ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.64.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 64/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelek: a) M. S., a b) M. K., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci z 28. 7. 2006, sp. zn. 12 Co 919/2005, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 86/2003 (žalobkyň M. S. a M. K., které byly v řízení před soudy obou stupňů zastoupeny JUDr. P. J., proti žalovaným: 1. P. f. ČR, a 2. Č. s. s. – s. s. k., zastoupenému JUDr. M. M., o určení vlastnictví), takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci z 28. 7. 2006, sp. zn. 12 Co 919/2005 (vydané v právní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 86/2003) se zrušuje a věc se vrací uvedenému odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
O žalobě žalobkyň, podané u soudu 9. 4. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Šumperku z 18. 10. 2004, čj. 16 C 86/2003-55. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byl zamítnut žalobní návrh žalobkyň M. S. a M. K., aby bylo rozsudkem soudu určeno, že pozemek parc. č. 4005/1 v katastrálním území Z. n. M. je ve vlastnictví žalobkyň. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyním bylo uloženo, aby zaplatily společně a nerozdílně soudní poplatek v této právní věci částkou 1.000,- Kč na účet Okresního soudu v Šumperku do tří dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání žalobkyň proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci z 28. 7. 2006, sp. zn. 19 Co 919/2005. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo odvolání žalobkyň proti rozsudku soudu prvního stupně (s výjimkou odvolání proti výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek) odmítnuto. Výrok rozsudku soudu prvního stupně o poplatkové povinnosti byl odvolacím soudem potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že v daném případě bylo třeba postupovat podle ustanovení §218 písm. c) občanského soudního řádu a odmítnout odvolání odvolávajících se žalobkyň z důvodu „absence zákonných podmínek pro řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně v posuzované právní věci“.
Odvolací soud totiž poukazoval na to, že ohledně rozhodnutí Pozemkového úřadu v Š. ze 17. 12. 2002, čj. 4749/02, jehož přezkoumání se žalobkyně domáhají i v této právní věci (sp. zn. 16 C 86/2003 Okresního soudu v Šumperku), bylo již vydáno usnesení Krajského soudu v Ostravě z 10. 3. 2003, sp. zn. 22 Ca 58/2003, jímž byla žaloba žalobkyň odmítnuta podle ustanovení §4 odst. 1 soudního řádu správního (zákona č. 150/2002 Sb.) ve vztahu k ustanovení §244 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž tu byla dovozena nepřípustnost žaloby ve správním soudnictví s tím, že žalobkyně byly odkázány na postup podle §244 a násl. občanského soudního řádu.
Odvolací soud však dovozoval, že „podstatou soudního řízení podle části páté občanského soudního řádu (§244 a násl. o. s. ř.) je to, že v něm jde o opravný prostředek proti správnímu rozhodnutí. V těchto věcech jde o řízení jednoinstanční a nelze v něm použít ustanovení z části čtvrté občanského soudního řádu o opravných prostředcích, a to vzhledem ke speciální právní úpravě řízení podle části páté občanského soudního řádu. Podle názoru odvolacího soudu na této skutečnosti nemůže nic změnit to, že soud prvního stupně poskytl účastníkům řízení nesprávné právní poučení o řádném opravném prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně v projednávané právní věci.
Odvolací soud byl dále toho názoru, že k revizi v odvolacím řízení podléhá včasným odvoláním žalobkyň napadený výrok o poplatkové povinnosti ze žaloby v této právní věci (sp. zn. 16 C 86/2003 Okresního soudu v Šumperku). Tento výrok rozsudku soudu prvního stupně o poplatkové povinnosti pak odvolací soud posoudil podle ustanovení §219 občanského soudního řádu jako věcně správný a odpovídající ustanovením zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Usnesení odvolacího soudu bylo dne 13. 10. 2006 doručeno zástupci (zmocněnci) žalobkyň a dovolání ze strany žalobkyň, zastoupených při podání dovolání advokátem, bylo dne 7. 12. 2006 podáno u Okresního soudu v Šumperku s poukazem na lhůtu podle ustanovení §240 odst.1 občanského soudního řádu.
Dovolatelky navrhovaly, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelky jsou toho názoru, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení §237 občanského soudního řádu. Z dovolání dovolatelek vyplývalo, že mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelky především zdůrazňovaly, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že s účinností od 1. 1. 2003 došlo k novelizaci občanského soudního řádu zákony č. 151/2002 Sb. a č. 320/2002 Sb. a účinnosti nabyl také zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, představující reformu správního soudnictví; dovolatelky z těchto nových ustanovení připomínají §245 občanského soudního řádu o tom, že není-li v části páté občanského soudního řádu uvedeno jinak, použijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté občanského soudního řádu. Dovolatelky dovozovaly, že „porovnáním práv účastníků řízení soudního, v němž se rozhoduje o opravném prostředku ve věcech soukromoprávních, a obdobným řízením ve věcech veřejnoprávních, je nutno mít za to, že je nyní prolomena zásada jednoinstančnosti správního soudnictví z níž vychází odvolací soud ve svém usnesení z 28. 7. 2006, sp. zn. 12 Co 919/2005 Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci.
Dovolatelky poukazovaly i na to, že se jim v rozsudku Okresního soudu Šumperku z 18. 10. 2004, čj. 16 C 86/2003-55, dostalo poučení o možnosti podat proti tomuto rozsudku odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci.
Přípustnost dovolání dovolatelek se tu netýkalo ustanovení §239 odst. 3 občanského soudního řádu, zmiňující se o odmítnutí návrhu (žaloby), neboť toto ustanovení se týká „potvrzení odvolacím soudem usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby)“. Bylo tu třeba posoudit správnost názoru dovolatelek, že jejich dovolání přípustné podle ustanovení §237 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že dovolání dovolatelek směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž rozhodl odvolací soud proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, a to tak, že v odvolacím řízení zůstalo nezměněno rozhodnutí soudu prvního stupně, lze mít za to, že tu jde o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzené rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ovšem z jiných právních důvodů.
Ve svém přípustném dovolání dovolatelky uplatňovaly jako dovolací důvod, že jejich dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu může spočívat buď v tom, že soud posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).
Odvolací soud posuzoval dovolání dovolatelek, jak uváděl ve svém usnesení z 28. 7. 2006, sp. zn. 12 Co 919/2005 Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, na straně 2 a 3, podle ustanovení §244 a násl. občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §244 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl-li orgán moci výkonné (správní orgán) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1 občanského soudního řádu) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž právní věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (s výjimkami uvedenými v §244 odst. 2 občanského soudního řádu; o takovou výjimku v daném případě nešlo).
Podle ustanovení §245 občanského soudního řádu není-li v části páté občanského soudního řádu (označené „Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem“) stanoveno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté občanského soudního řádu (tj. ustanovení týkající se řízení před soudem prvního stupně, řízení odvolacího i řízení odvolacího i řízení dovolacího).
Podle ustanovení §250a odst. 1 občanského soudního řádu jsou účastníky řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, žalobce a ti, kdo byli účastníky řízení před správním orgánem.
Podle ustanovení §250b odst. 3 občanského soudního řádu nesmí být návrh, o němž rozhodl správní orgán, v průběhu řízení před soudem měněn.
Podle ustanovení §250f odst. 1 občanského soudního řádu soud projedná (v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem) věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhá projednání sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem.
Podle ustanovení §250j odst. 1 občanského soudního řádu dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. Rozsudek tu nahrazuje rozhodnutí správního orgánu takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno; tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku (§250j odst. 2 občanského soudního řádu).
Podle ustanovení §250i občanského soudního řádu soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.
V daném případě se žalobkyně, jak správně uváděl soud prvního stupně, „domáhaly na žalovaných určení, že jsou vlastnicemi pozemku parc. č. 4005/1 v katastrálním území Z. n. M.“, přičemž poukazovaly na to, že jejich požadavku (a to jeho nevyhověním) rozhodl správní orgán (Okresní pozemkový úřad v Š. dne 17. 12. 2002, čj. 4749/02). Šlo tedy o právní věc, o níž bylo rozhodnuto jiným orgánem podle zvláštního zákona (podle ustanovení §9 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., umožňujícího pozemkovému úřadu „rozhodnout o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti“), přičemž tedy šlo o věc právní povahy občanskoprávní. Věc byla na návrh žalobkyň projednána soudem prvního stupně meritorně v občanském soudním řízení, a to i s užitím ustanovení části první až čtvrté občanského soudního řádu ve smyslu ustanovení §245 občanského soudního řádu. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně, vydaném podle §250h občanského soudního řádu, podaly žalobkyně odvolání.
Tento stav a průběh řízení neodporoval právní úpravě podle ustanovení §244 - §250l občanského soudního řádu (ve znění platném v době podání návrhu žalobkyně u soudu dne 9. 4. 2003). Bylo tedy třeba, aby i odvolací soud při rozhodování o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle této právní úpravy a nikoli s poukazem na dříve platnou úpravu přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů, protože „každý se může domáhat stanoveným postupem práva u nezávislého a nestranného soudu“ (srov. nález Ústavního soudu ČR z 3. 8. 2005, II. ÚS 189/02, uveřejněný pod č. 168 ve svazku 38 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). Tomu ovšem v daném případě neodpovídal postup odvolacího soudu, který ve svém rozhodnutí z 28. 7. 2006 (sp. zn. 12 Co 919/2006 Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci) vycházel z právního názoru, že tu šlo „o řízení jednoinstanční a nelze v něm použít ustanovení čtvrté části občanského soudního řádu o opravných prostředcích“, a proto se nezabýval věcným přezkoumáním rozsudku soudu prvního stupně a odvolání žalobkyně odmítl.
Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud dospět k závěru, že by rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu, napadené dovoláním dovolatelek (přípustným podle ustanovení §237 odst.1 písm. c/ občanského soudního řádu) bylo správné, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu. Přikročil proto dovolací soud podle téhož ustanovení tohoto právního předpisu ke zrušení usnesení odvolacího soudu usnesením dovolacího soudu (§243b odst. 6 občanského soudního řádu) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž odvolací soud přezkoumá rozhodnutí soudu prvního stupně meritorně a rozhodne o něm podle ustanovení §218a a násl. občanského soudního řádu.
V dalším řízení bude rozhodnuto i o nákladech řízení, včetně řízení o dovolání (§243d občanského soudního řádu) i o otázce úhrady soudního poplatku.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. února 2009
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu