ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.4425.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 4425/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce Dr. J. B.-B. , T., zastoupeného JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem Tábor, Čelkovická 445, proti žalovanému Ing. I. C. , nar. 8. 1. 1962, IČO: 16846036, bytem i místem podnikání Tábor, Smolínova 2910, zastoupenému JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem se sídlem Tábor, tř. 9. Května 1282, o vydání bezdůvodného obohacení v částce 169.631,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 C 106/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2013, č. j. 15 Co 172/2013 – 332 , takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2013, č. j. 15 Co 172/2013 – 332, se ve druhém výroku mění takto:
Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci třetím ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Aleše Janů náklady řízení ve výši 166.143,- Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.065,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Aleše Janů.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se žalobou domáhal vydání bezdůvodného obohacení v částce 169.631,33 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Táboře jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 5. 2007, č. j. 3 C 106/2005-74, žalobě v celém rozsahu vyhověl.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 11. 2007, č. j. 15 Co 587/2007-103, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu co do částky 28.925,- Kč zamítl a ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V částce 28.925,- Kč nabylo rozhodnutí o zamítnutí žaloby právní moci.
Okresní soud v Táboře dále jednal o předmětu řízení ve výši 140.706,33 Kč s příslušenstvím a rozsudkem ze dne 16. 6. 2008, č. j. 3 C 106/2005-145, žalobě co do částky 5.879,- Kč s příslušenstvím vyhověl a v částce 134.827,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Okresní soud v Táboře uvedeným rozsudkem opomenul rozhodnout o částce 0,33 Kč.
Žalobce podal proti výroku, jímž byla jeho žaloba zamítnuta, co do částky 134.275,- Kč s příslušenstvím odvolání. V částce 552,- Kč s příslušenstvím uvedený výrok nenapadl. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. 9. 2009, č. j. 15 Co 624/2008-188, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tedy v částce 134.275,- Kč s příslušenstvím potvrdil.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 9. 2. 2012, č. j. 23 Cdo 2707/2010-239, zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud svým rozhodnutím však zrušil celý výrok rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 16. 6. 2008, č. j. 3 C 106/2005-145, jimž byla žaloba zamítnuta v částce 134.827,- Kč, ačkoliv co do částky 552,- Kč žalobce uvedený výrok soudu prvního stupně nenapadl odvoláním, a proto v tomto rozsahu již uvedený výrok nabyl právní moci.
Okresní soud v Táboře tedy dále jednal o předmětu řízení ve výši 134.827,33 Kč a rozsudkem ze dne 29. 11. 2012, č. j. 3 C 106/2005-299, žalobě co do částky 134.275,33 Kč s příslušenstvím vyhověl a v částce 552,- Kč žalobu zamítl. Žalobci přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému ve výši 168.175,60 Kč. Uvedl, že žalobce původně požadoval částku 169.631,33 Kč, ale uspěl v částce 140.154,33 Kč. Úspěch žalobce je tedy 82,6%, zatímco úspěch žalovaného 17,4%. Následně odečetl úspěch žalovaného od úspěchu žalobce a dospěl k závěru, že žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 65,2%. Celkové náklady řízení vyčíslil za použití vyhlášky č. 484/2000 Sb. na částku 257.938,- Kč, z čehož 65,2% je 168.175,60 Kč.
Rozsudek Okresního soudu v Táboře napadl žalovaný odvoláním ve věci samé i ve výroku o náhradě nákladů řízení a žalobce ve výroku o náhradě nákladů řízení. Žalobce v odvolání uvedl, že jeho úspěch ve věci se musí posuzovat s ohledem na každou fázi řízení zvlášť. Vycházet ze souhrnného úspěchu žalobce ve věci, tedy z poměru žalované a vysouzené částky je nesprávné. V dalších fázích řízení měl totiž žalobce plný úspěch ve věci, když předmětem řízení zůstala částka 140.706,33 Kč, resp. 134.827,33 Kč a žalobce byl neúspěšný pouze co do částky 552,- Kč. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, č.j. 15 Co 172/2013-332, ve věci samé, tedy v částce 134.275,33 Kč, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. O náhradě nákladů předchozích řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 106.398,- Kč. Při vyčíslení nákladů postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť vyhláška č. 484/2000 Sb. byla s účinností od 7. 5. 2013 zrušena. K námitce žalobce, že se jeho úspěch ve věci za účelem určení výše náhrady nákladů řízení musí posuzovat s ohledem na jednotlivé fáze řízení, uvedl, že pro výpočet úspěchu ve věci je rozhodující výše uplatněného nároku na začátku řízení a to, jak bylo ve věci žalobce konečně rozhodnuto. Změna výše předmětu řízení se zohledňuje jen při určení výše odměny za zastoupení podle advokátního tarifu. Soud prvního stupně tedy při stanovení úspěchu ve věci postupoval správně. Nakonec odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 20.752,- Kč jako náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v plném rozsahu.
B. Dovolání
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2013, č. j. 15 Co 172/2013-332, podal žalobce dovolání, kterým napadl výrok o náhradě nákladů předchozích řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení státu a výrok o náhradě nákladů posledního odvolacího řízení dovolatel nenapadl. V dovolání konkrétně namítal:
a) při rozhodování o náhradě nákladů předchozích řízení neměl odvolací soud postupovat podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, nýbrž podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., neboť ta ještě nebyla v čase rozhodování soudu prvního stupně zrušena.
b) soudy obou stupňů nesprávně posuzovaly úspěch žalobce ve věci, když vycházely z porovnání částky, kterou žalobce na začátku řízení požadoval (169.631,33 Kč) s částkou, která mu nakonec byla přisouzena (140.154,33 Kč) a dospěly tak k závěru o celkovém úspěchu žalobce ve věci ve výši 62,5%. Opomněly přitom přihlédnout ke skutečnosti, že žalobce měl úspěch ve výši 62,5% toliko v prvním řízení před soudem prvního stupně a v prvním odvolacím řízení. V dalších řízeních již žalobce dosáhl úspěch ve výši 100%.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
C. Přípustnost a důvodnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, tedy i proti akcesorickým výrokům a to včetně výroků o nákladech řízení. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). I v případě dovolání proti výrokům o nákladech řízení se však uplatní omezení přípustnosti dovolání stanovené ustanovením §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., dle kterého „ dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. “. V usnesení ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, Nejvyšší soud uvedl, že pokud soudy nižších stupňů rozhodly, že „ je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřely. “. Úvaha o tom, jaká částka na náhradě nákladů řízení byla dovolateli napadeným rozhodnutím odepřena, se uplatní i v souzené věci. Jinak řečeno, napadá-li dovolatel výrok odvolacího soudu, jímž mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 106.398,- Kč z celkových nákladů dovolatele ve výši 163.188,- Kč, není dovolání nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť svým rozhodnutím odvolací soud dovolateli odepřel náhradu nákladů řízení ve výši 56.790,- Kč. Dovolací soud se proto dále zabýval otázkou, zda napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Jde-li o námitku žalobce, kterou napadá aplikaci advokátního tarifu odvolacím soudem při výpočtu náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (sub a/), nemůže uvedená námitka přípustnost ani důvodnost dovolání založit, neboť odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou dovolacího soudu. V rozsudku ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud uvedl, že po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem „ při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle §151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř. “, tedy vyčíslení náhrady nákladů řízení podle advokátního tarifu. Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, která proběhla před zrušením vyhlášky č. 484/2000 Sb. I dovolací soud v rozhodnutích, jimiž mění výrok o náhradě nákladů řízení před soudy nižších stupňů, přepočítává výši nákladů řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013). Proto dovolací soud uzavírá, že odvolací soud postupoval správně a v souladu s judikaturou dovolacího soudu, pokud při změně výroku o náhradě nákladů před soudem prvního stupně, neaplikoval vyhlášku č. 484/2000 Sb., nýbrž vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že podle ustanovení §71 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nelze vykonávat pravomocná rozhodnutí soudů vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen. Pokud by odvolací soud přiznal dovolateli náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., měl by sice dovolatel pohledávku za žalovaným z titulu náhrady nákladů řízení ve vyšší částce, avšak nemohl by tuto pohledávku v rámci exekučního řízení ve smyslu §71 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vymoci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1704/2007).
K námitce stran výpočtu úspěchu účastníka řízení ve věci (sub b/)
Námitka žalobce, kterou napadá způsob výpočtu procesního úspěchu žalobce ve věci, zakládá přípustnost dovolání, neboť se jedná o právní otázku výkladu ustanovení §142 o. s. ř., která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Podle §142 odst. 1 o. s. ř. platí, že měl-li účastník řízení ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti účastníku, který v řízení neuspěl. V případě, že má účastník úspěch jen částečný, aplikuje se §142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí mezi účastníky, popřípadě rozhodne, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Konečně ustanovení §142 odst. 3 o. s. ř. stanoví, že i v případě částečného úspěchu účastníka, mu lze přiznat náhradu nákladů řízení v plné výši, měl-li neúspěch jen v nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Podle §224 odst. 1 o. s. ř. a §243c odst. 3 o. s. ř., resp. §243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 platí ustanovení §142 o. s. ř. přiměřeně i pro rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení.
Žalobce má plný úspěch ve věci v případě, že soud žalobě zcela vyhoví a žalovaný v případě, že soud žalobu zcela zamítne. Částečný úspěch ve věci znamená, že rozhodnutím soudu bylo žalobě vyhověno jenom částečně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 975-976). Jinými slovy, posouzení úspěšnosti účastníka v řízení před soudem prvního stupně závisí na tom, v jaké části předmětu řízení před soudem prvního stupně účastník v konečném důsledku, tedy podle konečného rozhodnutí, resp. konečných rozhodnutí ve věci, uspěl. V případě, kdy je v jedné věci řízení před soudem prvního stupně více, musí být úspěch účastníka počítán pro každé řízení zvlášť. Pokud se totiž posuzuje úspěch účastníka ve dvou různých řízeních, musí být přihlédnuto k výši předmětu řízení v každém z těchto řízení a úspěch účastníka je dán tím, v jaké části předmětu těchto řízení účastník v konečném důsledku uspěl. Soud totiž musí rozhodovat o nákladech řízení v souladu s výrokem, kterým rozhodl v meritu věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. III. ÚS 455/01). Pokud soud meritorními výroky rozhodl o předmětu řízení v určité výši, nemůže se výrok o nákladech odvíjet od předmětu předchozího řízení ve stejné věci. Opačným postupem by docházelo k nesouladu mezi výrokem o náhradě nákladů řízení a meritorními výroky, kdy by meritorní výroky vyzněly plně ve prospěch jednoho účastníka, ale z důvodu posouzení úspěchu účastníka ve věci s ohledem na předmět předchozího řízení, by tento účastník nemohl získat plnou náhradu nákladů řízení. Protože i pro odvolací a dovolací řízení platí obdobně ustanovení o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, lze uvedené závěry vztáhnout i na tato řízení. Odvolatel, či dovolatel má ve věci plný úspěch v případě, že v konečném důsledku uspěje v celém předmětu odvolacího, či dovolacího řízení. V případě řízení, jehož předmětem je peněžitá částka tedy platí, že pro náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení je třeba úspěch účastníka řízení počítat podle poměru částky, v níž odvolatel, či dovolatel v konečném důsledku uspěl a částky, do níž odvolání nebo dovolání podal, a která tedy byla předmětem odvolacího, či dovolacího řízení. Jinými slovy, i posouzení úspěšnosti účastníka v odvolacím, či dovolacím řízení závisí na tom, v jaké části předmětu odvolacího, či dovolacího řízení účastník v konečném důsledku uspěl. Uvedená hlediska však odvolací soud ve svém rozhodnutí o náhradě nákladů předchozích řízení nezohlednil, když posuzoval úspěch žalobce ve všech řízeních, a tedy i v řízeních odvolacích a řízení dovolacím, s ohledem na původně žalovanou částku, bez zohlednění toho, jaký byl předmět jednotlivých řízení a v jaké části předmětu jednotlivých řízení žalobce v konečném důsledku uspěl. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že i odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů třetího (posledního) odvolacího řízení postupoval s ohledem na aktuální výši předmětu řízení. Uzavřel totiž, že žalobci přísluší plná náhrada nákladů posledního odvolacího řízení, neboť byl v odvolacím řízení zcela úspěšný. Pokud by přitom postupoval v souladu s úvahou, kterou aplikoval na výrok o náhradě nákladů předchozích řízení, musel by dospět k závěru, že žalobci přísluší náhrada nákladů posledního odvolacího řízení toliko ve výši 65,2 %.
Posouzení úspěchu žalobce v jednotlivých řízeních
Žalobce původně žaloval o částku 169.631,33 Kč s příslušenstvím a v konečném důsledku mu byla celkem přiznána částka 140.154,33 Kč s příslušenstvím. V prvním řízení před soudem prvního stupně (č. j. 3 C 106/2005-74) a v prvním odvolacím řízení (č. j. 15 Co 587/2007-103) byla předmětem řízení částka 169.631,33 Kč s příslušenstvím a úspěch žalobce je proto výsledkem poměru mezi částkou 140.154,33 Kč s příslušenstvím, která mu byla z celkového předmětu prvního řízení před soudem prvního stupně a prvního odvolacího řízení v konečném důsledku přiznána a částkou 169.631,33 Kč s příslušenstvím jako předmětem každého z těchto dvou řízení. V procentuálním vyjádření tedy úspěch žalobce dosáhl 82,6 %. Za uvedená řízení přísluší žalobci náhrada nákladů ve výši jeho úspěchu ve věci po odečtení úspěchu žalovaného ve výši 17,4 %, tedy náhrada nákladů řízení ve výši 65,2 %.
V druhém řízení před soudem prvního stupně (č. j. 3 C 106/2005-145) byla předmětem řízení toliko částka 140.706,33 Kč s příslušenstvím, neboť v částce 28.925,- Kč s příslušenstvím byla věc pravomocně rozhodnuta rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2007, č. j. 15 Co 587/2007-103, tak, že byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. Pro výpočet úspěchu ve druhém řízení před soudem prvního stupně je proto třeba vycházet z poměru mezi částkou 140.154,33 Kč s příslušenstvím, která byla žalobci z celkového předmětu druhého řízení před soudem prvního stupně v konečném důsledku přisouzena a částkou 140.706,33 Kč s příslušenstvím, která byla předmětem druhého řízení před soudem prvního stupně. Žalobce v konečném důsledku neuspěl toliko v částce 552,- Kč s příslušenstvím, a proto lze jeho neúspěch ve smyslu §142 odst. 3 o. s. ř. považovat za neúspěch v nepatrné části, a to s tím důsledkem, že mu přísluší plná náhrada nákladů druhého řízení před soudem prvního stupně.
Předmětem druhého odvolacího řízení (č. j. 15 Co 624/2008-188) byla částka 134.275,- Kč s příslušenstvím. V částce 5.879,- Kč s příslušenstvím bylo totiž žalobci vyhověno ve druhém řízení před soudem prvního stupně a rozhodnutí Okresního soudu v Táboře ze dne 16. 6. 2008, č. j. 3 C 106/2005-145, nabylo v tomto rozsahu právní moci. Do částky 552,- Kč s příslušenstvím se žalobce neodvolal, ačkoliv v této částce znělo rozhodnutí v jeho neprospěch. Pro výpočet úspěchu žalobce ve druhém odvolacím řízení je třeba vycházet z poměru mezi částkou 134.275,33 Kč s příslušenstvím, která byla žalobci z celkového předmětu druhého odvolacího řízení v konečném důsledku přisouzena a částkou 134.275,- Kč s příslušenstvím, která byla předmětem druhého odvolacího řízení. Za účelem srozumitelnosti odůvodnění dovolací soud opakovaně uvádí, že částka 5.879,- Kč s příslušenstvím byla žalobci přisouzena již ve druhém řízení před soudem prvního stupně, a proto při stanovení úspěchu žalobce ve věci je třeba vycházet z částky 134.275,33 Kč s příslušenstvím, která byla žalobci přisouzena z celkového předmětu druhého odvolacího řízení a k částce 5.879,- Kč s příslušenstvím již není možné při počítání úspěchu žalobce v dalších řízení přihlížet. Dále dovolací soud upozorňuje, že částka, která byla z tohoto předmětu řízení žalobci celkově přisouzena (134.275,33 Kč) je o 0,33 Kč s příslušenstvím větší než částka, která byla předmětem druhého odvolacího řízení (134.275,- Kč), neboť Okresní soud v Táboře opomněl v rámci druhého řízení před soudem prvního stupně rozhodnout v částce 0,33 Kč s příslušenstvím, když rozhodl jen o částce 140.706,- Kč s příslušenstvím, a to tak, že co do částky 5.879,- Kč s příslušenstvím žalobě vyhověl a v částce 134.275,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Odvolání žalobce pak směřovalo právě jen do částky 134.275,- Kč s příslušenstvím. Po zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2012, č. j. 23 Cdo 2707/2010-239, však ve věci znovu rozhodoval Okresní soud v Táboře a ve svém v pořadí třetím rozsudku již rozhodl i o částce 0,33 Kč s příslušenstvím.
Předmětem dovolacího řízení byla rovněž částka 134.275,- Kč s příslušenstvím. Stejně jako při výpočtu úspěchu žalobce ve druhém odvolacím řízení, je třeba vycházet z poměru částky 134.275,33 Kč s příslušenstvím, která byla žalobci z celkového předmětu dovolacího řízení v konečném důsledku přiznána a částky předmětu dovolacího řízení ve výši 134.275,- Kč s příslušenstvím. V dovolacím řízení byl tedy žalobce plně úspěšný. Důvody, pro které se částky liší o 0,33 Kč s příslušenstvím, dovolací soud vysvětlil v předchozím odstavci.
Předmětem třetího řízení před soudem prvního stupně (č. j. 3 C 106/2005-299) byla částka 134.827,33 Kč s příslušenstvím, neboť Nejvyšší soud svým zrušujícím rozhodnutím ze dne 9. 2. 2012, č. j. 23 Cdo 2707/2010-239, uložil soudu prvního stupně opětovně rozhodnout i o částce 552,- Kč s příslušenstvím. Z uvedeného důvodu je předmět třetího řízení před soudem prvního stupně o 552,- Kč s příslušenstvím větší než předmět dovolacího řízení. Důvody, pro které soud prvního stupně v třetím řízení rozhodl i o částce 0,33 Kč s příslušenstvím, již byly vysvětleny výše. Úspěch žalobce ve třetím řízení před soudem prvního stupně je tedy dán poměrem mezi částkou 134.275,33 Kč s příslušenstvím, která byla žalobci z celkového předmětu třetího řízení před soudem prvního stupně v konečném důsledku přiznána a částkou 134.827,33 Kč s příslušenstvím, která byla předmětem třetího řízení před soudem prvního stupně. Žalobce tedy neuspěl toliko v částce 552,- Kč s příslušenstvím a s ohledem na skutečnost, že jeho neúspěch je pouze nepatrný, mu lze ve smyslu §142 odst. 3 o. s. ř. přiznat plnou náhradu nákladů třetího řízení před soudem prvního stupně.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že neposuzoval úspěch dovolatele ve třetím odvolacím řízení, neboť výrok o náhradě nákladů třetího odvolacího řízení nebyl dovoláním napaden. O náhradě nákladu třetího odvolacího řízení totiž odvolací soud rozhodl v souladu s právním názorem dovolatele a tímto rozhodnutím.
Výpočet nákladů jednotlivých řízení
V prvním řízení před soudem prvního stupně učinil právní zástupce dovolatele tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (č. l. 4), návrh ve věci samé - sepsání žaloby (č. l. 1), účast na jednání dne 7. 2. 2006 v délce 2 hodiny a 20 minut (č. l. 11 - 14), účast na jednání dne 11. 4. 2006 v délce 4 hodiny a 5 minut s přestávkou v délce 10 minut (č. l. 17 – 23), účast na jednání dne 18. 7. 2006 v délce 40 minut (č. l. 26 – 27), účast na jednání dne 10. 5. 2007 v délce 1 hodina (č. l. 64 – 66), účast na jednání dne 14. 5. 2007, při němž došlo jen k vyhlášení rozsudku (č. l. 72). Podle §11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu přitom platí, že za úkon právní služby, za nějž náleží mimosmluvní odměna, se považují každé započaté dvě hodiny účasti na jednání před soudem. Za jednání dne 7. 2. 2006 a dne 11. 4. 2006 proto vznikly dovolateli náklady celkem za 5 úkonů právní služby (1 jednání v délce přes dvě hodiny a 1 jednání v délce přes čtyři hodiny). Pro úplnost dovolací soud uvádí, že jde-li o jednání dne 11. 4. 2006, započítává se podle „sbírkové“ judikatury do doby jednání i přestávka v délce 10 minut (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 1997, sp. zn. 8 To 24/97, uveřejněné pod číslem 7/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2001, sp. zn. 12 To 97/2001, uveřejněné pod číslem 13/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože dovolací soud při stanovení náhrady nákladů řízení postupuje podle advokátního tarifu platného v době, kdy byly úkony právní služby poskytnuty, musí být v tarifní hodnotě věci zohledněno i příslušenství, v souzené věci tedy úrok z prodlení, které se do tarifní hodnoty věci podle advokátního tarifu nezapočítává teprve od 1. 1. 2013. Tarifní hodnota věci dosahovala v prvním řízení před soudem prvního stupně k datům jednotlivých úkonů tyto výše:
| 2. 6. 2005
| 170.031,01 Kč (169.631,33 Kč jistina a 399,68 Kč úrok z prodlení)
|
| 8. 6. 2005
| 170.086,78 Kč (169.631,33 Kč jistina a 455,45 Kč úrok z prodlení)
|
| 7. 2. 2006
| 172.354,73 Kč (169.631,33 Kč jistina a 2.723,40 Kč úrok z prodlení)
|
| 11. 4. 2006
| 172.940,30 Kč (169.631,33 Kč jistina a 3.308,97 Kč úrok z prodlení)
|
| 18. 7. 2006
| 173.851,20 Kč (169.631,33 Kč jistina a 4.219,87 Kč úrok z prodlení)
|
| 10. 5. 2007
| 176.602,48 Kč (169.631,33 Kč jistina a 6.971,15 Kč úrok z prodlení)
|
| 14. 5. 2007
| 176.639,66 Kč (169.631,33 Kč jistina a 7.008,33 Kč úrok z prodlení)
|
Při stanovení výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby vycházel dovolací soud při stanovení odměny za úkony právní služby poskytnuté do 31. 8. 2006 z advokátního tarifu ve znění do 31. 8. 2006 a při stanovení odměny za úkony právní služby poskytnuté po 1. 9. 2006 z advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2010 (srov. čl. II. vyhlášky č. 276/2006, kterou se mění advokátní tarif). Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby dosahovala k datům jednotlivých úkonů v prvním řízení před soudem prvního stupně tyto výše:
| 2. 6. 2005
| 5.025,- Kč (1000 Kč + 161 x 25,- Kč)
|
| 8. 6. 2005
| 5.025,- Kč (1000 Kč + 161 x 25,- Kč)
|
| 7. 2. 2006
| 5.075,- Kč (1000 Kč + 163 x 25,- Kč)
|
| 11. 4. 2006
| 5.075,- Kč (1000 Kč + 163 x 25,- Kč)
|
| 18. 7. 2006
| 5.100,- Kč (1000 Kč + 164 x 25,- Kč)
|
| 10. 5. 2007
| 8.180,- Kč (1500 Kč + 167 x 40,- Kč)
|
| 14. 5. 2007
| 8.180,- Kč (1500 Kč + 167 x 40,- Kč)
|
V podrobnostech dovolací soud uvádí, že podle advokátního tarifu ve znění do 31. 8. 2006 činí výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 1000,- Kč + 25,- Kč za každých započatých 1.000,- Kč, o které tarifní hodnota převyšuje 10.000,- Kč. Mimosmluvní odměna podle advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2010 činí 1500,- Kč + 40,- Kč za každých započatých 1.000,- Kč, o které tarifní hodnota převyšuje 10.000,- Kč. Za převzetí a přípravu zastoupení náleží mimosmluvní odměna ve výši 5.025,- Kč, za sepsání žaloby dne 8. 6. 2005 náleží mimosmluvní odměna ve výši 5.025,- Kč, za účast na jednání dne 7. 2. 2006 odměna ve výši 10.150,- Kč (jedná se o dva úkony právní služby, neboť jednání trvalo více než 2 hodiny), za účast na jednání dne 11. 4. 2006 odměna ve výši 15.225,- Kč (jedná se o tři úkony právní služby, neboť jednání trvalo více než 4 hodiny), za účast na jednání dne 18. 7. 2006 odměna 5.100,- Kč, za účast na jednání dne 10. 5. 2007 odměna ve výši 8.180,- Kč a za účast na jednání dne 14. 5. 2007 odměna 4.090,- Kč (za účast na jednání, při němž došlo jen k vyhlášení rozsudku náleží odměna v poloviční výši). Celkově tedy vznikly dovolateli náklady na odměnu za zastoupení v prvním řízení před soudem prvního stupně ve výši 52.795,- Kč. Za každý úkon právní služby je dále nutno započíst i paušální částku náhrady hotových výdajů (srov. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 1. 2007, sp. zn. 6 To 649/2007, uveřejněné pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), která činila podle advokátního tarifu ve znění do 31. 8. 2006 75,- Kč a 300,- Kč podle advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2010. Paušální náhrady tedy činily 1.200,- Kč (8 x 75,- Kč + 2 x 300,- Kč). Celkem tedy náklady prvního řízení před soudem prvního stupně činily 53.995,- Kč. Dále je však třeba připočíst náhradu daně z přidané hodnoty (srov. §137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 21 %, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH (č. l. 345). Náhrada daně z přidané hodnoty činí 11.339,- Kč. Nakonec je ještě třeba zohlednit náklady žalobce na soudní poplatek ve výši 6.790,- Kč (č. l. 6) a na znalečné ve výši 9.976,- Kč (č. l. 31 a 59). V prvním řízení před soudem prvního stupně tak žalobci vznikly náklady celkem ve výši 82.100,- Kč.
V prvním odvolacím řízení poskytl právní zástupce žalobce tyto úkony právní služby: podání vyjádření k odvolání dne 30. 8. 2007 (č. l. 92), účast na jednání dne 22. 11. 2007 v délce 50 minut (č. l. 97), účast na jednání dne 30. 11. 2007 (č. l. 100), při němž byl vyhlášen rozsudek. Tarifní hodnota věci dosahovala v prvním odvolacím řízení k datům jednotlivých úkonů tyto výše:
| 30. 8. 2007
| 177.643,51 Kč (169.631,33 Kč jistina a 8.012,18 Kč úrok z prodlení)
|
| 22. 11. 2007
| 178.424,27 Kč (169.631,33 Kč jistina a 8.792,94 Kč úrok z prodlení)
|
| 30. 11. 2007
| 178.498,63 Kč (169.631,33 Kč jistina a 8.867,30 Kč úrok z prodlení)
|
Při počítání výše mimosmluvní odměny vycházel dovolací soud z advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2010. Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby dosahovala k datům jednotlivých úkonů v prvním odvolacím řízení tyto výše:
| 30. 8. 2007
| 8.220,- Kč (1500,- Kč + 168 x 40,- Kč)
|
| 22. 11. 2007
| 8.260,- Kč (1500,- Kč + 169 x 40,- Kč)
|
| 30. 11. 2007
| 8.260,- Kč (1500,- Kč + 169 x 40,- Kč)
|
Za vyjádření k odvolání přísluší mimosmluvní odměna ve výši 8.220,- Kč, za účast na jednání dne 22. 11. 2007 odměna 8.260,- Kč a za účast na jednání dne 30. 11. 2007, při němž byl vyhlášen rozsudek, náleží odměna v poloviční výši 4.130,- Kč. Mimosmluvní odměna celkem tedy činí 20.610,- Kč. Dále je třeba započíst paušální částku náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2010 ve výši 300,- Kč za každý úkon právní služby, celkem tedy 900,- Kč. Celkem tak činily náklady prvního odvolacího řízení 21.510,- Kč. Opět je třeba připočíst náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle zákona o dani z přidané hodnoty. K nákladům prvního řízení před soudem prvního stupně tedy musí být připočtena i náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 4.517,- Kč a celkové náklady prvního odvolacího řízení tak činí 26.027,- Kč.
Ve druhém řízení před soudem prvního stupně byla předmětem řízení částka 140.706,33 Kč s příslušenstvím. Právní zástupce žalobce učinil tyto úkony právní služby: účast na jednání dne 5. 5. 2008 v délce 40 minut (č. l. 134), účast na jednání dne 9. 6. 2008 v délce 1 hodina 10 minut (č. l. 141), účast na jednání dne 16. 6. 2008 (č. l. 144), při němž byl vyhlášen rozsudek. Tarifní hodnota věci dosahovala ve druhém řízení před soudem prvního stupně k datům jednotlivých úkonů tyto výše:
| 30. 8. 2007
| 177.643,51 Kč (169.631,33 Kč jistina a 8.012,18 Kč úrok z prodlení)
|
| 22. 11. 2007
| 178.424,27 Kč (169.631,33 Kč jistina a 8.792,94 Kč úrok z prodlení)
|
| 30. 11. 2007
| 178.498,63 Kč (169.631,33 Kč jistina a 8.867,30 Kč úrok z prodlení)
|
Při počítání výše mimosmluvní odměny vycházel dovolací soud z advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2010. Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby dosahovala k datu každého z úkonů stejnou výši 7.100,- Kč (1500,- Kč + 140 x 40,- Kč). Za účast na jednání dne 5. 5. 2008 a dne 9. 6. 2008 náleží odměna za jeden úkon právní služby a za účast na jednání dne 16. 6. 2008, při němž byl jen vyhlášen rozsudek, náleží odměna v poloviční výši. Mimosmluvní odměna tedy činí celkem 17.750,- Kč. Paušální částky náhrady hotových výdajů činí celkem 900,- Kč (300,- Kč za každý úkon právní služby). Náklady druhého řízení před soudem prvního stupně celkem dosáhly výše 18.650,- Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty činí 3.917,- Kč. Celkové náklady druhého řízení před soudem prvního stupně tedy činí 22.567,- Kč.
Předmětem druhého odvolacího řízení byla částka 134.275,- Kč s příslušenstvím. Právní zástupce žalobce učinil tyto úkony právní služby: podání odvolání dne 4. 8. 2008 (č. l. 156), účast na jednání dne 4. 12. 2008 v délce 40 minut (č. l. 163 – 164), účast na jednání dne 17. 9. 2009 v délce 45 minut (č. l. 178 – 179). Jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek, se zástupce žalobce nezúčastnil (č. l. 181). Tarifní hodnota věci dosahovala ve druhém odvolacím řízení k datům jednotlivých úkonů tyto výše:
| 30. 8. 2007
| 177.643,51 Kč (169.631,33 Kč jistina a 8.012,18 Kč úrok z prodlení)
|
| 22. 11. 2007
| 178.424,27 Kč (169.631,33 Kč jistina a 8.792,94 Kč úrok z prodlení)
|
| 30. 11. 2007
| 178.498,63 Kč (169.631,33 Kč jistina a 8.867,30 Kč úrok z prodlení)
|
Při počítání výše mimosmluvní odměny vycházel dovolací soud z advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2010. Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby dosahovala k datům jednotlivých úkonů v prvním řízení před soudem prvního stupně tyto výše:
| 4. 8. 2008
| 6.860,- Kč (1500,- Kč + 134 x 40,- Kč)
|
| 4. 12. 2008
| 6.900,- Kč (1500,- Kč + 135 x 40,- Kč)
|
| 17. 9. 2009
| 6.980,- Kč (1500,- Kč + 137 x 40,- Kč)
|
Za každý z úkonů přísluší odměna v plné výši a mimosmluvní odměna tedy celkem činí 20.740,- Kč. Paušální částky náhrady hotových výdajů činí celkem 900,- Kč (300,- Kč za každý úkon právní služby). K nákladům druhého odvolacího řízení ve výši 21.640,- Kč, je opět třeba připočíst náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 4.544,- Kč a dále ještě soudní poplatek za odvolání ve výši 5.400,- Kč (č. l. 158). Celkové náklady druhého odvolacího řízení se tak rovnají částce 31.584,- Kč.
I předmětem dovolacího řízení byla částka 134.275,- Kč s příslušenstvím. Právní zástupce žalobce učinil jeden úkon právní služby, a to podání dovolání dne 2. 2. 2010 (č. l. 197). Výše tarifní hodnoty věci byla ke dni podání dovolání 147.135,97 Kč (134.275,- Kč jistina a 12.860,97 Kč úrok z prodlení). Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby proto činila 7.020,- Kč (1500,- Kč + 138 x 40,- Kč). Po připočtení paušální částky náhrad ve výši 300,- Kč, náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 1.537,- Kč a soudního poplatku za dovolání ve výši 5.000,- Kč (č. l. 224) tak celkové náklady dovolacího řízení činí 13.857,- Kč.
Předmětem třetího řízení před soudem prvního stupně byla částka 134.827,33 Kč s příslušenstvím. Právní zástupce žalobce učinil tyto úkony právní služby: účast na jednání dne 4. 10. 2012 v délce do 2 hodin (č. l. 276 – 281), účast na jednání dne 11. 10. 2012 v délce 1 hodina 25 minut (č. l. 283 – 285), účast na jednání dne 20. 11. 2012 v délce 25 minut (č. l. 287 – 288). Jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek, se právní zástupce dovolatele nezúčastnil (č. l. 298). Tarifní hodnota věci dosahovala ve třetím řízení před soudem prvního stupně k datům jednotlivých úkonů tyto výše:
| 4. 10. 2012
| 154.938,69 Kč (134. 827,33 Kč jistina a 20.111,36 Kč úrok z prodlení)
|
| 11. 10. 2012
| 154.990,27 Kč (134. 827,33 Kč jistina a 20.162,94 Kč úrok z prodlení)
|
| 20. 11. 2012
| 155.284,97 Kč (134. 827,33 Kč jistina a 20.457,64 Kč úrok z prodlení)
|
Při počítání výše mimosmluvní odměny vycházel dovolací soud z advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2012. Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby dosahovala k datům jednotlivých úkonů v prvním řízení před soudem prvního stupně tyto výše:
| 4. 10. 2012
| 7.300,- Kč (1500,- Kč + 145 x 40,- Kč)
|
| 11. 10. 2012
| 7.300,- Kč (1500,- Kč + 145 x 40,- Kč)
|
| 20. 11. 2012
| 7.340,- Kč (1500,- Kč + 146 x 40,- Kč)
|
Za každý z úkonů právní služby přísluší mimosmluvní odměna v plné výši, celkem tedy mimosmluvní odměna činí 21.940,- Kč. K mimosmluvní odměně je třeba připočíst paušální částku náhrad hotových výdajů ve výši 900,- Kč. Celkem tedy činily náklady zastoupení vzniklé v průběhu třetího řízení před soudem prvního stupně 22.840,- Kč. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že jednání, které probíhalo dne 4. 10. 2012, trvalo déle než 2 hodiny, avšak po 1 hodině a 42 minutách byla vyhlášena přestávka, po které se zástupce žalobce omluvil a opustil jednání (č. l. 277). Dále je třeba k celkovým nákladům řízení připočíst náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 4.796,- Kč. Celkové náklady třetího řízení před soudem prvního stupně tak činily 27.636,- Kč.
Výpočet náhrady nákladů řízení
Z výše uvedeného plyne, že za první řízení před soudem prvního stupně a první odvolací řízení náleží žalobci náhrada nákladů ve výši 65,2 % a dále, že náklady žalobce v těchto dvou řízení dosáhly celkem 108.127,- Kč (82.100,- Kč + 26.027,- Kč). Na náhradě nákladů řízení prvního řízení před soudem prvního stupně a prvního řízení před odvolacím soudem tedy žalobci náleží 70.499,- Kč. Za všechna další řízení, kromě nákladů třetího odvolacího řízení, proti nimž dovolatel nebrojí, již náleží žalobci náhrada nákladů v plném rozsahu. Celkové náklady za ostatní řízení, jejichž náhrada přísluší žalobci v plném rozsahu, dosáhly částky 95.644,- Kč (22.567,- Kč + 31.584,- Kč + 13.857,- Kč + 27.636,- Kč).
Celkem tedy žalobci náleží 70.499,- Kč na náhradě nákladů prvního řízení před soudem prvního stupně a prvního odvolacího řízení a 95.644,- Kč na náhradě nákladů ostatních řízení. Celkově má žalobce nárok na náhradu nákladů předchozích řízení s výjimkou posledního odvolacího řízení ve výši 166.143,- Kč.
Pokud jde o náhradu nákladů dovolacího řízení, domáhal se žalobce podle obsahu dovolání na náhradě nákladů tří řízení před soudem prvního stupně a dvou odvolacích řízení částky 223.627,- Kč, když vycházel z vyhlášky č. 484/2000 Sb., která však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb., zrušena. Za situace, kdy dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že žalobci přiznal na náhradě nákladů uvedených řízení částku 166.143,- Kč z požadované částky 223.627,- Kč, činí úspěch dovolatele 74,3 % a úspěch žalovaného 25,7 %. Z uvedeného vyplývá, že dovolatel má proti žalovanému právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 48,6 % (74,3 % - 25,7 %). Mimosmluvní odměna advokáta za jeden úkon právní služby, tedy za podání dovolání, činí při předmětu dovolacího řízení vymezeném dovolatelem částkou 223.627,- Kč 10.060,- Kč (1500,- Kč + 214 x 40,- Kč). Dále je potřeba připočíst paušální částku náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč, což celkem činí 10.360,- Kč. Konečně žalobci náleží i náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 2.176,- Kč. Nakonec žalobci vznikl i náklad na soudní poplatek z dovolání ve výši 2.000,- Kč (č. l. 250). Celkové náklady dovolacího řízení tak činí 14.536,- Kč, z čehož 48,6 % je 7.065,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti byly stanoveny dle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243d písm. b) o. s. ř. změnil.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 15. května 2014
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu