ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2051.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2051/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatele a/ M. S. , a b/ KORFIN, s. r. o., se sídlem v Bratislavě, Blumentálska 2725/13, PSČ 811 07, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35780185, obou zastoupených Mgr. Tomášem Nachtigallem, advokátem, se sídlem v Sušicích, Pravdova 1077, PSČ 342 01, za účasti TENEZ a. s. , se sídlem v Chotěboři, Žižkova 990, PSČ 583 01, identifikační číslo osoby 45534535, zastoupené Mgr. Davidem Metelkou, advokátem, se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Boleslavova 901/7, PSČ 709 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 109/2009, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2011, č. j. 14 Cmo 253/2010-126, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit společnosti TENEZ a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 1.573,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze usnesení ze dne 1. března 2010, č. j. 42 Cm 109/2009-71, kterým Krajský soud v Hradci Králové zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení mimořádné valné hromady společnosti TENEZ a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 30. června 2009, jímž bylo rozhodnuto o přechodu všech akcií ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti části výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud však důvody pro připuštění dovolání neshledal.
Přípustnost dovolání nezakládá námitka, podle níž se hlavní akcionář dopustil zneužití většiny ve smyslu §56a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), tím, že ostatním akcionářům „odebral“ akcie společnosti výlučně silou svých hlasů za cenu 190,- Kč za akcii v situaci, kdy měl zajištěno, že je může „obratem“ prodat za cenu 500,- Kč za akcii.
Již z formulace této námitky, jakož i z jejího následného rozvedení, je zjevné, že zneužitím má být schválení výše protiplnění, jež je podle dovolatelů nepřiměřené. Avšak posouzení přiměřenosti výše protiplnění nemůže mít žádný význam pro řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané podle ustanovení §183i a násl. obch. zák. (§183k odst. 5 obch. zák.; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 652/2008, jež je, stejně jako další rozhodnutí uvedená níže – není-li uvedeno jinak – veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 2592/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2012, pod číslem 82).
Ze stejného důvodu nelze dovolání připustit ani pro řešení otázky, zda je v případě hlasování valné hromady o přechodu všech akcií ve vlastnictví ostatních akcionářů na osobu hlavního akcionáře vždy vyloučena aplikace §186c odst. 2 písm. c/ obch. zák. upravujícího zákaz výkonu hlasovacích práv akcionáře. Dovolatelé totiž možnost aplikace §186c odst. 2 obch. zák. zakládají na stanovení nepřiměřeně nízké výše protiplnění, o níž je na valné hromadě hlasováno. Jak již bylo řečeno, případná nepřiměřenost výše protiplnění důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady není. Nemůže-li se tedy řešení předložené otázky projevit v poměrech dovolatelů (tj. nemůže-li zvrátit rozhodnutí o zamítnutí jejich návrhu), nelze pro její posouzení dovolání připustit (srov. usnesení uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ani otázky ústavní konformity právní úpravy procesu nuceného výkupu účastnických cenných papírů a jejího souladu s evropským právem přípustnost dovolání nezakládají. Obě tyto otázky jsou totiž opakovaně řešeny ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 3705/2009, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 2903/2009, či /opět/ ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 2592/2010; z poslední doby pak usnesení ze dne 21. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 1839/2011, či ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 4441/2011), od níž se napadené rozhodnutí neodchýlilo.
V tomto směru lze poukázat i na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st 36/13, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu, jímž byly překonány právní názory I. senátu Ústavního soudu obsažené v nálezech ze dne 21. března 2011, sp. zn. I. ÚS 1768/09, a ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 2154/11 (k tomu srov. i nález Ústavního soudu ze dne 23. května 2013, sp. zn. III. ÚS 3489/12).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení §151 odst. 2 věty první o. s. ř. by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž byla vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle §147 a §149 odst. 2 o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní, nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle §151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř.
Náklady společnosti sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „vyhláška“) - jejíž výše podle ustanovení §7 bodu 3, §9 odst. 1 vyhlášky činí 1.000,- Kč, a náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč, celkem tedy 1.300,- Kč. Společně s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 273,- Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži solidárně zavázaných navrhovatelů celkem 1.573,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 25. června 2013
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu