ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.5420.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 5420/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. Š., F., zastoupeného Mgr. Martinem Caplem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 1, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky se sídlem v Praze 3, Husinecká 11a, o nahrazení projevu vůle učinit návrh kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 5 C 24/2007, k dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.7.2007, čj. 22 Co 1462/2007-90, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2007, čj. 22 Co 1462/2007-90, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 12.4.2007, čj. 5 C 24/2007-71, zamítl návrh žalobce na nahrazení vůle žalovaného učinit mu návrh smlouvy na převod pozemku č. 137/6 v Č. v P. Podle soudu prvního stupně neměl žalobce při vyhlášení prodeje tohoto pozemku podle §7 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby ... (dále jen „zákon o prodeji státní půdy“) přednostní právo na jeho odprodej, ač na základě postupní smlouvy se společností JS GROUP a. s. získal právo na náhradní pozemek, který nebyl vydán oprávněné osobě a byl předmětem několika postupních smluv. Jeho takto získané právo na náhradní pozemek však zaniklo uplynutím lhůty 31.12.2005 podle §13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“).
Krajský soud v Českých Budějovicích v odvolacím řízení změnil rozsudek soudu prvního stupně svým shora uvedeným rozsudkem tak, že nahradil vůli žalovaného učinit žalobci návrh na uzavření kupní smlouvy ze dne 26.1.2007, který tvoří nedílnou součást výroku rozsudku. Návrh smlouvy k rozsudku připojen nebyl. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která shledal správnými, neztotožnil se však s jeho právními závěry. Nárok žalobce posoudil podle zákona o prodeji státní půdy č. 95/1998, který upravuje postup Pozemkového fondu při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby, jimž vzniklo právo na náhradní pozemek podle §11 odst. 2 zákona o půdě. Podle §7 odst. 5 zákona o prodeji státní půdy neučiní Pozemkový fond v případě, že mezi osobami, které požádaly o převod půdy, je oprávněná osoba, jejíž nárok na převod vznikl nevydáním pozemků, výzvu k nabídnutí nejvyšší ceny. Takovou osobou je dle názoru odvolacího soudu i žalobce, který tento nárok získal postoupením a požádal o úplatný převod pozemku, nikoli bezúplatný. Ustanovení §1 odst. 2 písm. a) zákona o prodeji státní půdy pokládá za tzv. oprávněnou osobu i postupníky a takovéto osoby proto mají přednostní postavení před ostatními žadateli. Odvolací soud dále zdůvodnil své rozhodnutí tím, že zákon o půdě a zákon o prodeji státní půdy jsou dvě zcela samostatné právní normy, které mají odlišný režim a nemohlo proto novelou zákona o půdě, která stanovila ukončení práva postupníků na náhradní pozemek, dojít k nepřímé novelizaci zákona o prodeji státní půdy. Žalovaný vycházel z nesprávného názoru, že žádost žalobce o převod státní půdy je neplatná, a nedodržel postup stanovený v §7 odst. 5 zákonem o prodeji státní půdy, protože správně měl návrh na kupní smlouvu předložit žalobci, jehož nabídku měl zařadit na první místo, nikoli učinit výzvu k podání nejvyšší ceny. Žalobě proto odvolací soud vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., totiž že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení právního postavení postupníků, jež se zcela změnilo změnou zákona o půdě spolu s nálezem Ústavního soudu ve věci Pl 6/05 a zákonem č. 178/2006 Sb., a to i pro režim zákona o prodeji státní půdy. Žalovaný uznává, že zákon o půdě i zákon o prodeji státní půdy představují dvě samostatné právní úpravy, na druhé straně se tyto normy vzájemně prolínají a doplňují. Ustanovení §1 odst. 2 písm. a) zákona o prodeji půdy bylo do tohoto zákona zavedeno s účinností od 25.7.2001 zákonem č. 253/2001 Sb., a jeho účelem bylo rozšíření možností a zrychlení saturace nároků na náhradní pozemky oprávněných osob naturální formou. Zákonem č. 253/2003 Sb. bylo ukončeno právo na náhradní pozemky, jež nebylo realizováno v zákonem stanovené lhůtě; v důsledku nálezu Ústavního soudu sp.zn. ÚS Pl 6/05, jímž bylo toto ustanovení částečně zrušeno pokud jde o práva oprávněných osob, a zůstalo ponecháno u postupníků. Tím přestal platit dvojjediný obsah pojmu „oprávněná osoba“ užitého v zákoně o prodeji půdy původně i pro postupníky. Jiný výklad by neznamenal změnu v urychlení procesu naturální saturace nároků původních oprávněných osob. Tomu odpovídá i dikce zákona č. 178/2006 Sb., kde se v souvislosti s finanční náhradou již nehovoří o oprávněné osobě. Žalovaný navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a splňuje náležitosti stanovené zákonem. Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v mezích dovolacího důvodu (§242 odst. 3 o.s.ř.), jímž je posouzení obsahu práva osoby požadující odprodej zemědělských pozemků podle zákona o prodeji státní půdy, konkrétně pak posouzení, zda osoba, která získala nárok na převod náhradních pozemků podle zákona o půdě, má přednostní postavení mezi ostatními zájemci.
Odvolací soud správně vyšel při rozhodování v této věci ze zákona o prodeji státní půdy, s jeho právními závěry se však dovolací soud neztotožňuje. Nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že zákon o půdě a zákon o prodeji státní půdy spolu nesouvisejí. Obsah práva na náhradní pozemky za pozemky, které nelze oprávněné osobě vydat z důvodů uvedených v §11 zákona o půdě, je dán přímo tímto zákonem, zákon o prodeji státní půdy obdobné ustanovení nemá. Zákon o prodeji státní půdy od doby své účinnosti až do přijetí novely zákona o půdě, která do něj zavedla nové ustanovení §11a, byl normou, která upravovala uspokojování nároků na náhradní pozemky založených zákonem o půdě, jak je patrno nejen z jeho úvodního ustanovení §1 odst. 2, ale i z dalšího textu, zejména §7. Odvolací soud také správně konstatoval, že v §1 odst. 2 zákona o prodeji státní půdy je výslovně uvedeno, že se vztahuje i na fyzické nebo právnické osoby, na něž přešlo nebo bylo převedeno právo oprávněné osoby na jiný pozemek. Protože obsah práva původní oprávněné osoby byl v době přijetí této zákonné úpravy stejný, umožnilo to dále pracovat s legislativní zkratkou pro obě tyto skupiny. Další úvahy odvolacího soudu však již správné nejsou.
Obsahem práva postupníka, který je získal převodem podle §33a zákona o půdě, je právo založené zákonem o půdě, který výslovně stanovil, že veškeré nároky na poskytnutí náhrad jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na další osoby, a že nabyvatel má v takovém případě postavení oprávněné osoby. Jak již bylo řečeno, tato situace trvala v době od přijetí ustanovení §1 odst. 2 zákona o prodeji státní půdy v dnešním znění, tedy od 25.7.2001. Do té doby nebyly v zákoně zmiňovány osoby, které získaly právo na náhradní pozemek převodem (postoupením). Od té doby však došlo další zákonnou úpravou ke změně tohoto práva, příslušejícího postupníkům. Zákonem č. 253/2001 Sb. byl novelizován zákon o půdě a zásadním způsobem zasáhl do práva oprávněných osob na náhradní pozemek. Ve svém článku 5 doplnil ustanovení §13 zákona o půdě novými odstavci 6) a 7) a vyslovil zánik práva na naturální náhradu za pozemky, které nemohly být vydány podle §11 odst. 1 zákona o půdě, pokud toto právo nebylo realizováno v zákonem stanovené lhůtě, jak tomu bylo právě v případě žalobce. Rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. Pl 6/05 se ve vztahu k postupníkům této nové úpravy nedotklo.
Dovolací soud neshledává správným názor žalovaného, že zánikem práva postupníků na převod náhradního pozemku se stala neplatnou jejich žádost o převod pozemků podle zákona o prodeji státní půdy, Pozemkový fond však při svém postupu podle §7 zákona o prodeji státní půdy jim nemůže přiznat postavení oprávněné osoby. Právo postupníků na náhradu, dříve shodné s právem oprávněných osob, ztratilo totiž pokud jde o naturální plnění převodem pozemku, svůj obsah. Postupník tak může státní pozemek koupit za stejných podmínek jako ostatní osoby, které nejsou osobami oprávněnými, podle §7 zákona o prodeji státní půdy.
Protože tedy dovolací soud neshledal právní závěry odvolacího soudu správnými, podle §243b odst. 2 věta za středníkem jeho rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je odvolací soud vázán právním závěrem dovolacího soudu. Rozhodne též nově o nákladech řízené včetně řízení dovolacího (§243d o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. března 2008
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu