce vzniku bezdůvodného obohacení.
O nesprávné právní posouzení věci jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
Podle §451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Podle §585 odst. 1 obč. zák. dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet.
Ustanovení §451 obč. zák. vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, podle které se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Bezdůvodné obohacení je přitom chápáno jako závazek (§489 obč. zák.), z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a tomu, na jehož úkor k obohacení došlo, právo požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení.
Plnění bez právního důvodu je pak jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení (§451 odst. 2 obč. zák.), založenou na tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí od počátku právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění, jež může spočívat například v tom, že bylo něco dáno nebo bylo ve prospěch někoho konáno. O obohacení lze hovořit tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo.
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů bezpečně vyplývá, že plněním v částce 250.000,- Kč, které žalobkyně poukázala dne 2. 7. 2002 na bankovní účet žalované, získala žalovaná majetkový prospěch, ačkoliv mezi účastníky tohoto řízení od počátku chyběl právní důvod k tomuto plnění (šlo o tzv. mylnou platbu, k níž došlo z prostředků žalobkyně v důsledku chyby při realizaci pokynu k platbě jiného jejího klienta). Za tohoto stavu i odvolací soud uzavírá, že mezi účastnicemi tohoto řízení vznikl vztah z bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu (§451 odst. 2 obč. zák.) a že takto získaný majetkový prospěch byla žalovaná povinna žalobkyni vydat (§451 odst. 1 obč. zák.).
Nápravu tohoto stavu se žalobkyně pokusila zjednat prostřednictvím Komerční banky, a. s., která vedla účet žalované a opravným zúčtováním částku odepsala z účtu žalované a poukázala ji zpět žalobkyni, ač pro takový postup nebyly splněny podmínky stanovené právními předpisy (vyhláškou č. 62/2004 Sb., v tehdy platném znění). Tuto skutečnost žalovaná a Komerční banka, a.s., později konstatovaly i v jimi uzavřené dohodě o narovnání, jež se přirozeně týká pouze vztahu těchto dvou účastnic a řeší spor vzniklý neoprávněně provedeným opravným zúčtováním.
Narovnáním mezi žalovanou a bankou, u níž má žalovaná veden účet, nedošlo tedy k odklizení sporu mezi účastnicemi tohoto řízení a uzavřenou dohodou nebyl dodatečně vytvářen právní důvod k plnění, jenž spočívá v mylně realizovaném převodu peněz na bankovní účet žalované. Naplněním zmíněné dohody nastal stav, jenž zde byl před neoprávněně provedeným opravným zúčtováním a který i odvolací soud kvalifikuje jako vztah z bezdůvodného obohacení, jež vzniklo plněním bez právního důvodu (§451 odst. 2 obč. zák.). Z toho je však zřejmé, že i přes odvolacím soudem zmíněnou dohodu o narovnání zde nadále nechybí ani vzájemný vztah (souvztažnost) mezi žalobcem tvrzenou majetkovou újmou na straně jedné a obohacením žalované na straně druhé, jenž je jedním z předpokladů vzniku závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Proto jej Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), zrušil (§243b odst. 2 části věty za středníkem) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věty první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243d odst. 1 věty první, §226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věty druhé, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. listopadu 2012
Mgr. Petr K r a u s
předseda senátu