ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1701.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 1701/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně SXT CB s. r. o. v likvidaci , se sídlem ve Velešíně, Holkov 14, PSČ 382 32, identifikační číslo osoby 25165763, zastoupené JUDr. Václavem Kaskou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1321/1, PSČ 370 01, proti žalovaným 1) CZECH-DUTCH INVEST a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, Nová 1940/62, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 26070316, a 2) EURO SERVIS NL s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Na Zámyšli 33/6, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 62497634, obou zastoupených Mgr. Františkem Klímou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemyla Otakara II. 123/36, PSČ 370 01, o určení vlastnického práva k nemovitostem a určení neexistence věcných břemen, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 13/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. listopadu 2013, č. j. 22 Co 2240/2010-331, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově určil rozsudkem ze dne 14. června 2013, č. j. 9 C 13/2010-277, že ve výroku označené nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“) jsou ve vlastnictví žalobkyně (výrok I.) a že nejsou zatíženy ve výroku specifikovanými věcnými břemeny (výrok II.), uložil žalovaným zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 105.580,- Kč (výrok III.), náklady státu ve výši 7.308,20 Kč (výrok IV.) a soudní poplatek ve výši 27.000,- Kč (výrok V.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. potvrdil (první výrok), změnil jej ve výrocích III. a V. tak, že žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 91.241,54 Kč a České republice soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Jde v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudek ze dne 18. ledna 2011, č. j. 22 Co 2240/2010-119 (jímž byl změněn vyhovující rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. června 2010, č. j. 9 C 13/2010-72), zrušil Nejvyšší soud (spolu s rozsudkem soudu prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 29 Cdo 1829/2011-149, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to – posuzováno podle obsahu – toliko proti druhému výroku o nákladech řízení, podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož se při rozhodování o náhradě nákladů řízení poté, kdy byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb., zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem, určí odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2014, sp. zn. 23 Cdo 4097/2013, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu – na webových stránkách Nejvyššího soudu), jakož i se sdělením Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013 číslo Org. 23/13 k účinkům nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. dubna 2013 na nároky plynoucí z vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a přiznané pravomocným rozhodnutím soudu do okamžiku vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, jež bylo uveřejněno pod číslem 117/2013 Sb.
Poukazuje-li dovolatelka na to, že několik stupňů řízení „uceleně proběhlo“ před zrušením náhradové vyhlášky, zjevně přehlíží, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2011, sp. zn. 25 Cdo 3178/2009, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2013, sp. zn. 25 Cdo 272/2012).
Přípustným dovolání nečiní ani námitka, podle které „soud nevzal v úvahu ustanovení §11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ač je integrální součástí tohoto předpisu“. Je tomu tak již proto, že ve vztahu k této námitce dovolatelka v rozporu s ustanovením §241a odst. 2 a §237 o. s. ř. neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tj. které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu]. Nehledě k uvedenému dovolatelka touto námitkou nevymezuje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z části první, článku II., bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. srpna 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu