Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.08.2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2012 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2376.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2376.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2376/2012 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. I. , zastoupeného JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Ruská 40, PSČ 101 00, za účasti Bytového družstva NÁŠ HRAD , se sídlem v Praze 6, Heleny Malířové 281/13, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 25759132, zastoupeného JUDr. Janem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Jeseniova 586/99, PSČ 130 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 381/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. února 2012, č. j. 14 Cmo 210/2010-67, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Navrhovatel je povinen zaplatit Bytovému družstvu NÁŠ HRAD na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce družstva. Odůvodnění: Usnesením ze dne 9. března 2010, č. j. 74 Cm 381/2009-31, Městský soud v Praze zamítl návrh o určení, že navrhovatel je členem Bytového družstva NÁŠ HRAD (dále jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý). Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvody dle §241a odst. 2 o. s. ř. a navrhuje, aby byla rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušena a věc byla vrácena posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání navrhovatele proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal. Dovolací argumentace je polemikou se závěrem odvolacího soudu, podle něhož nenapadla-li L. M. platnost svého dřívějšího vyloučení z družstva u soudu, má se za to, že rozhodnutí o jejím vyloučení je platné. Platnost vyloučení jmenované (od níž měl navrhovatel převodem nabýt členská práva a povinnosti) z družstva by totiž bylo možné přezkoumávat jedině v řízení o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné; v řízení o určení členství navrhovatele v družstvu ji (dodatečně) přezkoumat nelze. Tento závěr je ovšem plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Poprvé byl formulován a odůvodněn již v rozsudku ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2001, pod číslem 61, a Nejvyšší soud se k němu přihlásil i v usnesení ze dne 3. února 2005, sp. zn. 29 Odo 896/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2005, pod číslem 62, či v rozsudku ze dne 24. května 2005, sp. zn. 29 Odo 104/2005, kde dále vysvětlil, že ve sporu o určení členství v bytovém družstvu lze prejudiciálně řešit, zda proces, v jehož rámci bylo podle příslušných právních předpisů rozhodováno o vyloučení člena z bytového družstva, byl již završen (například tím, že rozhodnutí představenstva o vyloučení člena z bytového družstva bylo členu řádně doručeno a ten proti němu nepodal opravný prostředek), nikoli však to, zda uvedené vyloučení bylo věcně správné (opodstatněné). A konečně v usnesení ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 Cdo 2799/2011, k uvedenému doplnil, že soud rozhodující o určení členství v družstvu není oprávněn posuzovat věcnou správnost vyloučení z družstva (tj. zda důvod, pro který byl dotčený člen z družstva vyloučen, byl vskutku dán) a není ani oprávněn přezkoumávat, zda byly splněny podmínky, za nichž může družstvo k rozhodnutí o vyloučení přistoupit (např. zda byla udělena výstraha). Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky proti „způsobu, jakým soud prvního stupně prováděl dokazování“ (když přes výhradu navrhovatele v tomto směru nezkoumal pravost listinných důkazů předložených družstvem), neboť dovolatel jím ve skutečnosti brojí proti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů (a jejich skutkovým závěrům). Skutkový dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. ale dovolatel u dovolání, jež může být přípustné jen prostřednictvím §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (srov. dikci §241a odst. 3 o. s. ř.). O becně pak platí, že samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle §6 odst. 1, §9 odst. 3 písm. a/, §7 bod 5 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. Čl. II a Čl. III vyhlášky č. 486/2012 Sb.), činí 2.100,- Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 2.400,- Kč. K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 28. srpna 2013 JUDr. Filip Cileček předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/28/2013
Spisová značka:29 Cdo 2376/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2376.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§243b odst. 5 o. s. ř.
§218 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-27