ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1331.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1331/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně S. p. ČR, s. r. o., proti žalovanému K. O., zastoupenému Mgr. O. S., advokátkou, námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 79/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2007, č. j. 6 Cmo 236/2006-58, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. února 2005, č. j. 13 Cm 79/2005 – 31, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení 1,700.000,- Kč s 6 % ročním úrokem od 2. března 2003 do zaplacení ze směnky a žalovanému nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, tak, že žalovanému uložil žalobkyni požadovanou částku zaplatit
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud poté, co zopakoval dokazování vlastní směnkou, ze které se žalobkyně domáhá plnění (dále jen „směnka“), uvedl, že se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že směnka je neplatná proto, že její text neobsahuje bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžní částku.
Odvolací soud vycházel z ustanovení čl. I §75 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového (dále též jen „směnečný zákon“), který obsahuje výčet podstatných náležitostí směnky vlastní, přičemž absence kterékoli z těchto náležitostí v obsahu listiny způsobuje neplatnost směnky. Odvolací soud uzavřel, že uvedené ustanovení mimo jiné v bodu 2 stanoví jako podstatnou náležitost vlastní směnky bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžní sumu. Zákon přitom nepředepisuje přesné znění platebního slibu. Je však třeba vycházet ze skutečnosti, že jazykové vyjádření platebního slibu musí být bezpodmínečné, přičemž bezpodmínečnost platebního slibu je striktní, a dále, že z jazykového vyjádření musí slib zaplatit určitou peněžní sumu jednoznačně vyplývat. V daném případě bylo proto třeba odpovědět na otázku, zda formulace použitá ve směnce je bezpodmínečným slibem zaplatit určitou peněžní sumu.
Odvolací soud dospěl k závěru, že směnka bezpodmínečný platební slib obsahuje. V jejím textu není uvedena žádná podmínka, za níž by měla být směnečná suma zaplacena, přičemž pro formulaci platebního slibu není podstatné, zda je vyjádřen pomocí slovesa v první či ve třetí osobě čísla jednotného. Z textu směnky jednoznačně vyplývá bezpodmínečný slib jejího výstavce (kterým je žalovaný) zaplatit ve směnce uvedenou peněžní sumu. Za této situace shledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že směnka je neplatná z důvodu absence bezpodmínečného platebního slibu, nesprávným a uzavřel, že směnka má veškeré náležitosti požadované ustanovením čl. I §75 a §76 odst. 3 směnečného zákona, a proto je platnou směnkou vlastní.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel má za to, že z vyjádření „dne 3. února 2002 zaplatí výstavce za tuto směnku“, lze jazykovým výkladem dospět k jedinému závěru, a to, že sloveso zaplatí (tj. 3. osoba čísla jednotného) není bezpodmínečným slibem zaplatit určitou peněžní sumu. Jedná se o pouhé konstatování, ovšem nikoli o bezpodmínečný slib. Vzhledem k této skutečnosti listina předložená žalobkyní jako směnka nesplňuje formální náležitosti stanovené zákonem a nejde tudíž o směnku, uzavírá dovolatel.
Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolací soud se zcela ztotožnil se závěrem odvolacího soudu o tom, že směnka obsahuje bezpodmínečný závazek výstavce zaplatit částku v ní uvedenou. Použitou formulaci „dne 3. dubna 2002 zaplatí výstavce za tuto směnku: 1.700.000,- Kč“ nelze dle přesvědčení dovolacího soudu chápat jinak, než jako závazek výstavce uvedenou sumu zaplatit.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatel neměl ve věci úspěch a žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. listopadu 2009
Doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu