ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.4943.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 4943/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně W. – s. s. a. s., jednající prostřednictvím JUDr. K. B., pověřené zaměstnankyně, právníka společnosti, proti žalované Mgr. M. A., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 540.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 24 C 372/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2008, č. j. 51 Co 131/2008-125, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 28.977,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Novém Jičíně domáhala zaplacení částky 540.000,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 11. 1. 2003 do zaplacení. Uvedla, že měla uzavřít s domnělým B. M. smlouvu o stavebním spoření, který dne 1. 8. 2002 požádal žalobkyni o překlenovací úvěr ze stavebního spoření ve výši 900.000,- Kč. Domnělý B. M. složil akontaci 360.000,- Kč na svůj účet spoření, čímž splnil podmínku pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně poukázala domnělému B. M. úvěr ve výši 900.000,- Kč dle jeho dispozic na účet u G. E. C. B., a. s. Jménem žalobkyně uzavírala uvedenou úvěrovou smlouvu její obchodní zástupkyně, A. S. Dne 24. 1. 2003 skutečný B. M. sdělil žalobkyni, že smlouvu o stavebním spoření ani smlouvu o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření s žalobkyní neuzavřel a není mu známo, kdo jeho jménem s žalobkyní jednal. Poukázal též na skutečnost, že mu dne 18. 6. 2002 byly odcizeny veškeré doklady a mohlo tak dojít k jejich zneužití, což doložil potvrzením Obvodního oddělení PČR v H., okres O. Žalobkyně následně zjistila, že majitelkou účtu u G. E. C. B., a. s., na který byl překlenovací úvěr zaslán, je žalovaná. Jednalo se přitom o totožný účet, ze kterého byla odeslána akontace ve výši 360.000,- Kč.
Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť A. S. coby obchodní zástupkyně žalobkyně byla při této činnosti oprávněna spolupracovat i s dalšími subjekty, například i se společností J. F. T. C. s. r. o., jejíž jednatelkou je žalovaná. S. J. F. T. C. s. r. o. se zabývala mj. i činností spočívající ve zprostředkování smluv o stavebním spoření a zajišťování úvěrů ze stavebního spoření. V případě, že žadatel o překlenovací úvěr ze stavebního spoření neměl k dispozici potřebné finanční prostředky na složení akontace, pak J. F. T. C. s. r. o. s takovým žadatelem uzavřela smlouvu o půjčce. V daném případě J. F. T. C. s. r. o. domnělému B. M. peníze na akontaci za dohodnutý poplatek půjčila a poukázala je žalobkyni na spořící účet domnělého B. M. K uvedenému účelu použila žalovaná svůj běžný účet, na který byl žalobkyní následně úvěr pro domnělého B. M. poukázán. Žalovaná z takto získaných prostředků odčerpala poskytnutou půjčku spolu s dohodnutým poplatkem a zbývající obnos vyplatila domnělému B. M. Žalovaná závěrem dodala, že pokud si poskytnuté peněžní prostředky neponechala a vyplatila je domnělému B. M., nelze jí žalovat z titulu bezdůvodného obohacení, neboť na úkor žalobce žádný neoprávněný majetkový prospěch nezískala.
Soud prvního stupně v rozsudku ze dne 4. ledna 2007, č. j. 24 C 372/2004-73, žalobkyni vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 540.000,- Kč spolu s 3,5 % úrokem z prodlení z této částky od 24. 2. 2006 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že smlouva o poskytnutí překlenovacího úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření je absolutně neplatná, neboť nebyla uzavřena se skutečným B. M., který nikdy neprojevil vůli být na základě uvedené smlouvy vázán. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy odeslala na účet žalované dne 3. 1. 2003 částku 288.000,- Kč a dne 8. 1. 2003 částku 612.000,- Kč, ze kterého žalovaná poukázala na účet stavebního spoření vedeného žalobkyní částku 360.000,- Kč, a to na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce, uzavřené mezi J. F. T. C. s. r. o. a domnělým B. M. Připsáním částky v celkové výši 900.000,- Kč na svůj účet získala žalovaná majetkový prospěch plněním z neplatného právního úkonu. Jelikož částku 900.000,- Kč žalobci nevrátila, bezdůvodně se na úkor žalobce obohatila o částku 540.000,- Kč.
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 30. dubna 2008, č. j. 51 Co 131/2008-125, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že i v případě absolutní neplatnosti předmětných smluv se nejedná o právní úkony mezi účastníky uvedeného řízení, když účastníkem smlouvy o překlenovacím úvěru nebyla žalovaná a účastníkem smlouvy o půjčce nebyla žalobkyně. Dospěl k závěru, že není významné, čí byl účet, na který žalobkyně poukázala předmětné peněžní prostředky, nýbrž z jakého důvodu a pro koho byly peněžní prostředky žalobkyní na uvedený účet poukázány. Uvedené peněžní prostředky na zmíněný účet žalobkyně poukázala jako plnění ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru ze stavebního spoření tedy ze smlouvy, byť neplatné, jejíž smluvní stranou žalovaná nebyla. Platba byla provedena pro domnělého B. M, nikoli tedy pro žalovanou, což vyplývá z variabilního symbolu identifikujícího předmětnou platbu, jímž bylo rodné číslo B. M. Účet žalované byl pouze určeným platebním místem. Pokud žalobkyně částky 288.000,- Kč a 612.000,- Kč na uvedený účet zaplatila, nejednalo se o plnění žalované, nýbrž domnělému B. M.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť rozhodnutím odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Jako dovolací důvod označila nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Konkrétně uvedla, že
pokud byly shledány právní úkony mezi žalobkyní a domnělým B. M. absolutně neplatnými, nemohlo být platně sjednáno platební místo účtem žalované a je tak i právně irelevantní, z jakého důvodu a pro koho byly úvěrové prostředky určeny. Dále v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 643/2000, ve kterém soud uvedl, že „Domáhá-li se žalobce vrácení určité částky s tvrzením, že tuto částku bez právního důvodu zaplatil, leží na něm důkazní břemeno o tomto tvrzení a je naopak na žalovaném, který tvrdí, že plnění přijal na základě smluvního ujednání, aby prokázal existenci a obsah tvrzené dohody, podle níž byl oprávněn plnění přijmout“. Výslovně odmítla, aby věcná legitimace podle ustanovení §457 ObčZ byla omezena na účastníky smlouvy.
ve smlouvě o obchodním zastoupení uzavřené mezi žalobkyní a A. S. byl stanoven výslovný zákaz obchodní zástupkyně inkasovat a přebírat jakákoliv finanční plnění v souvislosti s výkonem zprostředkovatelské činnosti. Z uvedeného vyplývá, že jiná osoba, tj. společnost J. F. T. C., s. r. o. jejímž jménem žalovaná jednala, nemohla takovým oprávněním disponovat, protože stejné právo nesvědčilo ani obchodní zástupkyni A. S.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání ze dne 2. 2. 2009 navrhovala dovolání žalobkyně zamítnout. Uvedla, že nezpochybňuje skutečnost, že žalobkyni vznikla újma, avšak tuto újmu nelze sanovat na úkor žalované, když bezdůvodné obohacení vzniklo na straně domnělého B. M. Bankovní účet žalované byl pouze platebním místem, kde byla poukázána platba pro B. M., nikoliv pro žalovanou. Navíc žalovaná prokázala, že předmětné finanční prostředky domnělému B. M. vyplatila. Pokud si tedy žalovaná žalobkyní zaslané finanční prostředky neponechala, nelze dovodit, že by na její straně vzniknul majetkový prospěch na úkor žalobce.
C. Přípustnost
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn. Dovolání je tedy přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
D. Důvodnost
Dovolání není důvodné.
I. K námitce pasivní legitimace žalované
1. Podle ustanovení §451 ObčZ každý, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen obohacení vydat. Předmět bezdůvodného obohacení se musí podle §456 ObčZ vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Podle §451 odst. 2 ObčZ je bezdůvodným obohacením „majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů“. Bezdůvodně se v souladu s §454 ObčZ obohatí i ten, „za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám“. Podle ustanovení §457 ObčZ „je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků (smlouvy) povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal“. Zároveň platí, že v §457 ObčZ nejde o samostatnou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení, nýbrž jen o zvláštní způsob vydání předmětu bezdůvodného obohacení u neplatné smlouvy, podle níž si strany vzájemně plnily (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 - 459. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1193) a kdy „je třeba po vzájemném zúčtování těchto plnění uložit plnění rozdílu jednomu z účastníků“ (srov. zprávu Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. 3. 1975, sp. zn. Cpj 34/74, publikovanou pod č. R 26/1975 civ.).
2. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že předmětná smlouva o překlenovacím úvěru je absolutně neplatná, což nebylo v řízení před dovolacím soudem zpochybněno. Jelikož žalovaná není účastnicí absolutně neplatné smlouvy o překlenovacím úvěru, nestíhá ji povinnost vrátit peněžní prostředky podle §457 ObčZ, které byly na základě neplatné smlouvy plněny. Účastníkem uvedené smlouvy byl domnělý B. M., který je dle §457 ObčZ povinen vrátit žalobkyni vše, co podle ní dostal. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení by tudíž žalovanou stíhala pouze tehdy, pokud by jí svědčil některý z důvodů vymezený v ustanovení §451 odst. 2 nebo §454 ObčZ. V souzené věci však bylo prokázáno, že žalovaná peněžní prostředky poskytnuté na základě absolutně neplatné smlouvy o překlenovacím úvěru předala domnělému B. M., což žalobkyně v podaném dovolání nerozporuje. V takovém případě žalovaná neobdržela žádný prospěch zvyšující její majetkový stav, který by byla povinna z titulu bezdůvodného obohacení vrátit. (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 - 459. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2008, s.1176 a 1179). Z uvedeného důvodu není v souzené věci ani případný poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, které v dovoláním namítané větě řeší otázku plnění bez právního důvodu a které uvádí, že „Posouzení, zda jde mezi účastníky o vztah z bezdůvodného obohacení, závisí na naplnění znaků skutkové podstaty hmotněprávní normy (ustanovení §451 a násl. obč. zák.), mezi něž patří především, že obohacený získal majetkový prospěch.“
II. K námitce sjednaného zákazu dispozice s peněžními prostředky
4. Námitka, že smlouva o obchodním zastoupení uzavřená mezi žalobkyní a A. S. stanoví výslovný zákaz obchodní zástupkyně inkasovat a přebírat jakákoliv plnění v souvislosti s výkonem zprostředkovatelské činnosti, je z hlediska souzené věci bezpředmětná. I kdyby A. S. porušila smluvní závazek plynoucí z uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 11. 2001, jsou prostředkem nápravy porušených smluvních povinností instituty smluvního práva a nikoliv bezdůvodného obohacení, kterého se navíc žalobkyně nedomáhá vůči A. S., nýbrž vůči žalované (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 - 459. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1175).
Dovolací soud tak z důvodů shora uvedených neshledal důvody pro zrušení rozsudku odvolacího soudu, proto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zamítl (§243b odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo zamítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalované účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 24.050,- Kč (§10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 5, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 19 % DPH ve výši 4.627,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. března 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu