ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1487.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1487/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele V. M. , zastoupeného JUDr. Michaelem Sonntagem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 21, PSČ 110 00, za účasti Bytového družstva Jelínkova 1613/2 , se sídlem v Praze 8, Jelínkova 1613/2, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 25126156, zastoupeného Mgr. Danielem Tetzelim, advokátem, se sídlem v Praze 4 - Podolí, Vápencova 13/569, PSČ 147 00, o neplatnost usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 96/2008, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2011, č. j. 7 Cmo 258/2010-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Bytové družstvo Jelínkova 1613/2 je povinno zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 30. března 2010, č. j. 74 Cm 96/2008-58, Městský soud v Praze zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva Jelínkova 1613/2 (dále jen „družstvo“) konané dne 13. března 2008, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení navrhovatele z družstva (dále též jen „členská schůze“, „usnesení členské schůze“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně [výrok II.].
V záhlaví označeným usnesením změnil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesení soudu prvního stupně tak, že určil neplatnost napadeného usnesení členské schůze družstva (výrok první), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý).
Družstvo napadlo rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost se opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ohlašujíc dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a Nejvyšší soud je proto odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
Dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, jež je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovolatelem předestřené otázky byly již dovolacím soudem řešeny, přičemž napadené rozhodnutí odvolacího soudu je s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu zcela v souladu. Nejvyšší soud nemá důvod se od níže uvedených rozhodnutí odchylovat ani v projednávané věci.
Úvodem Nejvyšší soud předesílá, že námitka, podle níž je napadené rozhodnutí odvolacího soudu pro dovolatele překvapivé, důvodná není. Tvrzení, podle něhož v pozvánce na členskou schůzi není uvedeno vyloučení navrhovatele z družstva jako bod pořadu jednání členské schůze, totiž navrhovatel uplatnil již v návrhu na zahájení řízení v projednávané věci; dovolatel tak mohl skutková tvrzení či právní argumenty týkající se této otázky uplatnit již před soudem prvního stupně; o překvapivý závěr odvolacího soudu, resp. překvapivé rozhodnutí, proto nejde (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 2104/2010, jenž je veřejnosti, stejně jako další rozhodnutí citovaná níže, dostupný na webových stránkách tohoto soudu).
K právnímu posouzení věci odvolacím soudem uvádí Nejvyšší soud následující:
V usnesení uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 102/2007 Nejvyšší soud uvedl, že závěr, podle něhož pozvánka na valnou hromadu společnosti či oznámení o jejím konání nejsou právním úkonem, nevylučuje, aby se rovněž na ně analogicky uplatnil požadavek určitosti a srozumitelnosti.
Tento závěr přitom obdobně platí též pro pozvánku na členskou schůzi družstva.
V usnesení ze dne 1. února 2000, sp. zn. 32 Cdo 2637/1999, Nejvyšší soud uzavřel, že z ustanovení §239 odst. 8 obch. zák. lze dovodit povinnost družstva předem určit program členské schůze a oznámit jej předem členům, neboť pouze při takovém postupu je možno ověřit, zda náhradní členská schůze rozhodovala o stejném programu, o kterém měla rozhodovat schůze řádná. Pouze takový postup odpovídá jedné ze základních zásad, na které spočívá obchodní zákoník, totiž zásadě ochrany společníků či členů právnických osob, jejichž úpravu obsahuje obchodní zákoník, před zneužitím funkce statutárních či jiných orgánů. Z této zásady lze mj. dovodit, že společníci či členové musí mít možnost seznámit se před konáním schůze orgánu, na kterém mohou podle zákona uplatnit své právo podílet se na řízení právnické osoby, v dostatečném předstihu s obsahem jednání, aby se mohli kvalifikovaně rozhodnout, zda se jednání o tomto programu zúčastní.
Tento závěr se bezezbytku prosadí i v případě, kdy členská schůze rozhoduje současně v působnosti představenstva i v působnosti členské schůze.
Z judikatury Nejvyššího soudu dále plyne, že má-li členská schůze rozhodovat o vyloučení člena z družstva, je požadavek určitosti a srozumitelnosti pozvánky na tuto členskou schůzi naplněn tehdy, obsahuje-li informaci, že v rámci jejího programu bude projednáváno vyloučení člena z družstva (srov. usnesení ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 297/2004).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož pozvánka na členskou schůzi družstva konanou dne 13. března 2008 vyloučení navrhovatele z družstva jako bod pořadu jejího jednání neobsahovala (když bod pořadu jejího jednání vztahující se k projednávané otázce byl pouze neurčitě označen jako „stanovisko představenstva a členské schůze k jednání pana Miřejovského“), a proto bylo možné o této záležitosti rozhodnout jen za účasti a se souhlasem všech členů družstva (viz §239 odst. 2 věta poslední obch. zák. ve spojení s §182 odst. 1 písm. a/ a §185 odst. 4 obch. zák.), k čemuž však v projednávané věci nedošlo, je tak správný a v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu.
Závěr, podle něhož členská schůze nemohla platně rozhodnout o vyloučení navrhovatele z družstva, neboť tato záležitost nebyla uvedena jako bod pořadu jejího jednání v pozvánce a o jeho dodatečném zařazení k projednání nemohlo být rozhodnuto, když členské schůze se neúčastnili všichni členové družstva, obstojí jako samostatný důvod pro určení neplatnosti napadeného usnesení. Za této situace nemůže mít věcný přezkum dalšího (dovoláním zpochybněného) závěru o řádnosti doručení pozvánky na členskou schůzi vliv na výsledek dovolacího řízení a neprojeví se tak v poměrech dovolatele; i kdyby byl dovolatelem napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by proto nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto, čímž navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jež podle ustanovení §7 písm. g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 3.750,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. S připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal navrhovateli k tíži družstva částku 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinné, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. října 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu