ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.1797.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 1797/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně Č. o. b., a. s., proti žalovaným 1) L. Č., a 2) D. Č., o zaplacení částky 37.956,67 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 C 223/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. září 2006, č.j. 8 Co 435/2006-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 28. srpna 2005, č.j. 21 C 223/2005-17, ve výrocích, kterými Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu proti žalovaným o zaplacení 15% úroku z prodlení z částky 10.790,14 Kč od 21. června 2004 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), považuje za správný závěr soudu prvního stupně, podle něhož nelze požadovat úroky z prodlení ze smluvních úroků, nebylo-li ve smlouvě o úvěru dohodnuto, že úroky se stávají součástí jistiny.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že je dán dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., spatřujíc zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že „vylučuje smluvní ujednání účastníků smlouvy o úvěru o úhradě smluvených úroků z prodlení ze smluvních úroků v případě prodlení s placením úroků, které jsou součástí jistiny“. Dovolatelka akcentuje, že „otázku smluvní možnosti požadovat úroky z prodlení ze smluvených úroků“ odvolací soud vyřešil v rozporu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem ve věci vedené pod sp. zn. 35 Odo 101/2002 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 5/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 5/2006“), přičemž shledává závěr odvolacího soudu, že smlouva o úvěru neobsahuje ujednání, podle něhož se sjednané úroky stanou součástí jistiny, nesprávným.
S přihlédnutím k tomu, že dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním i ve výrocích, jimiž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, zabýval se Nejvyšší soud nejprve tím, zda dovolání je v této části přípustné. Výše uvedené výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, neboť rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
Závěr odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), podle kterého smlouva o úvěru neobsahuje ujednání, že se úroky stávají součástí jistiny, nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným již proto, že jde o posouzení a výklad konkrétního právního úkonu, mající význam právě a jen pro projednávanou věc. Navíc tento závěr vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů ze smlouvy o úvěru, jejichž správnost u dovolání, jehož přípustnost lze založit jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., úspěšně zpochybnit nelze (dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. dovolatelka k dispozici nemá).
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není v rozporu s hmotným právem ani s dosavadní judikaturou (k tomu srov. např. již zmíněné rozhodnutí R 5/2006 a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 689/2006), není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu