ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.3888.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 3888/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce RNDr. P. T., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) M. Š. a 2) J. Š., zastoupených advokátem, o zaplacení částky 234.083,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 306/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, č. j. 21 Co 334/2008-276, takto:
I. Dovolání se zamítá
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 3. 6. 2003 domáhal, aby žalovaní byli uznáni povinnými vydat mu náhradu za bezdůvodné obohacení spočívající v užívaní družstevního bytu č. 505079 v domě č. p. 2423 na ulici P. v P. 5 (dále jen předmětný byt) za období od června roku 2001 do května roku 2003, který žalobci užívali na základě neplatné podnájemní smlouvy, resp. bez právního důvodu.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 27. 9. 2006. č. j. 15 C 306/2003-180 žalobě, po jejím částečném zpětvzetí, vyhověl. Dle zjištění soudu prvního stupně je žalobce členem S. b. d. P. (dále jen SBD P.) od 20. 11. 1991. Dne 1. 6. 1998 uzavřel žalobce s prvním žalovaným smlouvu, na základě které žalobce přenechal prvému žalovanému předmětný byt za účelem bydlení na dobu určitou od 1. 6. 1998 do 31. 5. 1999. Dne 25. 6. 1998 byl žalobce vyloučen z SBD P., avšak rozhodnutím ze dne 7. 4. 2004 bylo rozhodnutí o vyloučení žalobce zrušeno. Dne 19. 6. 2002 podal žalobce žalobu proti SBD P., kterou se domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení z SBD P. Podáním ze dne 26. 4. 2004 vzal žalobce žalobu zpět s tím, že členství bylo dne 7. 4. 2004 obnoveno. Dle potvrzení SBD P. z 20. 3. 2006 je žalobce členem od 20. 11. 1991 doposud. Dne 19. 1. 2005 žalovaní předmětný byt předali žalobci. Podle soudu prvního stupně činilo obvyklé nájemné za obdobný byt v letech 2001 – 2003 10.000,- Kč měsíčně. Podle soudu prvního stupně byla mezi žalobcem a prvním žalovaným uzavřena podnájemní smlouva, k níž SBD P. jako vlastník bytu nedalo souhlas a jednalo se tudíž o smlouvu neplatnou. Soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu za bezdůvodné obohacení za obvyklé nájemné ve výši 7.000,- Kč měsíčně po dobu 24 měsíců a skutečné náklady na spotřebované a neuhrazené služby. Podle právního názoru soudu prvního stupně zánikem členství osoby v bytovém družstvu sice zanikne její nájem bytu, tato osoba ale není povinna se z bytu vystěhovat, pokud jí není zajištěna bytová náhrada (resp. poskytnuto přístřeší). Dále soud prvního stupně dovodil, že nemůže jako předběžnou otázku řešit platnost rozhodnutí orgánu družstva o vyloučení člena družstva. Následně soud prvního stupně dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vůbec nevyplývá zánik členství žalobce v SBD P. a že žalobce by navíc měl právo předmětný byt užívat na základě práva bydlení až do zajištění bytové náhrady i po vyloučení z SBD P.
K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem ze dne 25. 11. 2008, č. j. 21 Co 334/2008-276, rozsudek soudu prvního stupně po té, co se ztotožnil se skutkovými
i právními závěry soudy prvního stupně, jako věcně správný potvrdil.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost spatřovali v ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Jako dovolací důvod žalovaní uvedli nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Konkrétně dovolatelé v dovolání ze dne 30 3. 2009 uvedli následující otázky, které považují za otázky zásadního právního významu:
Jaké jsou právní účinky dodatečného rozhodnutí družstva o zrušení rozhodnutí o vyloučení člena z bytového družstva?
Zda má v případě obývání bytu družstva třetí osobou proti této osobě nárok na vydání bezdůvodného obohacení družstvo nebo vyloučený člen družstva (když vyloučení bylo později zrušeno), který v bytě nebydlí a ani nemá zájem bydlet?
Zda je v případě dodatečného rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o vyloučení člena z družstva pro obnovení členství v družstvu potřeba nový proces vzniku členství?
Zda je možné založit rozhodnutí soudu na listinném důkazu (potvrzení družstva o členství v družstvu), který je zcela v rozporu s hmotným právem, aniž by soud posoudil a kontroloval správnost obsahu listiny?
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané v ust. §241a odst. 1 o.s.ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.
Protože dovolání žalovaných směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé první rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je podle §237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V projednávané věci dospěl dovolací soud k závěru, že otázka, jaké jsou právní účinky dodatečného rozhodnutí družstva o zrušení rozhodnutí o vyloučení člena z bytového družstva, nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena,
a dovolání je proto přípustné podle §237 o.s.ř.
D. Důvodnost
K otázce ad a) týkající se právních účinků dodatečného rozhodnutí družstva
o zrušení rozhodnutí o vyloučení člena z bytového družstva
Podle ust. §226 odst. 1 písm. c) obch. zák. musí stanovy družstva obsahovat vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů k družstvu a družstva k členům.
Podle ust. §227 odst. 5 obch. zák. podrobnější úpravu členství v družstvu, jeho vzniku a zániku upravují stanovy.
Podle ust. §231 odst. 4 obch. zák. může být člen vyloučen, jestliže opětovně
a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva.
O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět o rozhodnutí o vyloučení, zaniká.
Podle ust. §231 odst. 5 obch. zák. soud na návrh člena, jehož se rozhodnutí týká, prohlásí rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné, je-li v rozporu s právními předpisy nebo stanovami. Není-li právo na podání návrhu uplatněno do 3 měsíců ode dne konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nebo jestliže nebyla řádně svolána, ode dne, kdy se člen mohl dovědět o konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nejpozději ale do jednoho roku od jejího konání, zaniká.
Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek NS ze dne
18. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99) postup, v jehož rámci může soud přezkoumávat vyloučení člena z družstva, upravuje ustanovení §231 odst. 3 a 4 obch. zák.
Z uvedeného lze gramatickým, logickým i systematickým výkladem dovodit, že jiným postupem, než postupem v tomto ustanovení uvedeným, soud o neplatnosti vyloučení člena z družstva rozhodovat nemůže. Pokud by totiž mohl v rámci jakéhokoli řízení řešit jako předběžnou otázku platnost rozhodnutí představenstva, popřípadě členské schůze o vyloučení člena z družstva, bylo by uvedené ustanovení zcela nadbytečné a ztrácelo by jakýkoli smysl. (Viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.1999 sp. zn. 1 Odon 101/97, týkající se přezkoumání usnesení valné hromady). Pokud soud nemůže jako předběžnou otázku přezkoumávat vyloučení člena družstva, nemůže logicky přezkoumávat ani rozhodnutí, jímž je vyloučení zrušeno. Pokud tak mezi oběma stranami, tj. mezi družstvem a jeho členem, panuje shoda ohledně členství, resp. ohledně platnosti vyloučení či nevyloučení člena z družstva, soud není oprávněn rozhodnutí orgánů družstva přezkoumávat jako předběžnou otázku ve sporu, který je navíc veden mezi členem družstva a třetí osobou.
Dále je možno doplnit, že podle čl. 19 odst. 5 stanov S. b. d. P. nesouhlasí-li člen s rozhodnutím představenstva o vyloučení, může podat odvolání ke shromáždění delegátů. Odvolání nemá odkladný účinek. Není-li právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dozvěděl nebo mohl dozvědět o rozhodnutí o vyloučení, právo na odvolání zaniká. Jestliže shromáždění delegátů rozhodnutí o vyloučení zruší, má toto jeho rozhodnutí zpětný účinek. Pokud dojde ke smírnému vyřešení věci, tj. člen odstraní ve stanovené nebo dohodnuté lhůtě důvod, který vedl k jeho vyloučení, může představenstvo rozhodnutí o vyloučení zrušit i v případech, kdy nebylo podáno odvolání. Ačkoliv z gramatického výkladu poslední věty dotčeného ustanovení stanov zcela nevyplývá, zda rozhodnutí představenstva zrušit po smírném vyřešení věci předchozí rozhodnutí o vyloučení platí ex tunc, nebo ex nunc, z předchozí věty se dá teologicky dovodit, že i toto rozhodnutí má zpětný účinek. Ustanovení je nutno vykládat v jeho kontextu a jiný výklad by vedl mimo jiné k tomu, že vyloučení členové družstva by podléhali dvěma různým režimům v závislosti na tom, zda rozhodnutí o vyloučení je zrušeno na základě odvolání, nebo smírným vyřešením věci. V případě smírného vyřešení členů by tito paradoxně byli dokonce v horším postavení.
Obdobně podle Pekárka v Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M., a kol. Obchodní zákoník. Komentář, 10. vydání. C.H.Beck v Praze 2005, str. 940 zákon výslovně neuvádí odpověď na otázky, kdy vlastně nastává účinek vyloučení a jaké účinky má případné „odvolání se“ člena proti němu, lze mít za to, že účinek vyloučení nastane právě v důsledku toho, že jde o hmotněprávní úkony, v okamžiku, kdy tento projev vůle dojde druhému účastníkovi. „Odvolání“ proti němu, resp. nesouhlas s ním, nemůže mít proto odkladný účinek. Členství zanikne. Jestliže by však později členská schůze rozhodla jinak (rozhodnutí o vyloučení by prohlásila za neplatné), má toto její rozhodnutí zpětný účinek.
Vztah mezi členem družstva a družstvem je stejně jako obchodní zákoník, který tento vztah upravuje, založen na zásadě autonomie vůle. Účastníci dle této zásady mohou vstupovat svobodně ze své vůle a iniciativy do soukromoprávních vztahů
a stanovit podle své vůle práva a povinnosti, pokud nejsou omezeni normami kogentního charakteru. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. II.
ÚS 87/04 v soukromoprávní sféře platí zásada, že co není zakázáno, je dovoleno. Proto každý zákonný zásah do této sféry je třeba vnímat jako omezení lidské svobody, a proto je nutno vykládat ustanovení o neplatnosti právních úkonů pro rozpor se zákonem restriktivně, a nikoli extenzivně. Opačný výklad by byl v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod (v tomto případě smluvní volnosti stran) musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Družstvo a jeho členové by tedy měli být i s ohledem na ust. §226 odst. 1 a §227 odst. 5 omezováni co nejméně, rozhodnou-li se ve stanovách upravit podmínky zániku členství. Stejně tak by co nejmenší měly být i zásahy do vnitřního vztahu smluvních stran, tj. do vztahu družstva a jeho člena.
K otázce ad b) týkající se práva na vydání bezdůvodného obohacení
Podle ust. §451 odst. 1 obč. zák. každý, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen obohacení vydat. Podle §451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním
z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož
i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Podle ust §456 obč. zák. se předmět bezdůvodného obohacení musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí být vydán státu.
Podle ust. §458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení náleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
Z uvedených ustanovení plyne, že předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot povinným na úkor oprávněného, v jehož majetkových poměrech se bezdůvodné obohacení negativně projeví.
Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR, užívá-li někdo družstevní byt bez právního důvodu, resp. na základě neplatné smlouvy o podnájmu, bezdůvodně se obohacuje na úkor nájemce a člena družstva (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 32 Odo 574/2003 a ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1120/2003). Nájemci a členovi družstva proto také svědčí aktivní legitimace k vymáhání svého nároku.
Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR výši bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání nemovitosti bez právního důvodu lze určit peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla formou nájmu (tj. nájemné, které se vytváří na trhu
s nájmy a je dáno stavem místní a časové nabídky a poptávky). Náhrada se tedy poměřuje s obvyklou hladinou nájemného. Pokud její výše není předpisem stanovena, určí ji soud postupem podle §136 o. s. ř., dle kterého lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Jen pokud by v období, za které je vydání bezdůvodného obohacení požadováno, bylo nájemné regulováno cenovým předpisem a účastníci případné nájemní smlouvy by tedy nebyli oprávněni sjednat nájemné vyšší, nebylo by možno požadovat peněžitou náhradu podle §458 odst. 1 obč. zák. v částce vyšší, než připouští cenový předpis (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 7 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, a rozsudek 31. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2905/2005).
Z výše uvedené judikatury tedy vyplývá, že pro určení existence bezdůvodného obohacení a jeho výše je bez právního významu, zda žalobce (tj. nájemce bytu a člen SBD P.) v bytě bydlí, resp. zda v něm má zájem bydlet.
K otázce ad c) týkající se nutnosti nového procesu vzniku členství pro obnovení členství v družstvu
Jak bylo vysvětleno výše, soud nemůže jako předběžnou otázku přezkoumávat ani vyloučení člena družstva, ani rozhodnutí, jímž bylo vyloučení zrušeno. Pokud tak mezi členem družstva a samotným družstvem panuje shoda ohledně členství, soud nemůže do tohoto vztahu zasahovat. Dovolatelem položená otázka, zda je pro obnovení členství v družstvu potřeba nový proces vzniku členství, je tak pouze hypotetická
a nemůže mít vliv na výsledek posuzovaného sporu.
K otázce ad d) týkající se potvrzení družstva o členství v družstvu
Vzhledem k výše uvedeným důvodům je i tato otázka toliko hypotetická. Obecně je možno konstatovat, že podle ust. §132 o.s.ř. hodnotí soud důkazy podle své úvahy,
a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zásada volného hodnocení důkazů vyjadřuje, že závěr, který si soudce učiní o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností vzhledem ke zprávám získaným z provedených důkazů, je věcí vnitřního soudcova přesvědčení a jeho logického myšlenkového postupu (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol., Občanský soudní řád. Komentář. I díl, 7. vydání, C.H.Beck v Praze r. 2006, s. 609.). Její hranice končí tam, kde jde o libovůli. O takovou situaci se však v daném případě zjevně nejedná, neboť soud jasně vyložil, o které důkazy opřel své rozhodnutí a z jakých důvodů.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné, a proto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř. ) zamítl podle §243b odst. 2 o.s.ř. jako nedůvodné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovanému prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. října 2009
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu