ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.625.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 625/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) Ing. J. L. a B) MUDr. V. P. proti žalovaným 1. J. P., 2. I. V. a 3. Ing. O. S., o přechod vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 C 200/94, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27.6.2001, čj. 21 Co 545/2000-210, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 5.5.1999, čj.10 C 200/94-170, ve znění opravného usnesení ze dne 30.8.2000, čj. 10 C 200/94-189, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali určení neplatnosti smluv o převodu vlastnického práva k domu čp. 14 se stavební parcelou č. 1/1 a zahradou č.4/1 v katastrálním území J., uzavřených mezi J. P. a I. V. dne 15.6.1995 a mezi I. V. a Ing. O. S. dne 16.5.1997, a dále aby uvedené nemovitosti přešly do vlastnictví žalobců, každého jednou polovinou; dalšími výroky pak zastavil řízení proti druhému žalovanému o vydání pozemku č. 4/2 v katastrálním území J., a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.6.2001, čj. 21 Co 545/2000-210, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že v dané věci nejsou splněny podmínky ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o půdě“). Na rozdíl od soudu prvního stupně se však odvolací soud, s ohledem na shora vyslovený právní názor, již nezabýval aplikací ustanovení §11 odst. 1 písm. a) zákona o půdě na tuto věc, neboť posouzení věci z hlediska citovaného zákonného ustanovení, považoval v daném případě za nadbytečné.
Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 23.10.2001, napadli žalobci v plném rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, a jehož důvody založili na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 OSŘ. (V případě obou citovaných ustanovení OSŘ vycházejí dovolatelé zřejmě z jeho znění účinného od 1.1.2001). Vytýkají odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci z hlediska §8 odst. 1 zákona o půdě a namítají, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když soud nenařídil vypracování žalobci navrhovaného znaleckého posudku o ocenění nemovitosti. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřují ve skutečnosti, že soud nepovažoval bezúplatný převod nemovitosti od jiné právnické osoby za převod za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Pokud soud bez dalšího posuzoval cenu předmětné nemovitosti, resp. stavby, pouze se zřetelem k administrativnímu rozhodnutí, podle kterého stavebnětechnický stav domu předpokládal demolici, a nepřihlédl k provedeným důkazům (předložené fotografie aj.) o tom, že tento dům ve stavu předpokládající demolici nebyl, pak rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Navrhli proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil třetí žalovaný, který je považuje za bezdůvodné.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále též jen \"OSŘ\").
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení §236 odst. 1 OSŘ ve znění platném do 31.12.2000, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení §240 odst. 2 věta první OSŘ prominout.
V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000), které se proto aplikují i v dovolacím řízení, včetně ustanovení o lhůtě k podání dovolání. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 23.10.2001, a lhůta k podání dovolání tedy skončila dne 23.11.2001. Dovolání proti tomuto rozsudku, datované dnem 2.12.2001 bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 3.12.2001, tedy zjevně opožděně. Nezbylo proto, než je odmítnout jako opožděné podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ.
Podle výsledku dovolacího řízení mají nárok na náhradu nákladů v něm vzniklých žalovaní, protože žalobci procesně zavinili, že dovolání muselo být odmítnuto ( §243b odst.4, §225 odst. 1, §146 odst. 2 OSŘ – per analogiam). Žalovaným však nevznikly náklady řízení, které by bylo možno ve smyslu ustanovení §142 odst. 1 OSŘ považovat za potřebné k účelnému uplatnění nebo bránění práva.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2002
JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.
předsedkyně senátu