ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1993.99.1
sp. zn. 29 Cdo 1993/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce B. P., spol. s.r.o., zast. advokátem, proti žalovanému T. Ch., zastoupeném advokátkou, o zaplacení částky 210.088,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 C 411/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. května. 1999, č.j. 15 Co 797/98-60, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. května 1999, č.j. 15 Co 797/98-60 změnil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. května 1998, č.j. 38 C 411/96-32 tak, že žalobu, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 210.088,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 0.05 % denně od 1.2.1996 do zaplacení, zamítl. Vedle toho rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že přiznal žalovanému náhradu ve výši 31.904,- Kč, na účet právní zástupkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se uvádí, že odvolací soud shledal odvolání žalovaného důvodným. Odvolací soud vycházel z důkazů provedených soudem prvního stupně, které doplnil dalšími svými důkazy.
Odvolací soud doplnil řízení především výslechem jednatele žalobce J. H., který potvrdil, že na základě smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené dne 1.3.1995 s B. M., dodával žalobce. M. zboží a poté co zboží jím přestalo být řádně placeno, mu zboží přestal dodávat. Posléze došlo v prosinci 1995 k uzavření smlouvy o vzájemném zápočtu pohledávek a to s žalovaným, vzhledem k tomu, že ten dne 28.6.1995 „v podstatě převzal" závazky M. a byli informováni, že spolupracují jako členové sdružení, které založili. Ještě před podpisem smlouvy v prosinci 1995 zaplatil žalovaný žalobci část jeho pohledávek za dodávky zboží M. ve výši 300.000,-Kč. Na základě smlouvy z prosince 1995 žalovaný žalobci nezaplatil nic.
Z výslechu žalovaného odvolací soud zjistil, že smlouva o sdružení ze dne 1.3.1995 nebyla nikdy realizována, neboť podle ní mu měly být poskytnuty M. nebytové prostory, které však poskytnuty ve vyhovující podobě nebyly. Proto žalovaný M. sdělil po společné prohlídce nabízených nebytových prostor, že tyto mu k podnikání nevyhovují, a že v nich podnikat nebude. To vzal pan M. na vědomí a žádný jiný úkon k ukončení podnikání podle smlouvy o sdružení učiněn nebyl, a proto nebylo nutné vypořádávat práva a povinnosti ze sdružení.
Žalovaný ve své výpovědi potvrdil, že v letech 1993 – 1995 s M. společně nepodnikal a jinou smlouvu o sdružení než ze dne 1.3.1995 neuzavřeli. Žalovaný podepsal listinu ze dne 28.6.1995, neboť měl skutečně v úmyslu v ní uvedené závazky B. M. vůči žalobci převzít a uhradit, pokud s ním žalobce uzavře obdobnou smlouvu o obchodním zastoupení, jakou uzavřel žalobce s M. Se stejnou motivací, byť bez právního důvodu, zaplatil žalovaný žalobci částku 300.000,-Kč, neboť obchodní styky s žalobcem se mu zdály lukrativní. Žalobce však smlouvu o obchodním zastoupení se žalovaným neuzavřel. Listinu označenou jako Smlouva o vypořádání vzájemných pohledávek podepsal v prosinci 1995, protože v době, kdy byla soupiska neuhrazených faktur jednatelem H. sepsána, se nacházel v daném místě a podpisem mínil pouze to, že uvedené faktury opravdu nebyly zaplaceny, avšak nepřezkoumával, zda bylo zboží opravdu dodáno či nikoli. Uvedenou smlouvu nepodepisoval za svou osobu, nýbrž za firmu R., která náležela M.
Ze svědecké výpovědi B. M. odvolací soud zjistil, že smlouva o sdružení ze dne 1.3.1995 byla uzavřena, avšak nikdy se nerealizovala. On sám podnikal se žalobcem na základě uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení, a toto podnikání bylo jeho samostatnou podnikatelskou činností a nikoli společnou se žalovaným. Obchodní označení „D. ž." používal pro své podnikání a pod uvedenou adresou se nacházel sklad. Byl srozuměn s tím, že žalobce má zájem o uzavření smlouvy o obchodním zastoupení s žalobcem a že je ochoten převzít i jeho závazky. Pokud byl žalovaný na listině označené jako Smlouva o vypořádání pohledávek uveden s dovětkem jako zástupce „fa R. pana M.", pak označení R. bylo názvem sdružení podnikatelů K., H., P., R. a jeho, které se mělo zabývat vydáváním periodických publikací a publikační činností, důvod použití tohoto označení v uvedené smlouvě mu není znám, neboť toto sdružení bylo pouze smluvně založeno, avšak nevyvíjelo žádnou činnost a smlouva o tomto sdružení nebyla realizována a zanikla stejným způsobem jako smlouva o sdružení uzavřená se žalovaným.
Odvolací soud provedl důkazy i listinami, které před soudem prvního stupně nebyly k dispozici, zejména smlouvou o sdružení ze dne 1.3.1995 mezi žalovaným a panem M., ze které dovodil, že se dohodli na společném podnikání v oblasti nákupu a prodeje zboží, vedení účetnictví, nakladatelské činnosti a výrobě audiovizuálních děl s tím, že pokud jde o nákup a prodej zboží, budou tak činit pod identifikačním číslem žalovaného a pokud jde o vedení účetnictví, nakladatelskou činnost a výrobu audiovizuálních děl, budou tak činit pod identifikačním číslem M. Ze smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi žalovaným a B. M., (který použil ke své identifikaci své identifikační číslo) vyplývá, že mimo jiné bude činnost zástupce vyvíjet ve svěřeném obchodním regionu samostatně (čl. III. smlouvy o obchodním zastoupení). Po provedení důkazů vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný podnikal jako fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku od roku 1992 na základě vydaného živnostenského listu s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej.
Odvolací soud na základě provedených důkazů mimo jiné dovodil, že smlouva o sdružení sice byla uzavřena, ale nebyla nikdy realizována, nebyl podle ní proveden žádný obchodní případ, protože žalovanému nebyly poskytnuty vhodné nebytové prostory pro podnikání a po jejím uzavření byla bezprostředně zrušena. Žalovaný však nadále s M. zůstal v přátelských vztazích, i když podnikali oba samostatně a k naplnění dohody nedošlo. M. tedy uzavíral smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 1.3.1995 se žalobcem jako samostatná osoba, nezávislá na jakémkoli sdružení. Toto odvolací soud dovodil mimo jiné i z toho, že smlouva byla uzavírána mezi žalobcem a subjektem s obchodním názvem „D. ž.", který používal pan M. běžně ve svém obchodním styku a tento název neměl žádnou spojitost se zrušeným sdružením, neboť to žádný název stanoven nemělo.
Odvolací soud také dovodil, že žalobce dodával zboží výlučně M., který je přebíral osobně nebo svými zaměstnanci, nikoli žalovanému, který zboží nepřebíral. V okamžiku, kdy bylo zboží žalobci hrazeno pouze částečně, žalobce vyvolal jednání, kterého se za M. zúčastnil žalovaný aniž by bylo v řízení k tomuto postupu prokázáno jeho zmocnění, jehož výsledkem bylo sepsání listiny ze dne 28.6.1995 ve které mimo konstatování určité výše splatných pohledávek žalobce a uvedení termínů jejich splatnosti, žalovaný deklaroval, že k datu 1.7.1995 na něho „účetně přejde firma D. Ž. pana M.", a že k tomuto datu žádá sepsání samostatné smlouvy o obchodním zastoupení s žalobcem. Následně byla žalovaným uhrazena za pana M. část závazku ve výši 300.000,-Kč. V prosinci roku 1995 bylo opět z podnětu žalobce vyvoláno jednání, kterého se za B. M. zúčastnil žalovaný, opět bez prokazatelného zmocnění, avšak s výslovným označením, že tak činí jako zástupce pana M., jehož výsledkem bylo sepsání Smlouvy o vypořádání vzájemných pohledávek, podle níž byla vyčíslena dlužná částka 210.088,- Kč a sjednány podmínky její splatnosti. Podle této smlouvy nebylo zaplaceno nic.
Obchodní činnost na základě smlouvy o obchodním zastoupení byla realizována na identifikační číslo pana M., což by nemohl činit při platnosti dohody o sdružení, ve které se dohodli mimo jiné na tom, že obchodní činnost sdružení bude realizována žalovaným za použití jeho identifikačního čísla. Samostatný závazek vůči žalobci nezaložila ani Smlouva o vypořádání vzájemných pohledávek z prosince 1995, neboť v ní je žalovaný důsledně v záhlaví i při podpisu označován jako jednající v zastoupení podnikatele M. Odvolací soud po zhodnocení všech provedených důkazů dovodil, že žalovaný není ve sporu pasivně legitimován a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odkazem na přípustnost podle ust. §238 odst. 1 písm a) o.s.ř. a na důvody podle §241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř.
Skutkové zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, spatřuje žalobce v tom, že odvolacím soudem zjištěný skutkový stav, ze kterého odvolací soud dovodil, že z důvodů nerealizované smlouvy o sdružení z 1.3.1995 a smlouvy o vzájemném vypořádání pohledávek se žalovaným pouze jako se zástupcem pana M., není žalovaný pasivně legitimován, nemá oporu v provedeném dokazování. To zejména proto, že odvolací soud neodstranil všechny rozpory v důkazech provedených oběma soudy, tedy že neprovedl řádné a úplné dokazování. Nezhodnotil provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti, nezabýval se otázkou věrohodnosti důkazů a podle názoru žalobce především nepřihlédl k některým důkazům provedeným soudem prvního stupně. Žalobce uvádí, že odvolací soud zdůvodňuje svá odchylná skutková zjištění tím, že změny výpovědí žalovaného a M. byly umožněny nově předloženými listinami. Žalobce se však domnívá, že výpovědi žalovaného a pana M. provedené před soudem prvního stupně a odvolacím soudem jsou v rozporu s listinami nově předloženými odvolacímu soudu a vytýká odvolacímu soudu, že neodstranil zjevné rozpory ve výpovědích žalovaného a pana M. Před soudem prvního stupně pan M. vypověděl, že s žalovaným podnikal ve sdružení D. ž. a jako člen sdružení uzavřel ve prospěch sdružení s žalobcem smlouvu o obchodním zastoupení. Před odvolacím soudem v rozporu s výpovědí před soudem prvního stupně M. tvrdí, že podnikání s žalobcem bylo jeho samostatnou výdělečnou činností a nikoli společnou se žalovaným a že obchodní označení D. ž. používal ke svému podnikání. Odvolací soud při posuzování smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1.3.1995 vycházel z toho, že M. ji uzavíral jako samostatná podnikatelská osoba s použitím svého obchodního názvu D. ž. „D. ž." obchodním názvem pana M. být podle ust. §10 odst. 2 ObchZ nemohl, protože obchodním názvem podnikatele fyzické osoby je obchodní jméno o přesně stanovených náležitostech. Žalobce z toho vycházel a smlouvu o obchodním zastoupení uzavíral s panem M. jako se členem sdružení D. ž., jehož druhým členem byl žalovaný.
Dovolatel se dále domnívá, že ze smlouvy o vypořádání vzájemných pohledávek nevyplývá, že by ji žalovaný podepsal za pana M. V předmětné smlouvě je uvedeno, že je uzavřena mezi žalobcem a firmou T Ch, „zastupující fa R. pana M.", přičemž tento naprosto neurčitý a nesrozumitelný dodatek v uvozovkách je dopsán rukou samostatně jako jeden celek a není z něho patrno, kdo koho, resp. co zastupuje. Žalovaný tento dodatek ve své výpovědi vysvětlil tak, že smlouvu podepisoval za firmu R., která náležela panu M., což ovšem při jejím uzavření žalobci nesdělil. Podle dovolatele je zřejmé, že tuto smlouvu podepisoval sám žalovaný jako účastník sdružení D. ž., neboť obchodní jméno pana M. na smlouvě uvedeno není. Smlouvou o vypořádání vzájemných pohledávek byl založen solidární závazek žalovaného a pana M. jako členů sdružení D. ž. k zaplacení 210.088,-Kč způsobem v ní uvedeným.
Dokazováním podle dovolatele nebylo osvědčeno, jak sdružení založené 1.3.1995 mělo zaniknout. Z výpovědi žalovaného a pana M. je zřejmé, že se tak nestalo ani písemnou smlouvou ani výpovědí. Existenci sdružení dovolatel prokazuje výpovědí žalovaného, že si nepamatuje, zda smlouvu o vypořádání vzájemných pohledávek mezi účastníky uzavíral již jako člen sdružení, a z výpovědi pana M. před soudem prvního stupně, že ve sdružení s žalovaným již nepodniká, ale majetek sdružení si nevypořádali. Existence a realizace sdružení vyplývá i z tvrzení M., že uzavřel s žalobcem smlouvu o obchodním zastoupení jako člen sdružení s žalovaným a že v rámci tohoto sdružení dokonce měli pro žalobce realizovat reklamní kampaň.
Dovolatel dále tvrdí, že pokud by byl právní závěr odvolacího soudu o tom, že sdružení mezi panem M. a žalovaným nebylo realizováno, správný, pak žalovaný a pan M. svým účelovým postupem uvedli žalobce v omyl.
Nesprávné právní posouzení věci dovolatel spatřuje v tom, že z důvodů nerealizované smlouvy o sdružení ze dne 1.3.1995 a uzavření smlouvy o vzájemném vypořádání pohledávek žalovaným pouze jako zástupcem pana M., není žalovaný ve sporu pasivně legitimován.
Žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně žádá o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.), účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a opírá se i o způsobilý dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř., rozhodnutí přezkoumal (§242 odst. 1 o.s.ř), dospěl však k závěru, že dovolání není důvodné.
Skutkovým zjištěním, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, dále protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů odporuje ustanovením §133 až 135 o.s.ř. Tento dovolací důvod předpokládá, že skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů, nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Dovolatel se pokouší dovodit, že p. M. s ním uzavíral smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 1.3.1995 nikoli jako samostatný podnikatel, nýbrž jako člen sdružení s žalovaným, takový skutkový závěr je však nesprávný a dokonce irelevantní ze dvou důvodů. Jednak by p. M. musel použít identifikační číslo společníka p. Ch., neboť šlo o nákup a prodej zboží ve smyslu čl. I. smlouvy o sdružení podnikatelů ze dne 1.3.1995, uzavřené mezi žalovaným a p. M., a to se nestalo (p. M. použil své identifikační číslo), a jako účastníky smlouvy by musel označit účastníky sdružení, popř. uvést ve smlouvě o sdružení zvolené společné jméno ve smyslu §10 odst. 2, obch. zák., jednak je okolnost, zda M. jednal se žalobcem jako člen sdružení (společník žalovaného) nerozhodná, poněvadž v předmětném sporu jde o závazek ze vztahu mezi žalobcem a žalovaným, nikoli ze vztahu žalobce - se sdružením tvořeným p. M. a žalovaným.
Další námitka vznesená dovolatelem se týká jednání žalovaného při podpisu smlouvy o vypořádání vzájemných pohledávek z prosince 1995, ze které žalobce dovozuje svůj nárok (přesné datum na smlouvě chybí). Podle odvolacího soudu žalovaný jednal v zastoupení pana M., což dovodil z textu Smlouvy o vypořádání vzájemných pohledávek. Na jedné straně vystupoval žalobce a na straně druhé žalovaný T. Ch. s dovětkem, že zastupuje „fa. R.. pana M." a v závěru smlouvy je uveden jeho vlastnoruční podpis uvozený zkratkou „v.z". Dovolací soud dodává, že použité razítko „D. ž." na smlouvě o vypořádání pohledávek neodpovídá ani smlouvě o sdružení ani smlouvě o obchodním zastoupení.
Odvolací soud správně dovodil, že smlouva o vypořádání vzájemných pohledávek byla žalovaným podepsána v zastoupení M. Nemůže být úspěšná ani námitka, že žalobce byl uveden v omyl, protože si musel být vědom ze znění podepisované smlouvy, jak je shora popsáno, že nejde o závazek žalovaného jako člena (společníka) sdružení (o sdružení tu není žádná zmínka). Odvolací soud rovněž správně dospěl k závěru, že nárok žalobce by v daném případě mohl být založen pouze smlouvou o vypořádání vzájemných pohledávek.
Odvolací soud nepominul žádné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a v hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor. Vzhledem k tomu, že výsledná skutková zjištění odvolacího soudu v tomto směru mají oporu v provedeném dokazování, nemůže uvedená námitka dovolatele zpochybnit správnost napadeného rozsudku.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., obsahově konkretizovanému dovolacími námitkami správný (§243b odst. 1 o.s.ř.), znamená přezkoumat opodstatněnost odvolacím soudem vysloveného právního závěru, že žalovaný není pasivně legitimován v předmětném sporu.
Odvolací soud ze všech provedených důkazů nedovodil důvodnost žalobou uplatněného nároku proti žalovanému ani jako společníku sdružení s M. ani z jiného závazkového vztahu k žalobci s tím, že ve sporu proto nemůže být pasivně legitimován.
Dovolací soud považuje tento právní závěr odvolacího soudu za správný. Dovolací soud zdůrazňuje, že uplatněný nárok žalobce, když jak shora uvedeno, nevznikl ze smlouvy o sdružení, by mohl vzniknout pouze se smlouvy o vzájemném vypořádání pohledávek z prosince 1995 - z této smlouvy však samostatný závazek žalovaného (opírající se zejména kupř. o ust. §531 popř. §533 obč. zák.), vyvodit nelze, jak již konstatoval soud odvolací - popřípadě z jiné smlouvy uzavřené mezi účastníky, kterou však dovolatel netvrdil.
Z uvedených důvodů je rozhodnutí odvolacího soudu správné a dovolací soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (ust. §243b odst. 1, věta před středníkem o.s.ř.).
Pro odložení vykonatelnosti podle §243 o.s.ř. neshledal dovolací soud důvod.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §142 odst. 1 a §151 odst. 1 v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému nevznikly podle obsahu spisu v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měl právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. června 2000
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková