ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1048.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1048/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) B. K., , b) Ing. A. H., a c) R. M., zastoupených JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 13, PSČ 120 00, za účasti společnosti Českomoravský cement, a. s., nástupnická společnost, se sídlem v Mokré-Horákově, Mokrá 359, PSČ 664 04, identifikační číslo osoby 26 20 95 78, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního jmění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 216/2001, 31 Cm 94/2001 a 31 Cm 256/2001, o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2007, č. j. 7 Cmo 519/2006-406, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2007, č. j. 7 Cmo 519/2006-406 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2006, č. j. 15 Cm 216/2001, 31 Cm 94/2001, 31 Cm 256/2001-334 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2006, č. j. 15 Cm 216/2001, 31 Cm 94/2001, 31 Cm 256/2001-334, ve výroku, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Českomoravský cement, a. s., identifikační číslo osoby 00 01 50 32 (dále jen „společnost“), konané dne 31. května 2001 (dále jen „valná hromada“), „o udělení souhlasu s převodem obchodního jmění“ na společnost ČMC, a. s., která následně změnila obchodní firmu na Českomoravský cement, a. s., nástupnická společnost (dále jen „nástupnická společnost“), o zrušení společnosti bez likvidace, o převzetí obchodního jmění nástupnickou společností a o schválení návrhu smlouvy o převzetí, a návrh na určení, že smlouva o převodu obchodního jmění je neplatná a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, ve kterém obsáhle polemizují s jednotlivými závěry odvolacího soudu.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a je i důvodné.
Otázkou postupu soudu poté, co byl povolen zápis převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku, se Nejvyšší soud zabýval v usnesení uveřejněném pod číslem 19/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto usnesení konstatoval, že „podle §220h odst. 4 ve spojení s §220p odst. 3 obch. zák., lze v řízení o neplatnost usnesení valné hromady nebo smlouvy o převodu obchodního jmění zahájeném před zápisem převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku po tomto zápisu pokračovat jen, dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo řízení podle §220k obch. zák., pokud takové řízení již neprobíhá. Z uvedeného vyplývá, že podmínkou toho, aby mohl soud po zápisu převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku pokračovat v řízení s právním nástupcem vymazané společnosti, tj. aby mohl vydat rozhodnutí podle ustanovení §107 o. s. ř., je, aby navrhovatel změnil návrh způsobem upraveným v citovaném ustanovení. Soud tedy musí v rámci opatření podle ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. poučit navrhovatele, že podmínkou pokračování v řízení je návrh na změnu předmětu řízení podle §220h odst. 4 ve spojení s §220p odst. 3 obch. zák. Jestliže navrhovatel přes takové poučení ke změně návrhu na zahájení řízení nepřistoupí, je to důvodem k zastavení řízení podle §104 odst. 2 o. s. ř., a to vůči původním účastníkům řízení (zde ve vztahu ke společnosti). O důvod zamítnutí žaloby nejde. Změní-li navrhovatel návrh na zahájení řízení podle §220h odst. 4 ve spojení s ustanovením §220p odst. 3 obch. zák., soud přijme rozhodnutí podle §107 o. s. ř. a změněnou věc meritorně projedná a rozhodne s právním nástupcem vymazané společnosti.“ K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že v projednávané věci byla společnost, na kterou přešlo obchodní jmění společnosti Českomoravský cement, a. s., účastníkem řízení od jeho zahájení.
Protože právní posouzení věci je se shora uvedeným usnesením v rozporu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
V projednávané věci dle zjištění odvolacího soudu již řízení, které by mělo pokračovat po změně předvídané v ustanovení §220p odst. 3 obch. zák., probíhá, uplatní se tedy - jsou-li v uvedeném řízení uplatněna všechna práva, ohledně kterých by mohli dovolatelé navrhnout změnu předmětu řízení, tj. právo na náhradu škody, na přiměřené zadostiučinění a na dorovnání - závěr přijatý Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Odo 565/2006, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že je správný „závěr odvolacího soudu, že nepřipadá v úvahu změna předmětu řízení podle ustanovení §220p odst. 3 obch. zák., když řízení, které by mělo pokračovat po změně předvídané v tomto ustanovení, již probíhá.“
Pokud pak jde o dovolateli namítaný rozpor ustanovení §220p s ustanovením §756 obch. zák. a Listinou základních práv a svobod, Nejvyšší soud již tuto otázku řešil v usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Odo 329/2006, ve kterém uzavřel, že „postup podle ustanovení §220p obch. zák. za vyvlastnění, znárodnění nebo podřízení jinému opatření, jehož výsledek je stejný jako vyvlastnění nebo znárodnění, ve smyslu ustanovení článku 4 odst. 2 dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo, o podpoře a vzájemné ochraně investic, uzavřené dne 2. října 1993 (Sdělení FMZV, číslo 573/1992 Sb. - dále též jen „dohoda o ochraně investic“), považovat nelze. Vztah mezi akcionáři a akciovou společností při převodu obchodního jmění na akcionáře je vztahem mezi dvěma subjekty obchodního práva, z nichž jeden prostřednictvím svého nejvyššího orgánu rozhoduje o tom, že akcionáři budou za podmínek stanovených zákonem zbaveni za odpovídající náhradu svých akcií. Nejde tedy o vztah mezi státem (jeho orgánem) rozhodujícím o odnětí majetku fyzické nebo právnické osoby ve veřejném zájmu na straně jedné a vlastníkem odnímaného majetku na straně druhé, a tedy ani o vyvlastnění ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, či článku 4 odst. 2 dohody o ochraně investic.“ Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, když ustanovení článku 4 odst. 1 Dohody České a Slovenské Federativní Republiky s Rakouskou republikou o podpoře a ochraně investic, (Sdělení FMZV, číslo 454/1991 Sb.), je ohledně posuzované otázky co do obsahu obdobné úpravě článku 4 odst. 2 dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo.
Za tohoto stavu je bezpředmětné zabývat se námitkami dovolatelů týkajícími se porušení práva při zpracování znalecké zprávy o převodu obchodního jmění.
Po uplynutí lhůty k podání dovolání dovolatelé doplnili argumentaci poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci K. a M. proti České republice. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že uvedeným rozsudkem se již zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 10. března 2011, sp. zn. III. ÚS 2671/09.
V tomto nálezu Ústavní soud odmítl návrh na „vyslovení rozporu“ ustanovení §220h obch. zák. „s ústavním pořádkem“ a návrh na zrušení §131 odst. 3 a 4 obch. zák. poté, co dospěl k závěru, že práva stěžovatelů jsou dostatečně chráněna. Uzavřel, že dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody, nebo o dorovnání, popřípadě o přiměřené zadostiučinění, bude soud v takovém řízení posuzovat rozpor usnesení valné hromady se zákonem či stanovami jako předběžnou otázku. Ústavní soud přitom zdůraznil, že k právům uplatnitelným podle ustanovení §220v odst. 1 (ve věci posuzované Ústavním soudem šlo o rozdělení společnosti) resp. §220h odst. 4 obch. zák., „dle kterého v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady zahájeném před zápisem … do obchodního rejstříku lze po tomto zápisu pokračovat, jen dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo řízení o dorovnání dle §220k“, je nutno - se zřetelem k ustanovení §131 odst. 4 obch. zák. - přiřadit i právo na přiměřené zadostiučinění. Přičemž „je evidentní, že otázka platnosti, resp. neplatnosti usnesení valné hromady je otázkou, již jako předběžnou soud v pokračujících řízeních o těchto "nových" nárocích nevyhnutelně musí posuzovat,“ aniž by tomu bránilo ustanovení §131 odst. 8 obch. zák. Tento závěr Ústavního soudu se uplatní i v projednávané věci a uplatní se i tehdy, bude-li řízení o náhradu škody, o dorovnání, nebo o přiměřené zadostiučinění probíhat samostatně.
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi a jejich společníky, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci a nezakládá některý z důvodů zmatečnosti.
V dalším řízení musí soud prvního stupně zjistit, ohledně jakých nároků již probíhá odvolacím soudem konstatované řízení, které by jinak mohlo pokračovat po změně předvídané v ustanovení §220p odst. 3 a §220h odst. 4 obch. zák. Jen tehdy, jsou-li v uvedeném řízení uplatněna všechna práva ohledně kterých by mohli dovolatelé navrhnout změnu předmětu řízení, tj. právo na náhradu škody, na přiměřené zadostiučinění a na dorovnání, není na místě postup podle ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. a §220h odst. 4 ve spojení s §220p odst. 3 obch. zák.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu