ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1158.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1158/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelů a/ J.K ., zastoupené JUDr. Margit Beranovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Rooseveltova 6/8, PSČ 602 00, a b/ J. J ., za účasti Bytového družstva Vodova 41 , se sídlem v Brně, Vodova 41, PSČ 612 00, identifikační číslo 26 31 05 62, zastoupeného Mgr. Robertem Follem, advokátem, se sídlem v Brně, Šumavská 31, PSČ 612 54, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 46/2003, o dovolání navrhovatelky a) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. července 2008, č. j. 8 Cmo 58/2008-275, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. července 2008, č. j. 8 Cmo 58/2008-275, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. září 2007, č. j. 9 Cm 46/2003-187, zamítl návrh (podaný původní navrhovatelkou L. Š.) na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva Vodova 41 (dále jen “družstvo“) ze dne 10. dubna 2003, „o způsobu výběru člena a dalším členském vkladu k bytu č. 2 a bytu č. 7“ (výrok I.), vyslovil neplatnost usnesení členské schůze družstva ze dne 8. dubna 2004, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí představenstva o vyloučení Ludmily Šabatové z družstva (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a prominul pořádkovou pokutu udělenou družstvu (výrok IV.).
Ve výroku označeným rozhodnutím zrušil Vrchní soud v Olomouci k odvolání všech účastníků rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I., II. a III. a řízení zastavil.
Vyšel přitom z toho, že:
1) Řízení bylo zahájeno dvěma návrhy L.Š., posléze spojenými ke společnému projednání, dne 3. června 2003, resp. dne 7. července 2004.
2) Původní navrhovatelka zemřela 14. března 2005.
3) Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. září 2005, č. j. 9 Cm 46/2003-28, rozhodl tak, že v řízení bude pokračováno na straně navrhovatelky s J. K. a J. J. jakožto dědici původní navrhovatelky.
Na takto ustaveném základě odvolací soud konstatoval, že smrtí původní navrhovatelky „nastala překážka postupu řízení v obou zahájených řízeních, neboť tímto okamžikem navrhovatelka ztratila způsobilost být účastníkem řízení“. Proto dále podle ustanovení §107 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zkoumal, zda smrtí původní navrhovatelky došlo k zániku „jí uplatněného nároku anebo tento nárok přešel na právní nástupce“, a uzavřel, že „jak právo domáhat se u soudu prohlášení rozhodnutí o svém vyloučení z družstva“ za neplatné, „tak právo domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze je vázáno pouze na osobu konkrétního člena družstva a jde-li o fyzickou osobu, její smrtí uplatněné nároky zanikají“. Je tomu tak proto, že „dědic členských práv a povinností člena družstva se nestane automaticky členem družstva tím, že by vstoupil do práv a povinností zemřelého člena družstva, naopak … dědic se nově stane členem družstva, a to jen tehdy, když družstvo o členství požádá“. Teprve tehdy „vzniknou nově členská práva a povinnosti; nevstupuje tedy do těch práv a povinností, které nemají majetkovou povahu a byly vázány na osobu člena družstva“.
Jelikož členství původní navrhovatelky zaniklo její smrtí (§232 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“), přičemž v řízení uplatněná práva na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze postupem podle ustanovení §231 odst. 5 a §242 odst. 1 obch. zák. na právní nástupce nepřešla, neumožňuje povaha jí uplatněných nároků v řízení pokračovat a na místě je řízení zastavit (§107 odst. 5 věta první o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka a/ (J. K.) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř., namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
Dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož je právo člena družstva domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze vázáno pouze na osobu konkrétního člena a jeho smrtí zaniká, majíc za to, že tento závěr je v rozporu s ustanovením §231 obch. zák.
Družstvo považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §460 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), se dědictví nabývá smrtí zůstavitele.
Podle ustanovení §232 obch. zák. členství fyzické osoby v družstvu zaniká smrtí. Dědic členských práv a povinností zůstavitele může požádat družstvo o členství. Zákon nebo stanovy mohou určit, kdy představenstvo nesmí dědicovo členství odmítnout nebo kdy se nevyžaduje souhlas představenstva s nabytím členských práv a povinností dědicem (odstavec první).
Souhlas představenstva se nevyžaduje, jestliže dědic nabyl práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu (odstavec druhý).
Jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl (§706 odst. 3 obč. zák.).
Vztahem mezi ustanoveními §706 odst. 3 obč. zák. a §232 odst. 1 a odst. 2 obch. zák. se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 18. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněném pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 16/2010“), jakož i v usnesení ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 4498/2008 (jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). V nich uzavřel, že úprava přechodu členství v souvislosti s úmrtím člena bytového družstva obsažená v občanském zákoníku je speciální k ustanovení §232 obch. zák., kterým se řídí otázky důsledku zániku členství vyvolané smrtí člena v jiných (ostatních) typech družstev. Ten, na koho podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku přešla členská práva a povinnosti (tj. členský podíl) zemřelého člena bytového družstva, se stává na jeho místě členem družstva, aniž by musel požádat družstvo o členství.
Dědic, jemuž bylo usnesením soudu vydaným v dědické řízení (§481 a násl. obč. zák.) potvrzeno nabytí členského podílu (členských práv a povinností spojených s členstvím) v bytovém družstvu, se stává členem družstva ke dni smrti zůstavitele (srov. R 16/2010). Jakožto universální sukcesor člena bytového družstva vstupuje do členských práv a povinností zůstavitele, a to v tom „stavu“, v jakém se „nacházely“ ke dni smrti zůstavitele. Jeho postavení ve vztahu k družstvu je tudíž stejné, jaké bylo postavení zůstavitele (srov. mutatis mutandis ve vztahu k jinému než bytovému družstvu důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 51/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že využila-li zůstavitelka svého práva podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, upraveného v ustanovení §242 obch. zák., jakož i práva podat návrh na prohlášení rozhodnutí členské schůze o jejím vyloučení za neplatné podle ustanovení §231 odst. 5 obch. zák., vstupuje jako procesní nástupce do řízení zahájených těmito návrhy na její místo dědic, jemuž připadl členský podíl (členská práva a povinnosti) zůstavitelky v družstvu. O tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě zemřelé navrhovatelky, soud rozhodne usnesením podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř.
Není-li v řízení o dědictví po zůstaviteli rozhodnuto o tom, kterému z dědiců připadne členský podíl v družstvu, jsou procesními nástupci zůstavitelky všichni dědicové a mají postavení nerozlučných společníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2000, pod číslem 67).
Jelikož právní názor odvolacího soudu, na němž založil své rozhodnutí, není správný a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené usnesení podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu