ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.5138.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 5138/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně V. P., B., zastoupeného JUDr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem v Blatné, Jana Wericha 576, proti žalovanému Ekonomické stavby s. r. o. , IČO: 25224476, se sídlem Zruč – Senec, Ke Křižovatce 466, zastoupenému JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Sady 5. května 36, o 125.209,- Kč s příslušenstvím, vedené Okresním soudem Plzeň – sever pod sp. zn. 9 C 2/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2014, č. j. 13 Co 570/2013-219, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2014, č. j. 13 Co 570/2013-219, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby v částce 8.990,- Kč s příslušenstvím) zaplacení částky 125.209,- Kč s příslušenstvím, neboť žalovanému zaplatil částku 170.000,- Kč na základě smlouvy o budoucí smlouvě o dílo (dále jen „smlouva o smlouvě budoucí“), v níž se žalovaný zavázal postavit rodinný dom pro žalobce a jeho tehdejší manželku. Ve smlouvě o smlouvě budoucí se strany dále dohodly, že žalobce uhradí žalovanému zálohu ve výši 170.000,- Kč a žalovaný zahájí přípravné práce (práce na projektové dokumentaci a další „inženýrskou“ činnost). Dále smlouva o smlouvě budoucí obsahovala ustanovení, podle něhož v případě, že nedojde k uzavření smlouvy o dílo, uhradí žalobce žalovanému hotové výdaje a odměnu za činnosti spojené s přípravou projektové dokumentace a další přípravné činnosti. Současně měl žalovaný v případě neuzavření smlouvy o dílo nárok na paušální náhradu ve výši 50.000,- Kč + DPH za stejné činnosti, za které mu náležela náhrada hotových výdajů a odměna, jak bylo výše uvedeno. Počátkem roku 2008 žalobce od smlouvy o smlouvě budoucí odstoupil z důvodu rozvodu se svou tehdejší manželkou. Následně proběhly mezi stranami jednání, jejichž cílem bylo dohodnout se na vypořádání zálohy zaplacené žalobcem ve výši 170.000,- Kč. Protože se strany neshodly na rozsahu provedených prací, kdy žalovaný neprokázal jejich realizaci před odstoupením žalobce od smlouvy a rovněž se neshodly na výši odměny, která žalovanému za tyto práce náleží, domáhá se žalobce částky 125.209,- Kč, kterou mu je podle jeho názoru žalovaný povinen vydat, neboť nárok žalovaného na odměnu za provedené práce vyčíslil částkou 35.801,- Kč a 8.990,- Kč mu již žalovaný zaplatil.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť mu podle smlouvy o smlouvě budoucí náleží jednak paušální náhrada ve výši 50.000,- Kč + DPH a dále pak odměna za jeho činnosti vykonané pro žalobce ve výši stanovené podle Sazebníku pro navrhování nabídkových cen projektových prací a inženýrských činností vydaného nakladatelstvím UNIKA (dále jen „sazebník UNIKA“), jak bylo dohodnuto ve smlouvě o smlouvě budoucí. Celkově tak žalovaný své nároky ohodnotil částkou 161.309,50 Kč s tím, že zbytek zálohy ve výši 8.990,- Kč již žalobci vyplatil.
Okresní soud Plzeň – sever jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 10. 2013, č. j. 9 C 2/2010-190, žalobě co do částky 75.391,88 Kč vyhověl, v částce 49.817,12 Kč ji zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně uvedl, že smlouva o smlouvě budoucí je neplatná pro neurčitost a zabýval se otázkou, zda mezi účastníky došlo k vzniku jiného smluvního podkladu, na základě kterého žalovaný vykonal přípravné činnosti pro stavbu rodinného domu. Dospěl přitom k závěru, že mezi účastníky řízení došlo konkludentně k uzavření smlouvy o zhotovení věci na zakázku podle §644 a násl. obč. zák. (podtyp smlouvy o dílo) s prvky smlouvy příkazní podle §724 a násl. obč. zák. Předmětem smlouvy bylo zhotovení projektové dokumentace a další činnosti podle požadavků a se souhlasem žalobce. Protože mezi účastníky řízení jako stranami konkludentní smlouvy nebyla sjednaná cena díla, je žalobce povinen uhradit žalovanému cenu obvyklou, kterou určil soudem ustanovený znalec částkou 71.948,- Kč bez DPH, tedy 85.618,12 Kč s DPH. Pro úplnost dovolací soud na tomto místě předesílá, že se soud prvního stupně nezabýval možným rozporem mezi písemným vyhotovením znaleckého posudku a výpovědí znalce, ačkoliv na možnost rozporu žalobce poukazoval ve svém závěrečném návrhu (rozpor bude podrobněji rozveden v souvislosti s přípustností a důvodností dovolání). Soud prvního stupně následně od zálohy ve výši 170.000,- Kč zaplacené žalobcem odečetl výše uvedenou částku 85.618,12 Kč, na kterou měl žalovaný nárok, dále částku 8.990,- Kč, kterou již žalovaný vrátil žalobci a uzavřel, že žalovaný je povinen uhradit žalobci ještě 75.391,88 Kč a v tomto rozsahu proto žalobě vyhověl.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 5. 2014, č. j. 13 Co 570/2013-219, k odvolání žalobce zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil a změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení. Výrok soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě částečně vyhověno, nebyl odvoláním napaden. V odůvodnění svého rozhodnutí se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí, jakož i se závěrem o tom, že mezi účastníky byla konkludentně uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení projektové dokumentace a další činnosti. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, i pokud jde o částku, kterou soudní znalec určil hodnotu činností vykonaných žalovaným pro žalobce, přičemž námitkou žalovaného o rozporu písemného vyhotovení znaleckého posudku s výpovědi znalce se v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval. Dále pak uvedl, že soud prvního stupně vzal správně za prokázané, že žalobce všechny práce žalovaného na projektové dokumentaci schválil, a že žalobce nenavrhl žádný důkaz ke svému tvrzení o tom, že žalovaný projektovou dokumentaci vyhotovil až dodatečně. Jde-li o náklady řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud částečně vyhověl dovolání žalobce z důvodu, že soud prvního stupně nesprávně určil hodnotu jednoho úkonu právní služby.
B. Dovolání
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2014, č. j. 13 Co 570/2013-219, podal žalobce dovolání, v němž namítl:
a) práce žalovaného na projektové dokumentaci a ostatních činnostech neměly být vůbec započaty z důvodu včasného odstoupení žalobce od smlouvy o smlouvě budoucí.
b) žalovaný neprokázal, že provedl práce, za které požaduje odměnu ještě před odstoupením žalobce od smlouvy o smlouvě budoucí, neboť rozpracovanou projektovou dokumentaci předložil žalobci až téměř rok po odstoupení žalobce od smlouvy.
c) soudy se odchýlily od ustálené judikatury dovolacího soudu týkající se hodnocení znaleckých posudků, když nevěnovaly pozornost rozporu písemného vyhotovení znaleckého posudku s výpovědí znalce, jde-li o hodnotu činností vykonaných žalovaným.
d) znalcem určená hodnota činností vykonaných žalovaným již obsahovala DPH, a proto soudy nižších stupňů postupovaly nesprávně, připočetly-li k znalcem určené částce DPH.
e) v rozhodnutí o nákladech řízení měla být zohledněna skutečnost, že žalovaný zavinil zahájení řízení, když nepřistoupil na mimosoudní dohodu navrženou žalobcem, podle níž by byl povinen uhradit žalobci téměř totožnou částku, jako podle rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeného odvolacím soudem.
f) při rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně měla být zohledněna skutečnost, že rozhodnutí soudu záviselo ve smyslu §142 odst. 3 o. s. ř. na znaleckém posudku a žalobci měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhl odmítnutí dovolání s tím, že dovolatel zejména polemizuje s hodnocením důkazů soudem. Podle žalovaného se soudy vypořádaly se všemi námitkami žalobce a od ustálené judikatury dovolacího soudu se neodchýlily. Dále uvedl, že soudy správně ke znalcem určené částce připočetly DPH, neboť znalec činnosti žalovaného ohodnotil podle sazebníku UNIKA, který navýšení cen o DPH u plátců DPH předpokládá. Poukázal na skutečnost, že všechny činnosti prováděl se souhlasem žalobce, což bylo v řízení prokázáno. Jde-li o náklady řízení, neshledává žalovaný prostor pro aplikaci ustanovení §142 odst. 3 o. s. ř., neboť uvedené ustanovení je podle něj aplikovatelné toliko v řízeních o náhradě újmy na zdraví a nikoliv v řízení o vypořádání ceny provedeného díla.
C. Přípustnost a důvodnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 2 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. „ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .“. Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání „ přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží “.
Ačkoliv je předmětem dovolacího řízení částka 49.817,12 Kč s příslušenstvím neuplatní se pro posouzení přípustnosti dovolání peněžitý limit 50.000,- Kč uvedený v ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se v souzené věci jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy, když žalovaný – podnikatel měl pro žalobce – spotřebitele zhotovit projektovou dokumentaci a vykonat další přípravné činnosti nezbytné pro výstavbu rodinného domu.
Namítá-li dovolatel rozpor písemného vyhotovení znaleckého posudku s výpovědí znalce (sub c/), je třeba v uvedeném směru vycházet z ustanovení §127 odst. 1 o. s. ř., podle něhož v případě písemného vyhotovení znaleckého posudku soud znalce vyslechne s výjimkou „odůvodněných případů“, kdy se může spokojit s písemným posudkem znalce. Dále je rozhodné ustanovení §132 o. s. ř.: „ Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci .“. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu týkající se hodnocení znaleckého posudku platí, že soud „ hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, dále zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. “ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014). Dále platí, že soud musí vyslechnout znalce, pokud účastník řízení proti posudku vznese výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009) a primárně se má snažit odstranit rozpory znaleckého posudku vysvětlením či výslechem znalce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 25 Cdo 625/2013). V souzené věci je ve znaleckém posudku hodnota projektové dokumentace a ostatních prací provedených žalovaným určena podle sazebníku UNIKA částkou 71.948,- Kč. K uvedené částce dospěl znalec tak, že procentuálně určil stadium (28 %) rozpracovanosti projektové dokumentace a ostatních prací a dále určil minimální hodnotu projektové dokumentace a ostatních prací v případě jejich kompletního dokončení žalovaným částkou 221.600,- Kč. Uvedeným způsobem dospěl k částce 62.048,- Kč (28 % z 221.600,- Kč), k níž přičetl částku 9.900,- Kč za práce žalovaného nezahrnuté v cenách sazebníku UNIKA. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že z minimální hodnoty projektové dokumentace a ostatních prací v případě jejich kompletního dokončení znalec vycházel proto, že rodinný dom objednaný žalobcem byl jednoduchou stavbou, od čehož se podle znalce odvíjí i cena projektové dokumentace a ostatních přípravných prací. Ve znaleckém posudku je rovněž uvedeno, že ceny podle sazebníku UNIKA lze považovat za ceny obvyklé, nakolik jsou průběžně aktualizovány s ohledem na ceny sjednané na trhu (srov. č. l. 129), z čehož pak vycházel i soud prvního stupně ve svém rozsudku (srov. č. l. 194). Naproti tomu ve své výpovědi znalec k dotazu právního zástupce žalobce na obvyklou cenu projektu v případě nezohlednění sazebníku UNIKA uvedl, že by se jednalo „ o cenu projektu zhruba v mezích 50.000,- Kč až 80.000,- Kč, max. 100.000,- Kč v případě specifické stavby. “ (srov. č. l. 167). Uvedené vyjádření znalce je možné interpretovat dvojím způsobem, a to buď tak, že znalec uvádí obvyklou cenu činností vykonaných žalovaným pro žalobce ve fázi rozpracovanosti 28 %, anebo tak, že znalec uvádí obvyklou cenu činností vykonaných žalovaným pro žalobce v případě, že by byly kompletně dokončeny. Zatímco první z interpretací výpovědi soudního znalce odpovídá písemnému vyhotovení znaleckému posudku, druhá je s písemným vyhotovením znaleckého posudku v rozporu, neboť v něm je jako minimální cena projektové dokumentace a ostatních prací žalovaného v případě, že by byly kompletně dokončeny, uvedena částka 221.600,- Kč, ačkoliv dle citované výpovědi znalce by se jednalo o cenu v mezích 50.000,- Kč až 80.000,- Kč. Soud prvního stupně se tímto možným rozporem v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval, ačkoliv na něj žalobce upozorňoval ve svém závěrečném návrhu a neučinil tak ani odvolací soud, ačkoliv žalobce námitku v uvedeném směru vznesl též v odvolání. K odstranění pochybností přitom stačilo zopakovat výslech znalce. Dovolacímu soudu nepřísluší provádět hodnocení důkazů, nicméně tento možný rozpor zavdává příčinu k pochybnostem, zda soudy obou stupňů dostály své povinnosti hodnotit logickou konzistenci odůvodnění závěrů znaleckého posudku a odstranit případné rozpory znaleckého posudku ve smyslu výše citované ustálené judikatury dovolacího soudu, neboť v odůvodnění svých rozhodnutí tento možný rozpor opomíjí navzdory zcela konkrétním námitkám žalobce v závěrečném návrhu (srov. č. l. 179) i v odvolání (srov. č. l. 202). Za situace, kdy žalobce vznesl konkrétní námitku vůči znaleckému posudku, resp. výpovědi znalce, jejíž vyjasnění bylo pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, měly soudy nižších stupňů zopakovat výslech znalce, aby byla odstraněna pochybnost o závěrech znalce (srov. obdobně výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009), a v případě, že by rozpor nebyl výslechem, či písemným vysvětlením znalce odstraněn, nechat znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (srov. §127 odst. 2 o. s. ř.). Na právě uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že rozpor v samotném písemném vyhotovení znaleckého posudku nebyl dán a vznikl teprve výslechem znalce, neboť výslech znalce je typicky jednou z dílčích součástí důkazu znaleckým posudkem (srov. §127 odst. 1 o. s. ř.), a proto musí být logicky konzistentní s písemným vyhotovením posudku. Z uvedeného důvodu nelze než uzavřít, že se soudy obou stupňů odchýlily od ustálené judikatury dovolacího soudu ukládající soudům zabývat se logickou konzistentností znaleckého posudku a odstranit případné rozpory znaleckého posudku, jakož i od judikatury týkající se otázky, za jakých podmínek je třeba provést výslech znalce, kterou lze analogicky vztáhnout i na otázku, za jakých podmínek je třeba zopakovat výslech znalce, a proto námitka dovolatele o rozporu písemného vyhotovení znaleckého posudku s výpovědí znalce zakládá přípustnost i důvodnost dovolání.
Uvádí-li dovolatel, že není zřejmé, zda byly započaty práce žalovaného na projektové dokumentaci před odstoupením žalobce od smlouvy (sub b/) a dále, že neměly být vůbec započaty (sub a/), čímž by žalovanému nevznikly žádné náklady, nejsou jeho námitky důvodné, neboť dovolání je možné odůvodnit jen právní otázkou (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.) a dovolatelovy námitky žádnou právní otázku nenastolují. Nadto dovolací soud uvádí, že dle skutkových zjištění soudu prvního stupně, které převzal a zrekapituloval odvolací soud, žalobce všechny činnosti žalovaného schválil. Z dokazování provedeného soudem prvního stupně rovněž plyne, že žalovaný vykonával projektovou činnost již před odstoupením žalobce od smlouvy, což se žalobci nepodařilo vyvrátit.
Namítá-li dovolatel, že cena určena znalcem již obsahovala DPH (sub d/) a soud k ní proto již DPH neměl připočítat, nelze než uvést, že se jedná o námitku čistě skutkovou, neboť v této otázce je ze znaleckého posudku i výpovědi znalce zřejmé, že cena určena znaleckým posudkem DPH neobsahuje (srov. č. l. 123 a 165). Je pravdou, že vyjádření znalce ve stanovisku k námitkám žalovaného určité pochybnosti vzbuzuje (srov. č. l. 152), nicméně ty byly jednoznačně odstraněny výslechem znalce (srov. č. l. 165) soudem prvního stupně. Protože touto námitkou dovolatel nenastoluje žádnou právní otázku a dovolání lze odůvodnit toliko námitkami stran právního posouzení (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), není ani tato námitka dovolatele důvodná.
Namítá-li dovolatel, že žalovaný celé řízení zavinil tím, že nepřistoupil na jeho nabídku mimosoudní dohody, a měl by proto nahradit žalobci náklady řízení v celém rozsahu (sub e/), není tato námitka důvodná, neboť náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci. Zásada zavinění se uplatní výjimečně, a to zejména v případě, kdy bylo řízení zastaveno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013), dále v případě tzv. separace nákladů, které hradí účastník řízení, který je zavinil porušením svých procesních povinností (srov. §147 o. s. ř.), a nakonec také v případech, kdy žalovaný sice neměl úspěch ve věci, ale svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení (srov. §143 o. s. ř.). O žádný z uvedených případů v souzené věci nejde, a proto soudy obou stupňů postupovaly správně, pokud při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházely ze zásady úspěchu ve věci.
Nakonec dovolatel namítl, že mělo být soudy použito ustanovení §142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož může soud přiznat účastníku plnou náhradu nákladů řízení v případě částečného úspěchu mimo jiné za situace, kdy rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku (sub f/). V uvedeném směru je třeba vyjít z ustálené judikatury dovolacího soudu, podle níž může být ustanovení §142 odst. 3 o. s. ř. aplikováno v případě, kdy je účastník částečně neúspěšný proto, že oproti znalci jinak odhadl výši plnění, nikoliv však v případě, kdy důvodem jeho částečného neúspěchu je skutečnost, že v žalobě jinak stanovil základ nároku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1280/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1969/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2170/2014). Jinými slovy, ustanovení §142 odst. 3 o. s. ř. může být zpravidla aplikováno v situaci, kdy žalobce je částečně neúspěšný proto, že výši bezdůvodného obohacení užíváním pozemku A odhadl odlišně od znalce, nikoliv však za situace, kdy je částečně neúspěšný proto, že požadoval vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků A a B a v soudním řízení bylo zjištěno, že žalovaným byl užíván jen pozemek A. Uvedené pro souzenou věc znamená, že ustanovení §142 odst. 3 o. s. ř. může být aplikováno, pokud žalobce ve své žalobě vycházel ze stejného rozsahu prací vykonaných žalovaným jako soudní znalec a jeho neúspěch je dán toliko odlišným oceněním těchto prací. Naopak, pokud žalobce vycházel z jiného rozsahu prací vykonaných žalovaným, prostor pro aplikaci ustanovení §142 odst. 3 o. s. ř. nebude dán. Také v tomto směru bude na odvolacím soudu, aby tuto otázku posoudil.
Z důvodu shora uvedených dovolací soud bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.)
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 10. března 2015
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu