ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.1664.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 1664/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) M. F. a b) M. F. , obou zastoupených Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem, se sídlem v Liberci, Moskevská 637/6, PSČ 460 01, proti žalovanému Mysliveckému spolku Kunratice - zahrady , se sídlem ve Frýdlantu, Žitavská 3008, PSČ 464 01, identifikační číslo osoby 46746081, zastoupenému JUDr. Vladimírem Matulou, narozeným 13. května 1954, bytem ve Frýdlantu, Děkanská 83, PSČ 464 01, o určení, že rozhodnutí členské schůze žalovaného o vyloučení žalobců není v souladu se zákonem a stanovami a o určení, že žalobci jsou členy žalovaného, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 12 C 160/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. října 2014, č. j. 83 Co 292/2014-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 27. března 2014, č. j. 12 C 160/2012-38, zamítl žalobu o určení, že rozhodnutí členské schůze žalovaného ze dne 28. dubna 2012 o vyloučení žalobců není v souladu se zákonem a stanovami a že žalobci jsou nadále členy žalovaného (výroky I. a II.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k odvolání žalobců potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání, které nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř., není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Závěr, podle něhož marným uplynutím subjektivní lhůty třiceti dnů podle §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, zaniká právo člena sdružení požádat soud o určení, zda je rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena v souladu se zákonem a stanovami, a to bez ohledu na to, zda již uplynula i objektivní lhůta šesti měsíců a bez ohledu na to, zda dovolatelé byli poučeni o možnosti podat žalobu podle §15 zákona o sdružování občanů, přičemž soulad rozhodnutí členské schůze sdružení se zákonem a stanovami lze přezkoumat pouze v řízení podle označeného ustanovení, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. odvolacím soudem přiléhavě odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2007, sp. zn. 28 Cdo 704/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sp. zn. 28 Cdo 2993/2013, jakož i judikaturu tam citovanou; označená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Opačný závěr neplyne – a dovolatelé se mýlí, usuzují-li jinak – ani z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 28 Cdo 1919/2009, uveřejněného pod číslem 91/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud neposuzoval otázku platnosti usnesení orgánu sdružení ani otázku povahy a běhu lhůt k podání žaloby podle §15 zákona o sdružování občanů.
Dovolání nečiní přípustným ani otázka „náležitostí rozhodnutí sdružení o vyloučení svého člena“. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž vyplývá, že náležitosti takového rozhodnutí nejsou zákonem upraveny a jsou (případně) ponechány na stanovách sdružení (srov. např. shora citované usnesení sp. zn. 28 Cdo 704/2007). Jakkoliv je nezbytné, aby rozhodnutí orgánu sdružení bylo (přinejmenším) srozumitelné a určité (srov. obdobně v poměrech obchodních korporací usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 3646/2008), v projednávané věci není pochyb o tom, že uvedeným požadavkům napadená rozhodnutí členské schůze žalovaného dostála.
Byly-li žaloby dovolatelů zamítnuty pro zánik jejich práva podat žalobu podle §15 zákona o sdružování občanů, jsou zcela bez právního významu (a tudíž ani nemohou založit přípustnost dovolání) úvahy dovolatelů o rozporu napadených rozhodnutí členské schůze se zákonem a stanovami žalovaného (viz shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu). Na jejich posouzení ostatně odvolací soud (správně) své rozhodnutí nezaložil.
Konečně dovolání nečiní přípustným ani otázka výkladu přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a případné aplikovatelnosti úpravy občanského zákoníku na projednávanou věc. Je tomu tak již proto, že – jak se podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu – ani dovolatelem citovaná přechodná ustanovení (§3045 a 3028 o. z.), ani §3047 o. z. nelze vykládat tak, že způsobují či umožňují pravou zpětnou retroaktivitu úpravy spolků obsažené v občanském zákoníku (v podrobnostech srov. obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněného pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a dovozovat, že na běh lhůt pro napadení rozhodnutí členské schůze žalovaného, přijatého 28. dubna 2012, dopadá §259 o. z. (jak „s určitou mírou nejistoty“ dovozují dovolatelé).
Pouze na okraj pak Nejvyšší soud poznamenává, že ani opačný výklad (totiž, že subjektivní lhůtu k napadení rozhodnutí členské schůze je nutno posoudit dle §259 o. z. a tato činila tři měsíce) by dovolatelům nepřinesl úspěch ve věci, neboť žalobu proti rozhodnutím členské schůze přijatým dne 28. dubna 2012 podali až dne 26. října 2012.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu